20 Cdo 3345/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné Telefónica 02 Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4,
Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, proti povinné Melantrich, a.s. se sídlem v
Praze 1, Václavské náměstí 36, pro částku 9.164,20 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6825/2004, o dovolání oprávněné
proti usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2008, č. j. 54 Co 580/2007-25,
Usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2008, č. j. 54 Co 580/2007-25, a
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 9. 2007, č. j. 33 Nc 6825/2004-13,
se ruší a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Usnesením z 18. 9. 2007, č. j. 33 Nc 6825/2004-13, obvodní soud exekuci podle §
55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. ř.“) zastavil (výrok
I.), rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok
II.), a oprávněnou zavázal k zaplacení nákladů exekuce (výrok III.).
Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
S odvolací námitkou oprávněné, že ji exekutor vyzval k zaplacení zálohy až po
třech letech od nařízení exekuce, aniž zjistil jakýkoli postižitelný majetek
povinné, a že oprávněná požadovanou zálohu 28. 5. 2007 zaplatila, se městský
soud vypořádal závěrem, že exekuční řád nijak neupravuje lhůtu, v níž může
exekutor po oprávněném požadovat zálohu na náklady exekuce, že tak tedy může
učinit kdykoli za řízení, a že pozdější zaplacení zálohy je bez významu,
jelikož z formulace ustanovení § 55 odst. 2 ex. ř. plyne, že soud v takovém
případě exekuci zastavit musí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že
ve výkladu ustanovení § 55 odst. 2 ex. ř. není rozhodovací praxe ustálena),
oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že
exekuci lze zastavit přesto, že oprávněná požadovanou zálohu exekutorovi
zaplatila.
Dovolání, přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve
spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor
napadeného usnesení s judikaturou, je důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které
by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání
namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242
odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího
soudu, že exekuce musí být podle § 55 odst. 2 ex. ř. zastavena přesto, že
oprávněný na výzvu soudního exekutora zálohu zaplatí.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v
souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy
vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu je v
souzené věci.
V usnesení ze 14. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 609/2008 (v řízení, jehož účastnicí
byla táž oprávněná) Nejvyšší soud zdůraznil, že účelem exekuce je uspokojit
oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným
rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou institutu zálohy na náklady exekuce
je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce resp. úkony exekutora,
vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení. Za tím účelem je exekutor oprávněn
požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši
a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně
a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce
podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve
znění účinném do 31. 8. 2008). Lhůtu, kterou exekutor stanoví, lze její povahou
přirovnat ke lhůtě soudcovské, upravené v § 55 o. s. ř. Nepochybně i v případě
lhůty ke složení zálohy může exekutor tuto lhůtu prodloužit, popř. žádost o
její prodloužení zamítnout. Marné uplynutí lhůty však přesto neznamená, že
oprávněný již nemůže zálohu složit; může tak učinit do doby, než soud z jejího
nesložení nevyvodí zákonem předvídané následky. Je-li v době rozhodování soudem
záloha složena, důvod k zastavení exekuce dán není.
Z uvedeného plyne, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Protože na
tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud
je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc
soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu