20 Cdo 3109/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné F. C., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. S., zastoupenému advokátem, pro 151 442,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 5176/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2006, č. j. 20 Co 506/2005-19,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 9. 9. 2003, č. j. 69 Nc 5176/2003-4, jímž Městský soud v Brně nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 17. 2. 2000, č. j. 3 Sm 438/99-21, pro pohledávku oprávněné ve výši 151 442,60 Kč s úrokem 6 % od 6. 12. 2000 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 504,60 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 11 042,- Kč a pro náklady exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil Mgr. D. T., soudního exekutora, tak, že návrh na nařízení této exekuce se zamítá (výrok I.). Dále odvolací soud nepřiznal povinnému náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě jeho nákladů částku 7 735,- Kč, (výrok III.).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním směřujícím
pouze do výroku o náhradě nákladů exekuce (výrok II.).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněné ani soudnímu exekutorovi náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu