20 Cdo 3192/2008-59
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T-M. C. R. a.s., proti povinnému B. P., zastoupenému advokátem, pro 19.908,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 E 1443/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2005, č. j. 35 Co 265/2004 - 23, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 E 1443/2003 - 11, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro s. o. Ú. n. L. ze dne 4. 3. 2002, č. j. k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 19.908,30 Kč s příslušenstvím a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 400,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul nabyl v souladu s § 52 odst. 1 správního řádu právní moci dne 9. 4. 2002 a vykonatelným se stal dne 25. 4. 2002.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že mu již v odvolacím řízení měl být ustanoven zástupce podle § 30 odst. 2 o. s. ř., jelikož si to vyžadovala ochrana jeho zájmů. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak shledává „v neúplném posouzení skutečnosti, zda podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné“. Dovolatel - ač si je vědom, že „je to záležitostí nalézacího řízení“ a v rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř. - upozorňuje na to, že lze mít pochybnosti o postupu právního předchůdce oprávněného při doručování písemností. Je sice nepochybné, že „mezi právním předchůdcem oprávněného a povinným byla uzavřena smlouva na dobu určitou od 20. 11. 1998 do 20. 11. 2000“, která se změnila na smlouvu na dobu neurčitou, a že „základ pohledávky“ vychází z období od 20. 11. 1998 do 19. 4. 2001, je však „nemravné“ od právního předchůdce oprávněného, že „mobilní telefon zablokoval a nevyužil možnosti smlouvu ukončit“. To podle dovolatele „souvisí s jeho obranou v nalézacím řízení, v němž poukazoval na to, že mu byl odcizen občanský průkaz a že smlouvu tudíž musela podepsat neznámá osoba“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel, aniž uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., především zpochybnil závěr, že podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný podkladové rozhodnutí převzal, resp. že mu bylo doručeno. Je li dovolání přípustné, lze nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).
K dalším námitkám v dovolání nemohl dovolací soud přihlédnout vzhledem k tomu, že byly vzneseny až v dovolání, a jde tedy - z hlediska ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. - o nepřípustné novoty.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatele v tom, že mu v odvolacím řízení nebyl ustanoven zástupce podle § 30 odst. 2 o. s. ř., neboť z hlediska dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu