20 Cdo 3494/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněného P. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému JUDr. V. N., advokátovi, zastoupenému advokátem, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 544/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 19 Co 328/2006-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2006, č. j. 35 E 544/2000 - 146, kterým byl k návrhu povinného zastaven výkon rozhodnutí ukládáním pokut nařízený usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2000, č. j. 35 E 544/2000 - 4, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle něhož z provedeného dokazování vyplývá, že povinný bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách oprávněnému nemůže zpracovat jiné vyúčtování, než které již bylo vyhotoveno, neboť spisy povinného týkající se věcí, v nichž zastupoval oprávněného, byly znehodnoceny při vodovodní škodě dne 20. 11. 2005; povinný tak nemůže splnit svoji povinnost doplnit další údaje. Za správný proto považoval postup soudu prvního stupně, když na základě uvedených zjištění nařízený výkon rozhodnutí zastavil pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) a § 269 odst. 1 o. s. ř., neboť objektivně existuje důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Současně poznamenal, že výkon rozhodnutí by ze stejného důvodu musel být zastaven i v případě, že by povinný žádné další listiny k doplnění vyúčtování nikdy neměl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v chybném postupu soudu při provádění dokazování a hodnocení důkazů. Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu, že bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách ve prospěch klienta nemůže povinný jiné vyúčtování zpracovat, ať již byly zničeny vodou nebo neexistovaly, a to alespoň přibližně za použití advokátního tarifu. Postup soudu považuje za porušení zásady, že spravedlnost nemá být nikomu odepřena, a dále namítá, že soud nehodnotil věrohodnost tvrzení povinného, která považuje za účelová, a současně vyslovuje podezření, že z rozporů ve výpovědi povinného vyplývá jeho obava, aby nemusel oprávněnému vracet větší část zálohy, neboť většina vyúčtovaných úkonů nebyla povinným provedena. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné.
Dovolatel totiž žádnou právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, který byl pokladem pro právní posouzení věci; nejedná se o námitky nesprávného řešení otázky právní podle § 241 a odst. 1 písm. b) o. s. ř., ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky oprávněného vztahující se k procesnímu postupu odvolacího soudu a soudu prvního stupně při provádění a hodnocení provedených důkazů, jimiž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a že tedy proti němu není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 20 Cdo 3494/2007
Datum rozhodnutí: 02.09.2009
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí: D
20 Cdo 3494/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněného P. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému JUDr. V. N., advokátovi, zastoupenému advokátem, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 544/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 19 Co 328/2006-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2006, č. j. 35 E 544/2000 - 146, kterým byl k návrhu povinného zastaven výkon rozhodnutí ukládáním pokut nařízený usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2000, č. j. 35 E 544/2000 - 4, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle něhož z provedeného dokazování vyplývá, že povinný bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách oprávněnému nemůže zpracovat jiné vyúčtování, než které již bylo vyhotoveno, neboť spisy povinného týkající se věcí, v nichž zastupoval oprávněného, byly znehodnoceny při vodovodní škodě dne 20. 11. 2005; povinný tak nemůže splnit svoji povinnost doplnit další údaje. Za správný proto považoval postup soudu prvního stupně, když na základě uvedených zjištění nařízený výkon rozhodnutí zastavil pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) a § 269 odst. 1 o. s. ř., neboť objektivně existuje důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Současně poznamenal, že výkon rozhodnutí by ze stejného důvodu musel být zastaven i v případě, že by povinný žádné další listiny k doplnění vyúčtování nikdy neměl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v chybném postupu soudu při provádění dokazování a hodnocení důkazů. Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu, že bez podrobných listinných záznamů o poskytnutých právních službách ve prospěch klienta nemůže povinný jiné vyúčtování zpracovat, ať již byly zničeny vodou nebo neexistovaly, a to alespoň přibližně za použití advokátního tarifu. Postup soudu považuje za porušení zásady, že spravedlnost nemá být nikomu odepřena, a dále namítá, že soud nehodnotil věrohodnost tvrzení povinného, která považuje za účelová, a současně vyslovuje podezření, že z rozporů ve výpovědi povinného vyplývá jeho obava, aby nemusel oprávněnému vracet větší část zálohy, neboť většina vyúčtovaných úkonů nebyla povinným provedena. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné.
Dovolatel totiž žádnou právní otázku, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, který byl pokladem pro právní posouzení věci; nejedná se o námitky nesprávného řešení otázky právní podle § 241 a odst. 1 písm. b) o. s. ř., ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky oprávněného vztahující se k procesnímu postupu odvolacího soudu a soudu prvního stupně při provádění a hodnocení provedených důkazů, jimiž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a že tedy proti němu není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu