U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněné Hartl Haus Czech s. r. o., se sídlem v Praze,
Haštalská 1072, identifikační číslo osoby 63275988, zastoupené JUDr. Ivanem
Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Truhlářská 1108/3, proti povinnému
J. N., zastoupenému Mgr. Ing. Gabrielem Talagou, advokátem se sídlem v Praze,
Karolinská 661/4, za účasti vydražitele Mgr. T. S., zastoupeného Mgr. Janem
Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Dlážděná 1586/4, pro 362 073,66 Kč s
příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Ondřejem Svobodou, Exekutorský
úřad Praha 9, pod sp. zn. 184 EX 111/14, dovoláních oprávněné, povinného a
vydražitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 14
Co 108/2015-327, takto:
Dovolání povinného, oprávněné a vydražitele se odmítají.
Soudní exekutor Mgr. Ondřej Svoboda, Exekutorský úřad Praha 9, usnesením ze dne
17. 2. 2015, č. j. 184 EX 111/14-214, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 2.
2015, č. j. 184 EX 111/14-234, zamítl návrh povinného na vyslovení neúčinnosti
doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. 184 EX 111/14-70, ze dne 17.
9. 2014, usnesení, č. j. 184 EX 111/14-89, usnesení, č. j. 184 EX 111/14-99, ze
dne 19. 11. 2014, exekučního příkazu, č. j. 184 EX 111/14-14, -28 a -30,
protokolu o soupisu movitých věcí na č. l. 29, vyrozumění, č. j. 184 EX
111/14-13 a usnesení, č. j. 184 EX 111/14-130, ze dne 19. 12. 2014 (výrok I.),
a pro opožděnost odmítl odvolání povinného ze dne 10. 2. 2015 proti usnesení
soudního exekutora, č. j. 184 EX 111/14-130 (výrok II.). Uvedl, že povinný se s
doručovanými písemnostmi měl možnost seznámit i v době svého ústavního léčení –
nejpozději po svém propuštění – a nejsou naplněny podmínky pro rozhodnutí o
neúčinnosti doručení těchto písemností. S ohledem na tuto skutečnost odmítl
odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora, č. j. 184 EX 111/14-129,
neboť toto rozhodnutí se považuje za doručené desátým dnem od uložení na poště
po neúspěšném pokusu o doručení na adrese trvalého bydliště povinného, tedy 12.
1. 2015. Odvolání bylo podáno až dne 11. 2. 2015 po uplynutí 15denní odvolací
lhůty.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního
exekutora ve výroku I. potvrdil ve znění, že se zamítá návrh povinného na
vyslovení neúčinnosti doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. 184 EX
111/14-70, ze dne 17. 9. 2014, usnesení, č. j. 184 EX 111/14-89, usnesení, č.
j. 184 EX 111/14-99, ze dne 19. 11. 2014, exekučního příkazu, č. j. 184 EX
111/14-14, 184 EX 111/14-28 a 184 EX 111/14-30, protokolu o soupisu movitých
věcí na č. l. 29, vyrozumění, č. j. 184 EX 111/14-13, a usnesení, č. j. 184 EX
111/14-129, ze dne 19. 12. 2014, výzvy ke splnění povinnosti, č. j. 184 EX
111/14-15, ze dne 29. 7. 2014, exekučního příkazu, č. j. 184 EX 111/14-37, ze
dne 30. 7. 2014, vyrozumění o zápisu doložky provedení exekuce, 184 EX
111/14-59, ze dne 11. 9. 2014, vyrozumění o zápisu doložky provedení exekuce,
184 EX 111/14-60, ze dne 11. 9. 2014, výzvy k vydání sepsaného vozidla, č. j.
184 EX 111/14-61, ze dne 11. 9. 2014, usnesení, č. j. 184 EX 111/14-63, ze dne
11. 9. 2014, příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. 184 EX 111/14-70, ze dne
17. 9. 2014 (výrok I.). Dále změnil usnesení soudního exekutora ve výroku II.
tak, že se odvolání povinného ze dne 10. 2. 2015 proti usnesení soudního
exekutora, č. j. 184 EX 111/14-129, ze dne 19. 12. 2014 neodmítá (výrok II.).
Na rozdíl od soudního exekutora dospěl k závěru, že povinný doložil omluvitelný
důvod ve smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř., dle něhož je třeba návrh na vyslovení
neúčinnosti doručení třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se povinný s
doručovanou písemností mohl seznámit, ovšem tento důvod (hospitalizace) trval
pouze od 23. 6. 2014 do 27. 11. 2014. Žádný omluvitelný důvod, pro který by se
povinný nemohl s doručovanými písemnostmi seznámit po datu 27. 11. 2014,
povinný neuvedl. Omluvitelným důvodem nemůže být skutečnost, že se fyzická
osoba trvale nezdržuje na adrese pro doručování. Adresou pro doručování
povinnému je přitom adresa ohlašovny Městské části Praha 6, kde se povinný
zdržovat nemůže, a zdržoval-li se po propuštění z ústavní léčby na jiných
místech z jiných než závažných důvodů (např. hospitalizace), nemůže to být
omluvitelným důvodem, pro který by bylo možno vyslovit neúčinnost doručení. Ode
dne 28. 11. 2014, kdy se povinný mohl s doručovanými písemnostmi seznámit (a
neučinil-li tak, jde to k jeho tíži), povinnému počala běžet 15denní lhůta k
podání návrhu. Jestliže jej podal až dne 10. 2. 2015, podal jej opožděně. Dále
uvedl, že usnesení o příklepu bylo povinnému doručováno do vlastních rukou na
adresu ohlašovny Městské části Praha 6, kde pojmově nelze zanechat výzvu k
vyzvednutí zásilky. Soudní exekutor následně vyvěsil výzvu k vyzvednutí
písemnosti dne 15. 1. 2015. V souladu s § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. tak
usnesení o příklepu bylo povinnému doručeno fikcí dne 26. 1. 2015 (uplynutím
deseti dnů ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí); 15denní lhůta
pro odvolání tak povinnému uplynula dnem 10. 2. 2015 – v tento den povinný také
odvolání podal, a tedy jej podal včas.
Povinný proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal dovolání. Namítá, že
odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku, zda skutečnost, že účastník
exekučního řízení, který neví, že proti němu bylo zahájeno exekuční řízení, je
na ozdravném a rehabilitačním pobytu na horách, kde se léčí z prodělaného
těžkého úrazu a operace, a první den rehabilitačního pobytu se mu stane další
závažný úraz, ze kterého se dále léčí, má silné bolesti a bere analgetika, je
omluvitelným důvodem podle § 50d o. s. ř. Soud nezohlednil, že se jednalo o
první doručování v řízení, že si účastník poté, jakmile se dozvěděl, že mu byly
doručovány písemnosti fikcí, zřídil datovou schránku, uhradil dobrovolně v
exekuci vymáhaný nárok, očekával, že bude doručováno jeho zástupci v nalézacím
řízení, a exekuční řízení je exekutorem vedeno nezákonným způsobem. Uvádí, že
Nejvyšší soud dosud neřešil otázku rozsahu, závažnosti a délky onemocnění,
případně zdravotní indispozice a vůbec relevance zdravotních důvodů, pro které
se nelze s písemnostmi seznámit podle § 50d o. s. ř. Odvolací soud nesprávně
dovodil, že omluvitelný důvod podle § 50d o. s. ř. trval pouze po dobu
hospitalizace povinného ve Vojenském rehabilitačním ústavu Slapy nad Vltavou
(23. 6. 2014 až 27. 11. 2014) a povinný žádný další omluvitelný důvod trvající
po 27. 11. 2014 neuvedl. Povinný však v doplnění odvolání ze dne 16. 3. 2015
uvedl omluvitelný důvod, který trval i po 27. 11. 2014, když podrobně
specifikoval ozdravný a rehabilitační pobyt v D. v O. h. (27. 11. 2014 až 28.
1. 2015 s přestávkou od 22. 12. 2014 do 28. 12. 2014), kde se mu stal další
závažný úraz. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I.
změnil tak, že doručení všech zde uvedených písemností je neúčinné.
Oprávněná se ve vyjádření k dovolání povinného podrobně vyjadřuje ke
zdravotnímu stavu povinného, jeho hospitalizaci, následné rehabilitaci ve
Vojenském rehabilitačním ústavu Slapy nad Vltavou a pobytu na Chatě E. v D. v
O. h. Má za to, že na straně povinného nemůže jít o omluvitelný důvod podle §
50d o. s. ř., a to ani před 27. 11. 2014, ani po tomto datu. Povinný nepodnikl
nezbytné kroky k zajištění doručování písemností tak, aby o jejich existenci a
obsahu byl informován (byť mu to jeho zdravotní stav neznemožňoval), prodělaný
operační zákrok, následná rehabilitace a pobyt v Orlických horách nepředstavují
objektivní překážku, pro kterou by se neměl možnost seznámit s doručovanou
písemností. Odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu,
dle níž je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a je povinen
zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, kde se zdržuje.
Povinný má adresu svého trvalého bydliště hlášenou na ohlašovně Městské části
Praha 6, a měl by tedy mít zájem na tom, aby si zajistil dosílku pošty na
adresu, kde se zdržuje. Povinný je dlouhodobě obtížně kontaktovatelný a vyhýbá
se doručování písemností soudu a soudního exekutora. Povinný mohl očekávat
zahájení exekučního řízení, neboť oprávněná jej již dříve informovala o tom, že
pokud jí nebude dlužná pohledávka uhrazena, bude ji vymáhat v exekučním řízení
a následně odmítla pokusy povinného započítat proti pohledávce údajnou
pohledávku povinného z titulu náhrady škody. Námitky povinného vůči postupu
soudního exekutora nepokládá za podstatné a pravdivé. Navrhuje, aby dovolací
soud dovolání povinného zamítl.
Vydražitel ve vyjádření k dovolání povinného uvedl, že spočívá především na
nesouhlasu se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, nesprávná skutková
zjištění ale dovolacím důvodem nejsou a dovolání by mělo být odmítnuto. I tak
je ovšem po stránce skutkové nepochybné, že v okamžiku propuštění z
rehabilitační léčby byl zdravotní stav povinného takový, že mu umožňoval
převzetí písemností nejpozději dne 28. 11. 2014. Přístup povinného ke správě
jeho záležitostí během doby nepřebírání písemností byl hrubě nedbalý, neměl
zřízenu dosílku, datovou schránku, nesledoval bankovní účet, jenž byl postižen
exekucí, ani zda mu řádně chodí důchod, z něhož byly prováděny srážky. Z
předložených lékařských zpráv a zdravotnické dokumentace vyplývá, že zdravotní
stav povinného nebyl v rozhodném období nikdy takový, aby mu znemožňoval
přijímání písemností. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podali dovolání oprávněná a
vydražitel.
Oprávněná namítá, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena
otázka, zda skutečnost, že adresát má hlášenu adresu svého trvalého pobytu na
tzv. ohlašovně, pojmově vylučuje možnost zanechat zde adresátovi výzvu k
vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. 2 o. s. ř. Domnívá se, že v případě
doručování do sídla ohlašovny je možné doručit náhradním způsobem a pro počátek
běhu lhůty pro náhradní doručení je rozhodný okamžik uložení písemnosti u
doručujícího orgánu při zanechání výzvy k vyzvednutí. Navrhuje, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se výrok II. usnesení soudního
exekutora potvrzuje.
Rovněž vydražitel ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud chybně považuje za
okamžik, kdy je písemnost připravena k vyzvednutí ve smyslu § 49 odst. 2 a 4 o.
s. ř., u doručování na adresu ohlašovny až den, kdy je na úřední desce vyvěšena
výzva k vyzvednutí písemnosti u soudu. Má za to, že odvolací soud pochybil,
pokud uzavřel, že na ohlašovně pojmově nelze zanechat výzvu k vyzvednutí
zásilky. Závěry soudu jsou navíc v rozporu s veřejnou listinou (doručenkou), z
níž vyplývá, že adresátu byla zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti.
Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se výrok
II. usnesení soudního exekutora potvrzuje.
Povinný se vyjádřil k dovolání vydražitele. Považuje je za nepřípustné, neboť
výrokem II. odvolací řízení nekončí (po rozhodnutí o včasnosti odvolání bude
soud pokračovat v projednání odvolání proti usnesení o příklepu po věcné
stránce). Proti usnesení je navíc přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229
odst. 4 o. s. ř. Mimoto odvolací soud správně posoudil, že na ohlašovně nelze
zanechat výzvu podle § 49 odst. 2 o. s. ř., a to zvláště za situace, kdy
doručující orgán výzvu zanechá neveřejně na podatelně ohlašovny, ta ji uloží do
neveřejné přihrádky a po uplynutí lhůty ji skartuje. Navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání vydražitele odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. s. ř.“).
Dovolání povinného není přípustné.
Povinný odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování, zda byl dán omluvitelný
důvod podle § 50d o. s. ř. pro neseznámení se s doručovanými písemnostmi,
nezohlednil, že se povinný od 27. 11. 2014 do 28. 1. 2015 (s přestávkou od 22.
12. 2014 do 28. 12. 2014) nacházel na „ozdravném a rehabilitačním pobytu“ v D.
v O. h., kde se léčil z prodělaného těžkého úrazu a operace a první den tohoto
rehabilitačního pobytu se mu stal další závažný úraz, z něhož se dále léčil,
měl silné bolesti a bral analgetika. Povinný však svou dovolací námitkou
rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu, z nichž vyplývá, že povinný byl
hospitalizován v době od 23. 6. 2014 do 27. 11. 2014 a poté od 27. 11. 2014 do
22. 12. 2014 pokračoval v domácí rekonvalescenci a pobýval na horské chatě E.;
adresou pro doručování písemností povinnému je přitom adresa ohlašovny Městské
části Praha 6, kde se povinný zdržovat nemůže. Odvolací soud uvedl, že od 28.
11. 2014 po skončení hospitalizace se povinný mohl s doručovanými písemnostmi
seznámit a žádný omluvitelný důvod nedoložil. Námitka nesprávně (či neúplně)
zjištěného skutkového stavu či nesprávného hodnocení důkazů přitom nezakládá
přípustnost dovolání (dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního
posouzení věci – § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v rámci své předchozí rozhodovací činnosti zdůraznil, že
adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních
zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu
na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování
na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede
soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena.
Skutečnost, že se adresát na adrese pro doručování trvale nezdržuje, nemůže být
omluvitelným důvodem, pro který se nemohl seznámit s doručovanou písemností,
přičemž tento závěr výslovně plyne z § 50d odst. 4 o. s. ř. (srov. např.
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 32 Cdo
80/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo
1576/2014, též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. III. ÚS
3538/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2010, II. ÚS 1308/10,
usnesení Ústavního soudu ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 620/14).
Jestliže v projednávané věci má povinný adresu pro doručování evidovanou na
adrese, na které se trvale nezdržuje (v sídle ohlašovny) a jeho hospitalizace,
resp. ústavní léčba byla skončena dne 27. 11. 2014 propuštěním do domácí
rekonvalescence, v rámci níž se však z vlastní vůle zdržoval mimo své trvalé
bydliště (mimo adresu pro doručování), aniž by kdy soudu sdělil jinou adresu
pro doručování, pak nelze ničeho vytknout závěru odvolacího soudu, že od 28.
11. 2014 již na straně povinného netrval omluvitelný důvod pro neseznámení se s
doručovanými písemnostmi.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
soudu dovolacího, a není přitom důvodu se od ní odchýlit, Nejvyšší soud
dovolání povinného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání oprávněné a vydražitele nejsou přípustná, protože směřují proti
usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] – výrokem II.
odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudního exekutora o odmítnutí odvolání
pro opožděnost. Nejvyšší soud tedy dovolání oprávněné a vydražitele odmítl (§
243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu