20 Cdo 3121/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné MOOPEX a.s., se sídlem v Praze 10, U plynárny 95/455,
identifikační číslo osoby 630 79 704, zastoupené JUDr. Milošem Fiedlerem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656, proti povinnému Ing. J.
D., zastoupenému Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova
1568/23, za účasti věřitele T. H., zastoupeného Mgr. Helenou Haškovou,
advokátkou se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, vydražitele P. S. a soudního
exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, se sídlem v Písku,
Prokopova 339/14, pro 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované
podstaty, vedené u soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky pod sp. zn. 117
EX 1363/08, o dovolání věřitele T. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 11. dubna 2011, č. j. 17 Co 308/2010 - 228, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2011, č. j. 17 Co
308/2010 - 228, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek, usnesením ze
dne 23. 6. 2010, č. j. 117 EX 1363/08 - 146, rozvrhl rozdělovanou podstatu ve
výši 1.460.000,- Kč tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky v tomto
pořadí a výši: 1) pohledávka soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky,
Exekutorský úřad Písek, na úhradu nákladů této exekuce ve výši 274.608,- Kč, a
2) pohledávka T. H. vyplacením zbytku rozdělované podstaty ve výši 1.185.392,-
Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že při rozvrhovém jednání
uplatnili svoji pohledávku oprávněná a T. H. (k uspokojení jeho pohledávky byla
nařízena exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. Janem Grosamem, Exekutorský
úřad Praha 6, pod sp. zn. 025 EX 712/08) s tím, že obě náleží do třetí skupiny,
a že oprávněná vznesla námitku proti zařazení pohledávky T. H. do třetí
skupiny, neboť má za to, že tato pohledávka náleží do šesté skupiny. Soudní
exekutor rozdělovanou podstatu rozdělil podle § 337c o. s. ř. tak, že v prvním
pořadí uspokojil pohledávku na nákladech exekuce, která náleží do první
skupiny, pohledávku oprávněné zařadil podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. do
třetí skupiny s tím, že pro její pořadí je rozhodující den, kdy mu došel návrh
na nařízení exekuce (tedy 3. 9. 2008), a pohledávku T. H. zařadil jako
pohledávku dalšího oprávněného s odůvodněním, že exekuční řízení, ve kterém
byla proti témuž povinnému vymáhána, bylo přerušeno podle § 14 odst. 1 zákona
č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících
výkonů rozhodnutí (dále též jen zákon č. 119/2001 Sb.), neboť exekuční příkaz
soudního exekutora JUDr. Jana Grosama postihující tytéž nemovitosti byl
příslušnému katastrálnímu úřadu doručen později než exekuční příkaz vydaný v
dané věci. Dále z § 15 věty druhé zákona č. 119/2001 Sb. dovodil, že byla-li
pohledávka J. H. vedena jako pohledávka oprávněného, jejíž pořadí by se řídilo
ustanoveními § 337c odst. 1 písm. c) a § 337 odst. 5 písm. a) o. s. ř.,
zůstanou „tyto vlastnosti zachovány“ i v daném exekučním řízení, přičemž za
rozhodný se považuje den, kdy soudu, resp. soudnímu exekutorovi JUDr. Janu
Grosamovi, došel návrh na nařízení exekuce. Stalo-li se tak v lednu 2008, má
pohledávka T. H. ve třetí skupině lepší pořadí než pohledávka oprávněné; zbytek
rozdělované podstaty v částce 1.185.392,- Kč jí proto byl vyplacen na úhradu
její pohledávky, čímž celá rozdělovaná podstata byla vyčerpána.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 4. 2011, č. j. 17 Co 308/2010 - 228, změnil usnesení soudního exekutora tak, že
rozdělovaná podstata ve výši 1.460.000,- Kč se rozvrhuje tak, že se z ní
uspokojí pohledávky v tomto pořadí a výši: 1) pohledávka soudního exekutora
JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, k hotovému zaplacení v plné
výši 274.608,- Kč, a 2) pohledávka oprávněného ve výši 360.000,- Kč na úroku z
prodlení za poslední 3 roky před rozvrhovým jednáním, ve výši 222.106,10 Kč na
náhradě nákladů a ve výši 603.285,90 Kč na částečnou úhradu vymáhané jistiny, k
hotovému zaplacení ve výši celkem 1.185.292,- Kč; dále uložil věřiteli T. H. a
povinnému zaplatit oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení s tím, že jinak
nemají účastníci navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací
soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudním exekutorem, že proti
povinnému jsou souběžně vedeny dvě exekuce prováděné soudními exekutory JUDr. Pazderkou a JUDr. Grosamem podle exekučního řádu prodejem stejných nemovitostí
v k.ú. Černý most, obec Praha, přičemž obě řízení byla zahájena v roce 2008;
dále zjistil, že pravomocným usnesením ze dne 7. 4. 2010, č. j. 117 EX 1363/08
- 18, udělil soudní exekutor JUDr. Pazderka příklep na dražených nemovitostech
vydražiteli P. S. za nejvyšší podání ve výši 1.460.000,- Kč, které zaplatil dne
17. 5. 2010. Ztotožnil se se závěrem soudního exekutora JUDr. Pazderky, že jeho
pohledávka na nákladech exekuce podle exekučního příkazu ze dne 19. 5. 2010, č. j. 117 EX 1363/08 - 132, ve výši 274.608,- Kč náleží do první skupiny podle §
337 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 66 odst. 7 exekučního řádu, nepřisvědčil však
jeho názoru, že na danou věc dopadá zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví
pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění zákona
č. 286/2009 Sb. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července
2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod číslem 2/2006 (dále též jen „R 2/2006“), konstatoval, že tento
zákon ve znění před novelou provedenou zákonem č. 286/2009 Sb., která nabyla
účinnosti dne 1. 11. 2009, upravoval postup soudů, soudních exekutorů a dalších
orgánů v případech souběhu „exekuce“ nařizované (vždy podle o. s. ř.) soudem a
prováděné (podle téhož předpisu) soudem nebo (podle exekučního řádu) soudním
exekutorem na straně jedné, s „exekucí“ daňovou, případně správní na straně
druhé. Od 1. 11. 2009 došlo podle krajského soudu ke změně tohoto zákona jen v
tom, že předmětem jeho úpravy je i postup v případech souběhu výkonu rozhodnutí
podle o. s. ř. nařízeného a prováděného soudem s exekucí podle exekučního řádu
nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, že před novelou ani po ní
citovaný zákon neupravuje postup soudů a soudních exekutorů při provádění
exekucí souběžně postihujících tutéž věc, které byly nařízeny soudem a
prováděny soudním exekutorem podle exekučního řádu, a že změnu nepřineslo ani
ustanovení § 130 odst. 3 zákona č.
120/2001 Sb., které bylo do zákona doplněno
novelou provedenou zákonem č. 286/2009 Sb., neboť to řeší postup souběhu
exekuce (podle exekučního řádu) a soudního výkonu rozhodnutí (podle o. s. ř.). Skupiny a pořadí pohledávek, které se z rozvrhované podstaty uspokojí, je tak
nutné určit podle § 337c o. s. ř. Pohledávka oprávněné náleží do třetí skupiny
podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., ovšem pohledávka věřitele T. H. nemůže
mít zachováno pořadí podle § 14 a § 15 zákona č. 119/2001 Sb., jelikož se tento
zákon v daném řízení neuplatní.
Přihlásil-li jmenovaný věřitel svoji pohledávku podáním ze dne 17. 6. 2009,
nelze ji s ohledem na výši rozdělované podstaty uspokojit (jako pohledávku
dalšího oprávněného nebo jako ostatní pohledávku), neboť v „pořadí nebo
skupině“ ji vždy předchází pohledávka oprávněné. Ve třetí skupině se tedy
částečně uspokojí pohledávka oprávněné, čímž rozdělovaná podstata byla
vyčerpána. Dále krajský soud uvedl, že z vyložených důvodů se nezabýval
„tvrzením oprávněné směřujícím k prokázání neexistence pohledávky T. H.“, a
rovněž okolností, že provedení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v
Hradci Králové ze dne 21. 1. 2008, č. j. 33 Nc 8383/2008 - 6, ve věci
oprávněného T. H. (tehdy jeho právního předchůdce) proti povinnému Ing. J. D.
bylo usnesením téhož soudu ze dne 10. 10. 2008, č. j. 33 Nc 8383/2008 - 46,
odloženo do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené
pod sp. zn. 41 C 269/2008, v níž „mělo být žalováno o určení neplatnosti
přistoupení povinného k dluhu společnosti ENERGOTECH, s. r. o., a o neplatnosti
jeho souhlasu s přímou vykonatelností exekutorského zápisu, který sloužil jako
exekuční titul“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal věřitel T. H. dovolání, v němž
uplatnil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí
s právním názorem odvolacího soudu, že na souběh exekucí se nevztahuje zákon č. 119/2001 Sb., neboť to je v rozporu s platnou právní úpravou exekučního řádu
provedenou zákonem č. 286/2009 Sb., který v § 130 odst. 3 stanoví, že jsou-li
exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí prováděným podle
občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo majetkové hodnoty,
postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí. Poukazuje na to, že podle přechodných
ustanovení zákona č. 286/2009 Sb. se exekuční řád ve znění účinném ode dne
tohoto zákona použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona. Vzhledem k tomu, že § 130 odst. 3 exekučního řádu uvádí množné číslo
„exekucemi“, nikoliv „exekucí“, lze jazykovým výkladem dovodit, že i souběh
exekucí (tj. dvou exekucí nařízených soudem a prováděných soudními exekutory)
se od 1. 11. 2009 řídí zákonem č. 119/2001 Sb. K velké novele exekučního řádu
provedené zákonem č. 286/2009 Sb. se vyjádřila i odborná literatura - viz
Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád). Komentář. 2.vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 457, v němž se k § 130
odst. 3 exekučního řádu uvádí, že „oprávněný z přerušené exekuce má právo v
případech, kdy je řízení přerušeno podle zákona č. 119/2001 Sb., vstoupit do
prováděné exekuce jako další oprávněný“ a že „zákon č. 119/2001 Sb. oproti OSŘ
navíc pro oprávněné přináší výhodu zachování pořadí pohledávky z exekuce,
kterou ze své iniciativy zahájili, i pro případ, kdy se přihlásí do rozvrhu
rozdělované podstaty získané v jiné exekuci (§ 15 zákona č. 119/2001 Sb.), a
jejich pořadí se neodvíjí až od okamžiku podání přihlášky“. Vadu řízení, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že pokud by
byl správný opačný závěr odvolacího soudu o nemožnosti aplikace zákona č. 119/2001 Sb., bylo celé exekuční řízení vedeno nezákonně a odvolací soud
porušil § 212 odst. 5 o. s. ř., jelikož měl z úřední povinnosti přihlédnout k
existenci překážky věci rozsouzené, tj. ke skutečnosti, že již dříve byl vydán
exekuční příkaz v exekučním řízení vedeném k návrhu dovolatele soudním
exekutorem JUDr. Grosamem. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že rozhodl zcela v
rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí a že pochybil, pokud
posuzoval pouze jednu konečnou fázi řízení o rozdělení podstaty, nepřihlédl k
předcházejícím vadám řízení a při rozvrhu rozdělované podstaty vycházel pouze z
§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Má tudíž za to, že došlo-li již k provedení
dražby, je v rozporu se zásadami zakotvenými v § 1 - 3 o. s. ř., aby výtěžek
připadl oprávněnému, když exekuce v jeho prospěch byla vedena nezákonně. Zcela
nepřijatelný a v rozporu s právem na spravedlivý proces považuje postup
soudních exekutorů a odvolacího soudu, spočívající v tom, že exekutor JUDr.
Grosam přerušil řízení právě z toho důvodu, že exekutor JUDr. Pazderka prováděl
exekuci v souladu se zákonem č. 119/2001 Sb. jen proto, že (jeho) exekuční
příkaz byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen jako první, avšak při
rozvrhu rozdělované podstaty již odvolací soud zákon č. 119/2001 Sb. neaplikoval. Opětovně namítá, že z důvodu překážky věci rozsouzené neměla být v
daném exekučním řízení vydána dražební vyhláška, že krajský soud měl usnesením
ze dne 28. 1. 2010 dražební vyhlášku zrušit, a nikoliv usnesení exekutora
potvrdit, resp. že okresní soud měl rozhodnout o částečném zastavení exekuce, a
že neměl-li být na střet dvou exekucí aplikován zákon č. 119/2001 Sb., měl
dražbu provádět JUDr. Grosam. Další vadu řízení, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, pak spatřuje v tom, že krajský soud nepřerušil
řízení do doby rozhodnutí o jeho návrhu na částečné zastavení exekuce ze dne
31. 3. 2011 a že se s tímto návrhem v napadeném usnesení nevypořádal. Navrhl,
aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím
odvolacího soudu a dále vyjádřila názor, že účastenství věřitele T. H. v daném
exekučním řízení je neoprávněné, neboť mu nesvědčí pohledávka z exekučního
titulu.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části
první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího
soudu dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238a odst. 1
písm. e), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130
odst. 1 exekučního řádu, je důvodné.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu oprávněné, doručenému
Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 2. 9. 2008, nařídil tento soud pravomocným
usnesením ze dne 8. 9. 2008, č. j. 33 Nc 9742/2008 - 10, exekuci na majetek
povinného k uspokojení pohledávky ve výši 2.000.000,- Kč s 6 % úrokem z
prodlení p.a. od 1. 1. 2006 do zaplacení, odměny ve výši 6.666,66 Kč, nákladů
nalézacího řízení ve výši 173.137,60 Kč a k úhradě nákladů exekuce, jejímž
provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderku. Dne 12. 9.
2008 vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 117 Ex 1363/08 - 23, jímž
nařídil provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného v kat. území Černý
most, obec Praha, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro
hl. m. Prahu. Tento příkaz byl katastrálnímu úřadu doručen dne 12. 9. 2008.
Dále se z obsahu spisu podává, že k návrhu společnosti GIENGER CENTRON, s.r.o.,
identifikační číslo osoby 170 48 109 (procesního předchůdce T. H.), nařídil
Okresní soud v Hradci Králové pravomocným usnesením ze dne 21. 1. 2008, č. j.
33 Nc 8383/2008 - 6, exekuci na majetek totožného povinného k uspokojení
pohledávky ve výši 1.857.102,- Kč se smluvní pokutou ve výši 282.537,- Kč s
příslušenstvím a k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního
exekutora JUDr. Grosama. Dne 21. 2. 2008 vydal tento soudní exekutor exekuční
příkaz č. j. 025 Ex 712/08 - 5, kterým nařídil provedení exekuce prodejem mimo
jiné totožných nemovitostí povinného v kat. území Černý most. Exekuční příkaz
byl doručen katastrálnímu úřadu až dne 10. 12. 2008. Exekuční řízení vedené u
Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Nc 8383/2008 bylo usnesením
soudního exekutora JUDr. Grosama podle § 15 zákona č. 119/2001 Sb. přerušeno a
v daném řízení udělil soudní exekutor JUDr. Pazderka příklep na dražených
nemovitostech vydražiteli P. S. za nejvyšší podání ve výši 1.460.000,- Kč,
které zaplatil dne 17. 5. 2010. Je tedy nepochybné, že obě exekuce postihují
souběžně stejné nemovitosti povinného.
Podle závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v usnesení ze dne 21. července 2004,
sp. zn. 20 Cdo 331/2004, uveřejněném pod číslem 2/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, na něž odkázal odvolací soud, „předmětem úpravy
obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu
rozhodnutí (podle občanského soudního řádu), nařízeného i prováděného soudem, s
exekucí (podle exekučního řádu), nařízenou soudem a prováděnou soudním
exekutorem, nýbrž - jak to plyne z jeho § 1 a § 2 odst. 1 písm. a) - tento
předpis upravuje postup soudů, soudních exekutorů a dalších orgánů v případech
souběhu „exekuce“ nařizované (vždy podle občanského soudního řádu) soudem a
prováděné (podle téhož předpisu) soudem nebo (podle exekučního řádu) soudním
exekutorem na jedné straně, s „exekucí“ daňovou (podle zákona č. 337/1992 Sb.),
případně správní (podle zákona č. 200/1990 Sb.) na straně druhé“. K tomuto
závěru se Nejvyšší soud přihlásil i ve stanovisku občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, uveřejněném pod číslem 31/2006
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V usnesení ze dne 5. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4071/2009, zaujal Nejvyšší soud
závěr: „Z právní úpravy výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti vyplývá, že
nemůže současně probíhat více řízení o výkon rozhodnutí prodejem stejné
nemovitosti. Totéž platí i pro řízení exekuční [§ 69 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů“ (rozuměj ve znění účinném do 31. 10. 2009)]. Má-li proto oprávněná z
jiného exekučního řízení proti povinné jinou pohledávku a požaduje-li její
uspokojení prodejem téže nemovitosti, může ji (a tudíž i musí) přihlásit do
rozvrhu v již nařízené exekuci, týkající se prodeje této nemovitosti. Další
exekuce prodejem téže nemovitosti musí být zastavena podle § 268 odst. 1 písm.
h) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 20
Cdo 1673/2006)“.
Zákonem č. 286/2009 Sb. byl s účinností od 1. 11. 2009 změněn zákon č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se
stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, zákon č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1992 Sb.,
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních
zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k námitkám v dovolání jde tedy o posouzení, zda jsou správné právní
názory odvolacího soudu, že „od 1. 11. 2009 došlo ke změně exekučního řádu jen
v tom, že předmětem jeho úpravy je i postup v případech souběhu výkonu
rozhodnutí podle o. s. ř. nařízeného a prováděného soudem s exekucí podle
exekučního řádu nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, že před
novelou ani po ní citovaný zákon neupravuje postup soudů a soudních exekutorů
při provádění exekucí souběžně postihujících tutéž věc, které byly nařízeny
soudem a prováděny soudním exekutorem podle exekučního řádu, a že změnu
nepřineslo ani ustanovení § 130 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., které bylo do
zákona doplněno novelou provedenou zákonem č. 286/2009 Sb., neboť to řeší
postup souběhu exekuce (podle exekučního řádu) a soudního výkonu rozhodnutí
(podle o. s. ř.)“.
Podle Čl. II bodu I. přechodných ustanovení k novele exekučního řádu není-li
dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle § 130 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, jsou-li
exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí prováděným podle
občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové
hodnoty, postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy
souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (zákon č. 119/2001 Sb.).
Citovaným zákonem č. 286/2009 Sb. byl s účinností od 1. 11. 2009 změněn mimo
jiné i zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí, v jeho § 2 písmeno a) včetně poznámek pod
čarou č. 1 až 3, jenž zněl: „Pro účely tohoto zákona se rozumí exekucí výkon
rozhodnutí nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle
zvláštních právních předpisů1), daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem
daně podle zvláštního právního předpisu2), a výkon rozhodnutí nařizovaný a
prováděný orgánem veřejné správy podle zvláštního právního předpisu“, tak, že
zní: „Pro účely tohoto zákona se rozumí exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný a
prováděný soudem podle zvláštního právního předpisu1), exekuce nařizovaná
soudem a prováděná soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu1a),
daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního právního
předpisu2) a exekuce nařizovaná a prováděná správním orgánem podle zvláštního
právního předpisu3).
Poznámky pro čarou zní:
„1) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
1a) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
3) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.“.
V § 2 písm. e), jenž zněl: „nařízením exekuce vydání rozhodnutí, jímž soud
nařídil výkon rozhodnutí nebo nařídil exekuci, vydání exekučního příkazu
správcem daně a vydání příkazu orgánem veřejné správy“, byl zákon č. 119/2001
Sb. změněn tak že, se slova „a vydání příkazu orgánem veřejné správy“ nahrazují
slovy „nebo správním orgánem“. V § 14 pak byl doplněn odstavec 5, který zní:
„Zpeněžením nemovitosti zanikají účinky dalších nařízení výkonu rozhodnutí a
exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se zpeněžené nemovitosti.“.
Zákon č. 286/2009 Sb. ve vztahu k zákonu č. 119/2001 Sb., který jím byl
novelizován, neobsahuje žádná přechodná ustanovení.
Na tomto místě Nejvyšší soud (shodně jako v rozsudku ze dne 24. listopadu 2010,
sp. zn. 29 Cdo 3509/2010) podotýká, že jako východiska, na nichž spočívá i jeho
rozhodovací činnost (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 45/2009 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), přejímá závěry formulované k výkladu
právních norem Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. 5. 1996,
sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního
soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9. V něm Ústavní
soud vysvětlil, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost
doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a
účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem
a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před
výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle
při aplikaci práva. Tamtéž Ústavní soud dodal, že smysl a účel zákona lze
dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech
zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona (uvědomuje si
skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i
jeho souhlas s jejími důvody), a dále z argumentace přednesené v rozpravě při
přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva.
Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného
znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např.
více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho
smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli
pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona č. 286/2009 Sb. „navrhované znění § 130
odst. 3 exekučního řádu řeší postup při souběhu exekuce a výkonu rozhodnutí,
resp. případ, kdy v rámci těchto řízení byly postiženy tytéž majetkové hodnoty
a odkazuje na postup podle zákona č. 119/2001 Sb.“.
V téže důvodové zprávě k návrhu změny zákona č. 119/2001 Sb. k bodu 1 a 2 [§ 2
písm. a) a e)] se uvádí: „Navrhuje se technická změna definice obsažené v písm.
a) a e). Nová formulace terminologicky odpovídá platným právním úpravám výkonu
rozhodnutí a exekuce v občanském soudním řízení, exekučním řízení, správním
řízení a daňovém řízení“.
V bodu 3 (ke změně § 14 odst. 5 zákona č. 119/2001 Sb.) je pak v důvodové
zprávě vysvětleno: „Navržené ustanovení má za cíl zajistit výmaz o prováděných
exekucích, byla-li předmětná nemovitost, k níž se exekuce pojí, již vydražena.
V případě, že se určité nemovitosti týká více exekučních příkazů, a nemovitost
je v prvním z exekučních řízení zpeněžena, se proto stanoví, že účinky dalších
exekucí zanikají. Vzhledem k dosavadní absenci takového ustanovení zůstávají
další exekuční řízení pouze přerušena a je pro vydražitele obtížné zajistit
výmaz poznámek o probíhajících exekucích prostřednictvím jednotlivých
exekutorů. Navíc dosavadní postup administrativně zatěžuje soudy a exekutory a
snižuje se prodejnost nemovitostí prodávaných v exekuci, neboť je to negativně
vnímáno zájemci o koupi nemovitosti, na niž je vedeno několik exekucí. Tyto
jevy by měla nová úprava odstranit“. K bodu 4 až 7 (ke změně § 16 a § 16a cit.
zákona) dále, že „navrhovanou změnou se řeší problematika střetu exekucí, které
postihují podnik povinného. Navrhuje se transparentní řešení, spočívající v
evidenci pořadí jednotlivých exekucí s tím, že přednost má ta dřívější a řízení
v ostatních exekucích se v tomto směru přerušují až do skončení oné předchozí
exekuce. Pro případ stejného data u kolidujících exekucí rozhodne o pořadí
obecný soud povinného“.
Vzhledem ke shora uvedenému se dovolací soud ztotožňuje s námitkami v dovolání,
že z pojmu „exekucemi“ obsaženého v ustanovení § 130 odst. 3 exekučního řádu,
ve znění účinném od 1. 11. 2009, lze jazykovým výkladem dovodit, že zákon č.
119/2001 Sb., ve znění zákona č. 286/2009 Sb., je - mimo případů uvedených v R
2/2006 - třeba aplikovat nejen při souběhu výkonu rozhodnutí prodejem
nemovitosti podle občanského soudního řádu s exekucí prodejem nemovitosti podle
exekučního řádu, ale také v situaci, jsou-li tytéž nemovitosti postiženy dvěma
či více exekucemi podle exekučního řádu. Pro tento závěr svědčí i argumenty
uvedené v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 286/2009 Sb., a to jak k novele
exekučního řádu, tak i k novele zákona č. 119/2001 Sb., z nichž vyplývá vůle
zákonodárce řešit postup při souběhu exekuce a výkonu rozhodnutí, jakož i
případy, kdy v rámci exekucí nařízených soudem a prováděných soudními exekutory
byly postiženy tytéž majetkové hodnoty povinného, a to podle zákona č. 119/2001
Sb.
Závěr, že na souběh exekucí podle exekučního řádu je třeba aplikovat zákon č.
119/2001 Sb., zastává i odborná literatura [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání,
Praha 2010, str. 457 - výklad k § 130 odst. 3 exekučního řádu, podle kterého
„podřízení střetu exekucí prováděných podle exekučního řádu zákonu č. 119/2001
Sb., které přinesla novela č. 286/2009 Sb., vyřešilo mnohačetné výkladové
obtíže při dosavadní aplikaci pravidel daných v o. s. ř. pro střety výkonů
rozhodnutí“].
Z uvedeného pro danou věc vyplývá, že byly-li exekučním příkazem soudního
exekutora JUDr. Jana Grosama ze dne 21. 2. 2008, č. j. 025 EX 712/08 - 5, a
exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Jana Pazderky ze dne 12. 9. 2008,
č. j. 117 EX 1363/08 - 23, postiženy tytéž nemovitosti povinného, je třeba na
souběh těchto exekucí aplikovat zákon č. 119/2001 Sb., ve znění účinném od 1.
11. 2009, byť exekuce prováděná soudním exekutorem JUDr. Janem Pazderkou měla
být správně podle úpravy exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009,
zastavena (viz již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2011, sp.
zn. 20 Cdo 4071/2009).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné a dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž naplněn, Nejvyšší soud je podle § 243b
odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v
Hradci Králové k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s.
ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání. V
novém řízení bude na odvolacím soudu, aby se vypořádal s tvrzením oprávněné
„směřujícím k prokázání neexistence pohledávky T. H.“ i se všemi ostatními
námitkami v jejím odvolání proti usnesení soudního exekutora, přičemž nebyly-li
by tyto námitky opodstatněné, bude při svém rozhodnutí vycházet rovněž z úpravy
zakotvené v ustanoveních § 14 a § 15 zákona č. 119/2001 Sb.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí odvolací
soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně
bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto ve zvláštním režimu (část
první, hlava VI. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu