29 Cdo 1576/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova
1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, proti žalovaným 1)
VEGA I, s. r. o., se sídlem v Košťálově - Kundraticích 154, PSČ 514 01,
identifikační číslo osoby 27 50 64 44 a 2) Z. J., zastoupené Mgr. Michaelem
Dubem, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Na Baště sv. Jiří 258/7,
PSČ 160 00, o zaplacení částky 747.096,- Kč s postižními právy ze směnky,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 89/2011, o dovolání druhé
žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 5
Cmo 133/2013-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23.
ledna 2013, č. j. 24 Cm 89/2011-41, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na
ustanovení § 50d odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) – zamítl návrh druhé žalované na určení neúčinnosti
doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 23. března 2011, č. j. 24 Cm
89/2011-9.
Dovolání druhé žalované proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné
jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §
243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že odpověď na otázku, k jejímuž řešení dovolatelka Nejvyšší
soud prostřednictvím podaného dovolání vybízí, totiž zda omluvitelným důvodem
ve smyslu ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř., pro který se druhá žalovaná
nemohla seznámit s doručovanou písemností, může být – se zřetelem ke
„konkrétním skutkovým okolnostem případu“ – i skutečnost, že se na adrese pro
doručování trvale nezdržuje, plyne přímo z výslovného znění ustanovení § 50d
odst. 4 o. s. ř. (jež určuje, že uvedená okolnost omluvitelným důvodem ve
smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. není). K tomu srov. též důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, včetně tam
zmíněného odkazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2012, sp. zn.
III. ÚS 3538/11, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2010,
sp. zn. II. ÚS 1308/10 (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových
stránkách Nejvyššího soudu, resp. Ústavního soudu).
V souladu s tím také soudy nižších stupňů zcela správně v poměrech dané věci
uzavřely, že druhou žalovanou (jako nepodnikající fyzickou osobu) ve smyslu §
50d odst. 1 o. s. ř. nemůže omlouvat, že se na adrese pro doručování v době,
kdy jí byl doručován vydaný směnečný platební rozkaz, (lhostejno z jakých
důvodů) trvale nezdržovala.
Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výše učiněné závěry) Nejvyšší soud
podotýká, že z obsahu spisu se podává, že v posuzované věci nebylo doposud
rozhodnuto o návrhu na prominutí zmeškané lhůty k podání námitek proti
směnečnému platebnímu rozkazu, který druhá žalovaná podala (společně s návrhem
na určení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu) dne 28. února
2012 (viz č. l. 19 – 20 spisu). To, že druhá žalovaná oba návrhy (tj. jak návrh
na určení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, tak návrh na
prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu)
odůvodnila shodnými skutečnostmi, přitom bez dalšího nezbavuje soud povinnosti
o těchto návrzích rozhodnout. K otázce omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty pak
v obecné rovině srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014,
sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách
Nejvyššího soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu