20 Cdo 3547/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněných a) J. K. a b) J. K., zastoupených advokátem, proti
povinné JUDr. J. Š., správkyni konkurzní podstaty úpadce J. K., zastoupené
advokátem, pro 26.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
1 pod sp. zn. 33 Nc 7979/2006, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, takto:
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5.
2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, jímž bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1
změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut, se zamítá.
II. Dovolání proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5.
2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, jímž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce, se
odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 17. 8. 2006, č. j. 33 Nc 7979/2006-10, ve znění opravného
usnesení ze dne 21. 9. 2006, č. j. 33 Nc 7979/2006-14 (jímž obvodní soud
nařídil podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2006, č. j. 13 Cmo
40/2006-214, k vymožení nákladů řízení ve výši 26.875,- Kč, jakož i nákladů
exekuce, které budou určeny příkazem k úhradě nákladů exekuce, exekuci, a jejím
provedením pověřil Mgr. Z. B., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení
exekuce zamítl (výrok I.) a oprávněným uložil zaplatit povinné náklady soudní
exekutorky (výrok II.). Odvolací soud shledal námitku povinné o nedostatku
věcné pasivní legitimace důvodnou. I když exekuční titul směřuje proti
správkyni konkurzní podstaty, je v řízení pasivně legitimován úpadce, jehož
majetek, dříve patřící do konkurzní podstaty, má být postižen.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, v němž namítají, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/); mají
za to, že soud nesprávně hodnotil pasivní legitimaci strany povinné. Pohledávka
proti povinné je pohledávkou za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č.
328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále
jen „zákon č. 328/1991 Sb.“). Z exekučního titulu je zřejmé, že povinnost
úhrady nákladů řízení ve výši 26.875,- Kč, tj. vymáhané pohledávky, byla
jednoznačně stanovena povinné, JUDr. J. Š., a proto nemohl být návrh na exekuci
veden proti jiné osobě, než té, která byla v exekučním titulu jednoznačně
určena. Dále uvádí, že „neexistuje jakákoliv jiná listina, kterou by bylo
prokázáno, že došlo k přechodu povinností na jinou osobu“. Na základě usnesení
o nařízení exekuce byl vydán exekuční příkaz ze dne 19. 12. 20069, č. j. 001 Ex
122/06, na provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu, který je účtem
správkyně konkurzní podstaty a týká se konkurzní podstaty, tedy nejde o osobní
účet povinné. Pokud tedy exekuce nesměřovala na soukromý majetek povinné, ale
na podstatu úpadce spravovanou povinnou, je stanovisko odvolacího soudu, že
pohledávka nemůže být uspokojena z majetku správkyně konkurzní podstaty, liché.
Pokud by akceptovali právní závěr odvolacího soudu, pak by nemohlo „vůbec dojít
k zahájení exekučního řízení, neboť by zde nebyl vůči úpadci exekuční titul“,
což by vedlo k nemožnosti exekuce a „bylo by porušeno právo oprávněného k
vymožení svého nároku exekuční cestou, tedy by bylo protiprávně zasaženo do
jeho práv a svobod stanovených Listinou“. Pohledávka dle dovolatelů proto měla
být uspokojena z majetku konkurzní podstaty úpadce, který je spravován
povinnou, když sám úpadce nemá k majetku jakýkoliv přístup. Dále namítají, že
Obvodní soud pro Prahu 1 a ustanovený exekutor nezpochybnili právo oprávněných
vymáhat pohledávku proti povinné, nezpochybnili postavení povinné v exekučním
řízení, a především nepoučili oprávněné, že povinná není v tomto řízení pasivně
legitimována. V otázce nákladů exekuce pak poukazují na § 150 o. s. ř., který
umožňuje náklady nepřiznat. Domnívají se, že jelikož soud prvního stupně ani
exekutorka neupozornili oprávněné v rámci své zákonné povinnosti, že povinná
není v tomto řízení pasivně legitimována, měla by tyto náklady nést exekutorka,
popřípadě soud. V závěru navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil v
plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání (ve věci samé) – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.
s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001
Sb. – není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.
s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné –
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.),
v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího
přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace
povinné.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V otázce, kdo je pasivně legitimován v exekučním řízení pro vymožení pohledávky
přiznané exekučním titulem vůči správci konkurzní podstaty, byla soudní praxe
usměrněna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp.
zn. 21 Co 528/2003, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.
1, ročník 2005 pod č. 2. V něm soud dovodil, že pasivně legitimovaným je v
tomto případě úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena
jedině z majetku konkurzní podstaty (jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení
konkurzu úpadce), nikoli z majetku správce (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněný v Soudní judikatuře č.
9, ročník 2005 pod č. 147).
V nalézacím řízení vystupovala povinná jako žalobkyně proto, že prohlášením
konkurzu na ni přešlo oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkurzní
podstaty; v exekučním řízení je však pasivně legitimován úpadce. Proto také
není rozhodné, že exekucí nebyl postižen osobní účet povinné, ale účet, se
kterým povinná disponuje jako správkyně konkurzní podstaty úpadce J. K. Závěr
odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinné je tak správný.
V části, v níž dovolatelé napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku o
nákladech exekuce (výrok II.), není dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti výroku
odvolacího soudu o nákladech exekuce přípustné proto, že usnesení o nákladech
řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno
není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.,
neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení)
není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3.
2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5,
ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.
zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.
1, ročník 2003, pod č. 4).
Jelikož dovolatelům se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
napadeného usnesení ve věci samé (ve výroku jímž bylo usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 1 změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut) zpochybnit
nepodařilo, Nejvyšší soud v této části dovolání podle § 243b odst. 2, části
věty před středníkem, o. s. ř. zamítl. V části týkající se nákladů exekuce pak
dovolání podle § 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; povinné, jež by měla na
náhradu právo, náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu