20 Cdo 3076/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška
v exekuční věci oprávněné M. H., zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. J.
H., zastoupenému advokátem, pro 39.644,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3424/2004,
o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2006,
č.j.
20 Co 606/2005-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2004, č.j. 69 Nc
3424/2004-4, nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 21. 4. 2004, č.j. 44
C 359/2003-9, k vydobytí pohledávky 39.644,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8 %
z částky 9.359,- Kč od 1. 7. 2001 do zaplacení, 5,5 % z částky 16.764,- Kč od
1. 7. 2002 do zaplacení, 4 % z částky 11.319,- Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení,
3,5 % z částky 2.202,- Kč od 10. 9. 2003 do zaplacení, nákladů předcházejícího
řízení ve výši 12.190,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které
budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž
provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Brně usnesení soudu
prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.),
oprávněné uložil povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce a odměnu
ve výši 4.105,50 Kč (výrok II.) a povinnému nepřiznal náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů (výrok III.). Podle odvolacího soudu není splněn
základní předpoklad nařízení exekuce, jímž je vykonatelnost exekučního titulu;
proti platebnímu rozkazu podal totiž povinný včas odpor.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla – v části týkající se nákladů
exekuce (výrok II.) – oprávněná dovoláním. Namítá, že se při podání návrhu na
nařízení exekuce nedopustila žádného procesního pochybení či neopatrnosti,
nezavinila ani zamítnutí návrhu, a navrhla proto, aby byl napadený výrok změněn
tak, že k náhradě nákladů exekuce je povinen povinný.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční řízení bylo vedeno
na základě nepravomocného rozhodnutí, na němž byla neoprávněně vyznačena
doložka právní moci a vykonatelnosti, že v dovolání uvedená tvrzení, která
skutkově neobstojí, mohla oprávněná uplatnit již v odvolacím řízení, a poukázal
na to, že dovolání není podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „o.s.ř.“), přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že
usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich
taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o
ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně
jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243b odst. 5, věty první,
a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly povinnému, nelze
považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod
nepřípustnosti dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu