20 Cdo 3102/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph.D., v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl.m. Prahy, akciové
společnosti, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby
000 05 886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Sokolská 60, adresa pro doručování: Praha 2, Ječná 39a, proti povinné A. R.,
zastoupené JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Jandova 8,
pro 808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.
74 EXE 1261/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 24. března 2012, č. j. 68 Co 29/2012 - 77, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 10.
2011, č. j. 74 EXE 1261/2010 - 60, jímž Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh
povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 6. 5. 2010,
č. j. 74 EXE 1261/2010 - 12. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce podle § 290 odst. 1
o. s. ř., jelikož povinná pobírá mzdu v postižitelné míře, z níž jsou již
prováděny srážky k vydobytí jiných pohledávek postupem dle § 280 odst. 1 o. s.
ř. Pokud povinná namítala, že v uplynulých 12 měsících její mzda po provedených
srážkách neumožňuje pohledávku oprávněného uspokojit a že tento stav nadále
trvá, takže provedení další exekuce v dané věci není technicky možné, odvolací
soud konstatoval, že předpokladem aplikace § 290 odst. 1 o. s. ř. je absence
mzdy, platu či jiného příjmu povinného po dobu dvanácti po sobě následujících
měsíců, které podléhají výkonu srážkami ze mzdy, buď vůbec nebo alespoň v
takové výši, aby z ní mohly být způsobem uvedeným v § 277 až 280 o. s. ř.
prováděny srážky. Povinná však existenci takového předpokladu netvrdila, naopak
návrh na zastavení exekuce odůvodnila tím, že z její mzdy jsou několik let
prováděny srážky ve prospěch předcházejících exekucí. Odvolací soud rovněž
přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že z důvodů povinnou tvrzených nejsou
dány předpoklady pro zastavení exekuce ani podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s.
ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné
prostřednictvím soudem jí ustanovené zástupkyně), jehož přípustnost dovozuje z
§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř. Opětovně namítá, že jsou u ní splněny podmínky podle §
290 odst. 1 o. s. ř. a že exekuce měla být zastavena podle § 268 odst. 1 písm.
h) o. s. ř. Poukazuje na skutečnost, že soustavně po dobu delší jednoho roku
nepobírá mzdu v takové výši, aby bylo možno provádět z ní srážky na vymáhanou
pohledávku a že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 5. 2010, „č.
j.“ 35 E 70/2007, byl zastaven jiný výkon rozhodnutí vedený proti ní, neboť
bylo zjištěno, že nemá žádný majetek a že její příjmy nedosahují výše potřebné
k úhradě dluhů. Soudům obou stupňů pak vytýká, že si nevyžádaly zprávu od
zaměstnavatele ohledně její mzdy a neověřily, zda dosahuje takové výše, aby
bylo možno ji danou exekucí postihnout. Navrhla, aby dovolací soud usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části
první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012
Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno
nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až
uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu
ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení
přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve
spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001
Sb. není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř.
platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci
posuzovat vedle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. - je dovolání proti
potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem
dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací
přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních majících zásadní
význam (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových
zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem,
kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy [vyjma případu – o který zde nejde, a
netvrdí to ani dovolatel - kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o.
s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv.
„spor o právo“ (ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních)]
jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat
nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší
soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3
věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po
právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky,
které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
pod 132/2004).
Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek
obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.
Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se
pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 290 odst. 1 o. s. ř. soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného
nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku
nepobírá mzdu buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky
prováděny.
Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy podle § 290 odst. 1 o.
s. ř. předpokládá, že povinný v žádném měsíci po dobu jednoho roku (tedy ve
dvanácti po sobě následujících měsících) nepobírá mzdu, plat a ani jiný příjem,
který podléhá exekuci srážkami ze mzdy, buď vůbec nebo alespoň v takové výši,
aby z něj mohly být způsobem uvedeným v § 277 až 280 o. s. ř. prováděny srážky,
neboť v takovém případě je zřejmé, že exekuce bude s největší pravděpodobností
i v budoucnu bezúspěšná a že nebude prostředkem k uspokojení oprávněného (srov.
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II.
díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 1519, 1520 s.).
Podle § 280 odst. 1 o. s. ř. jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí
několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku
čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky
nebo o pohledávky ostatní.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo
plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne
nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné
pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení,
uspokojí se poměrně.
V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že povinná pobírá mzdu v
postižitelné výši a že z ní jsou prováděny srážky k vydobytí jiných pohledávek
postupem podle § 280 odst. 1 o. s. ř. Za takto zjištěného skutkového stavu je
zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s § 290 odst. 1 o. s. ř., neboť
důvodem pro zastavení exekuce podle tohoto ustanovení není tvrzená okolnost, že
„povinná soustavně po dobu delší jednoho roku nepobírá mzdu v takové výši, aby
bylo možno provádět z ní srážky na vymáhanou pohledávku“, nýbrž zjištění, že
povinný v žádném měsíci po dobu jednoho roku (tedy ve dvanácti po sobě
následujících měsících) nepobírá mzdu, plat a ani jiný příjem, který podléhá
exekuci srážkami ze mzdy, buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z něj mohly
být způsobem uvedeným v § 277 až 280 o. s. ř. prováděny srážky. Překážkou
provedení exekuce v dané věci a důvodem pro její zastavení podle § 290 odst. 1
o. s. ř. tedy není skutečnost, že ze mzdy povinné jsou prováděny srážky k
vydobytí jiných pohledávek postupem podle § 280 odst. 1 o. s. ř., jelikož
vymáhaná pohledávka se ze mzdy povinné uspokojí podle svého pořadí.
Aplikace § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro zastavení exekuce z důvodů
uváděných povinnou nepřichází v úvahu, neboť nauka i soudní praxe jsou jednotné
potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů)
nepřípustnou se typicky spojují a) s vadami exekučního titulu [pokud
nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení
výkonu podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], b) s pochybeními při nařízení
exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního
řízení), c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítnutí
poskytnutí součinnosti), případně d) se specifickým jednáním povinného, způsobí-
li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného
rozhodnutí. O žádný z uvedených případů však v souzené věci nejde.
K okolnostem podřaditelným pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.
s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění nezahrnují
podmínku existence právní otázky zásadního významu (o což v posuzované věci
nejde), a podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§ 238a odst. 1 písm.
c), odst. 2 o. s. ř.], přihlédnuto (srov. právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004,
uveřejněném pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení
Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod
č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce
zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §
238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. a § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší
soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu