20 Cdo 3191/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z., proti povinným 1) M. K., 2) H. K., jako nástupcům S. K., zemřelé, prodejem movitých věcí, pro částku 2.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 2182/2000, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci z 29. 12. 2005, č. j. 40 Co 1431/2005-14, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 31. 1. 2005, č.j. E 2182/2000-9, kterým okresní soud rozhodl podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), že na straně původní povinné (S. K., zemřelé, tedy v průběhu vykonávacího řízení, zahájeného 13. 4. 2000) bude v řízení pokračováno s nynějšími povinnými uvedenými v záhlaví tohoto usnesení, podali povinní dovolání.
Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení – nebylo sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by povinní byli právnicky vzděláni – soud je usnesením z 16. 5. 2006, č.j. E 2182/2000-21, doručeným jim 31. 5. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení nedostatky podání odstranili a zvolili si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podají řádné dovolání. Zároveň je poučil, že nevyhoví-li výzvě, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelé vytčený nedostatek neodstranili.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu