20 Cdo 3215/2024-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné VÍTKOVICE STEEL, a. s., se sídlem v Ostravě, Českobratrská č. 3321/46, identifikační číslo osoby 27801454, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, proti povinnému AKTOR ANONYMI TECHNIKI ETAIREIA, se sídlem Ermou 25, Kifisia, 14564 Athény, Řecká republika, reg. č. 6556101000, podnikající na území České republiky prostřednictvím AKTOR ATE, odštěpného závodu se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, identifikační číslo osoby 05391059, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlou Veselkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 745/24, pro 400 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 63 EXE 891/2022, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2024, č. j. 9 Co 320/2023-88, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 29. září 2022, č. j. 63 EXE 891/2022-21, pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, vedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 400 000 Kč s úrokem ve výši 10 % p. a. z částky 400 000 Kč od 14. ledna 2020 do zaplacení, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, to vše podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2022, č. j. 130 C 16/2020-236 (dále též jen „podkladový rozsudek“), ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2022, č. j. 130 C 16/2020-255, a opravného usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. června 2022, č. j. 130 C 16/2020-257 (dále též jen „opravná usnesení“).
Povinný podáním ze dne 14. října 2022 navrhl zastavení exekuce s odůvodněním, že dne 30. dubna 2022 mu byl doručen podkladový rozsudek, proti němuž dne 12. května 2022 podal řádné a včasné blanketní odvolání do výroků I. a III. Okresním soudem v Ostravě byla vydána opravná usnesení, kterými soud opravil zjevné písařské chyby ve výroku I. podkladového rozsudku, který proto nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti, a předmětná exekuce tak byla zahájena neoprávněně.
Okresní soud v Bruntále (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
4. července 2023, č. j. 63 EXE 891/2022-48, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Soud prvního stupně konstatoval, že povinný podal odvolání proti podkladovému rozsudku, a to do jeho výroků I. a III., následně však byla vydána
dvě opravná usnesení, proti kterým povinný odvolání nepodal, přestože přiznaná částka byla v opravných usneseních uvedena ve vyšší výši než v podkladovém rozsudku a povinný byl o možnosti podat odvolání řádně poučen. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 26. března 2024, č. j. 9 Co 320/2023-88, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok I.) a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud po provedeném dokazování uvedl, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. srpna 2023, č. j. 15 Co 236/2022-361, jenž nabyl právní moci dne 3. října 2023, změnil podkladový rozsudek ve znění opravných usnesení tak, že zamítl žalobu, podle které měl žalovaný (zde povinný) zaplatit žalobkyni (zde oprávněné) částku 25 961 229,40 Kč s úroky z prodlení, a potvrdil výrok o zamítnutí žaloby oprávněné ohledně zaplacení částky 31 381 974,24 Kč s úroky z prodlení. Z takto učiněných skutkových zjištění odvolací soud dovodil, že v důsledku podání včasného a přípustného odvolání povinného nemohl podkladový rozsudek (s ohledem na suspenzivní účinek) nabýt ani částečné právní moci, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že až po podání odvolání došlo k vydání dvou opravných usnesení.
Samotné opravné usnesení nemůže samo o sobě založit vznik judikovaného nároku účastníka na zaplacení žalovaného dluhu, a proto neobstojí jako samostatný exekuční titul. Nadto odvolací soud konstatoval, že podal-li povinný odvolání do výroku I. podkladového rozsudku v celém rozsahu, a to i do merita věci, směřovalo jeho odvolání i proti výroku I. ve znění opravných usnesení. Ve světle uvedeného nemůže obstát argumentace oprávněné, že v exekučním řízení předložila podkladový rozsudek opatřený doložkou právní moci.
K vyznačení doložky právní moci totiž zřejmě došlo v důsledku nesprávného úředního postupu, když v době vyznačení ještě nebylo rozhodnuto o odvolání proti podkladovému rozsudku. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1, písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jelikož exekuce byla nařízena, ačkoli se podkladové rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda je namístě ustanovení § 159 o.
s. ř., § 205 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 206 odst. 1 o. s. ř. vykládat tak, že odvolání proti výroku podkladového rozsudku znějícího na uložení povinnosti zaplatit konkrétní částku má suspenzivní účinek i ve vztahu k výroku opravného usnesení téhož rozsudku, kterým byla přiznána částka vyšší, a to i přesto, že proti opravnému usnesení (resp. rozsudku v jeho opraveném znění) nebylo podáno odvolání.
Podle dovolatelky byla-li povinnost uložená výrokem I. podkladového rozsudku opravným usnesením rozšířena, bylo nutné rozšířit i odvolání, což však povinná neučinila. Právní titul, na základě něhož bylo zahájeno předmětné exekuční řízení, proto stále existuje a je vykonatelný, neboť povinná se proti opravným usnesením neodvolala a výrok I. podkladového rozsudku tak v části o uložení povinnosti zaplatit částku 400 000 Kč s příslušenstvím nabyl právní moci. Dovolatelka dále uvedla, že závěr odvolacího soudu nelze opřít o rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.
srpna 2023, č. j. 15 Co 236/2022-361, neboť byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2024, č. j. 28 Cdo 568/2024-418, kterým bylo rozhodnuto i o části, která je předmětem exekučního řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu k novému projednání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 164 věty první o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoli i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnost. Podle § 202 odst. 1 písm. i) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo opraveno rozhodnutí, ledaže se oprava týká výroku rozhodnutí. Dovolací soud se své ustálené rozhodovací praxi (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2005) uvedl, že týká-li se oprava výroku rozhodnutí, lze odvolání proti opravnému usnesení odůvodnit zásadně jen tím, že nejsou splněny předpoklady pro jeho vydání, neboť není důvod k opravě, jelikož to, co je opravováno, není chybou v psaní, v počtech ani jinou zřejmou nesprávností.
V projednávané věci Okresní soud v Ostravě podkladovým rozsudkem ve výroku I. uložil žalované (zde povinné) povinnost zaplatit žalobkyni (zde oprávněné) částku ve výši 25 561 229,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 978 231 Kč za dobu od 30. října 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 354 973 Kč za dobu od 14. prosince 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 228 025,40 Kč za dobu od 14. ledna 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Výrokem II. byla žaloba v další části zamítnuta a výrokem III. byl povinný zavázán zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení. Opravnými usneseními došlo k opravě výroku I. nahrazením částky 25 561 229,40 Kč částkou 25 961 229,40 Kč a nahrazením částky 19 228 025,40 Kč částkou 19 628 025,4 Kč. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. srpna 2023, č. j. 15 Co 236/2022-361, změnil výrok I. tak, že žalobu zamítl (výrok I.), potvrdil podkladový rozsudek ve výroku II. (výrok II.), přičemž výroky III.
a IV. uložil oprávněné povinnost nahradit povinnému náklady řízení i náklady odvolacího řízení.
Dovolací soud uvádí, že z výše uvedeného vyplývá, že odvolání proti opravnému usnesení je limitováno tak, že jej lze podat pouze v případě, týká-li se oprava výroku rozhodnutí a nadto jej lze odůvodnit toliko tím, že nejsou splněny předpoklady pro jeho vydání, a proto zde není důvod k opravě. Z odvolání povinného proti výroku I. podkladového rozsudku se zjevně podává, že povinný napadl výrok I. v meritu věci, a to co do základu nároku oprávněné, je proto bezpředmětné (a z logiky věci i nadbytečné) zkoumat, zda využil svého práva podat odvolání i proti opravě výroku I. provedené opravnými usneseními, obzvláště je-li i v samotných opravných usneseních zdůvodněno, že k uvedení nesprávné sumy došlo v důsledku písařské chyby, přičemž ze žaloby, provedeného dokazování i odůvodnění podkladového rozsudku vyplývá opravnými usneseními „správně“ uvedená částka.
Z výše uvedeného se podává, že závěr odvolacího soudu, podle něhož již s ohledem na podání včasného a přípustného odvolání povinného nenabyl podkladový rozsudek plné moci, a nemohl se tak stát vykonatelným, je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a ve věci je proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť exekuce byla nařízena, ačkoli se podkladové rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.
Jelikož napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu