20 Cdo 3347/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného K. T., proti povinnému P. M., pro 248.933,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 10707/2004, o dovolání soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2007, č. j. 23 Co 106/2006-68, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 11. 2006, č.j. 12 Nc 10707/2004-59, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2004 (výrok I.) a rozhodl, že předmětem exekuce nadále zůstávají pouze náklady exekuce (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že oprávněnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,-- Kč a povinnému uložil povinnost nahradit náklady exekuce v uvedené výši oprávněnému; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně odvoláním nedotčeným výrokem I. zastavil exekuci, čímž zaniklo pověření soudního exekutora, a ten již nemůže náklady exekuce vyčíslit svým příkazem k jejich úhradě. Soud, který rozhoduje o zastavení exekuce, je povinen zároveň rozhodnout také o jejích nákladech.
Usnesení odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním. Namítá, že plnění povinného je plněním v exekuci, a proto neměla být výše jeho odměny soudem určena podle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu