20 Cdo 3578/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněného FALCONCREEK INVESTMENTS LTD., reg. č. HE 354191, se
sídlem Athinon, 5, Agios Antonios 1015, Nikósie, Kyperská republika, zapsaného
v Rejstříku společností pod číslem organizace 502348, zastoupeného JUDr. Bc.
Janem Votočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti
povinnému V. Z., V., zastoupenému Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Vodičkova č. 695/24, pro 153 978,86 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 32 EXE 2024/2013, o dovolání oprávněného
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. ledna
2017, č. j. 40 Co 642/2016-85, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 9 510,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k
rukám Mgr. Jana Švarce, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 695/24.
Okresní soud v Přerově pověřením ze dne 27. 11. 2013, č. j. 32 EXE
2024/2013-22, pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad
Přerov, vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu
1 ze dne 26. 6. 2013, č. j. 62 C 4210/2013-9. Podáním ze dne 6. 8. 2015 a při jednání soudu prvního stupně dne 26. 7. 2016
povinný navrhl, aby byla exekuce zastavena. Svůj návrh zdůvodnil tím, že kvůli
své finanční situaci navrhoval právní předchůdkyni oprávněného GE Money Bank,
a. s. plnění svého dluhu ve splátkách, a vzhledem k tomu, že na jeho návrh
právní předchůdkyně oprávněného GE Money Bank, a. s. nereagovala, splácel svůj
dluh dle navržených splátek; splátky přitom zasílal na účet právní předchůdkyně
oprávněného GE Money Bank, a. s., neboť mu ani na žádost nebyla předložena
smlouva o postoupení pohledávky. Dále povinný namítal, že originál rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2013, č. j. 62 C 4210/2013-9, který
je exekučním titulem, není podepsán osobou, která ho vydala, a z tohoto důvodu
rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 2. 8. 2016, č. j. 32 EXE 2024/2013-57,
návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2013, č. j. 62 C 4210/2013-9, byl
prokazatelně vyhlášen dne 26. 6. 2013, opis jeho písemného vyhotovení byl
doručen účastníkům řízení a nabyl právní moci dne 7. 8. 2013. Vzhledem k tomu,
že rozeslané opisy rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2013, č. j. 62 C 4210/2013-9, neobsahují žádné formální nedostatky, stal se rozsudek
závazný pro účastníky řízení a skutečnost, že originál písemného vyhotovení
rozsudku nebyl podepsán soudkyní, která jeho výrok vyhlásila, „není
skutečností, která by v exekuci vyvolal účinky dle § 268 odst. 1 písm. b)
občanského soudního řádu a není ani jiným důvodem pro zastavení exekuce dle
ustanovení § 268 odst. 1 občanského soudního řádu“. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze
dne 30. 1. 2017, č. j. 40 Co 642/2016-85, usnesení soudu prvního stupně změnil
tak, že exekuce prováděná soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský
úřad Přerov, na základě pověření Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 11. 2013,
č. j. 32 EXE 2024/2013
-22, se zcela zastavuje, soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad
Přerov, nemá právo na náhradu nákladů exekuce, žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení. S poukazem na judikaturu dovolacího soudu dospěl k
závěru, že nedostatek formálních náležitostí písemného vyhotovení rozsudku
způsobuje nicotnost rozhodnutí jako takového, ačkoli stejnopis takového
rozhodnutí již veškeré formální náležitosti obsahuje. Zjistil, že v
projednávané věci písemné vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze
dne 26. 6. 2013, č. j. 62 C 4210/2013-9, nebylo podepsáno samosoudkyní JUDr.
Zdenkou Němcovou, nebo jiným předsedou soudu pověřeným soudcem, stejnopisy jsou
opatřeny otiskem kulatého úředního razítka soudu, jménem soudkyně JUDr. Zdenky
Němcové se zkratkou „v.r.“ a doložkou „za správnost vyhotovení“ s uvedením
jména Z. G., a dovodil, že tento nedostatek formálních náležitostí písemného
vyhotovení rozsudku způsobuje nicotnost rozsudku a z důvodu nicotnosti
exekučního titulu nelze exekuci nařídit, případně je tato skutečnost důvodem
pro zastavení nařízené exekuce v celém rozsahu podle ustanovení § 268 odst. 1
písm. a) občanského soudního řádu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, ve kterém
namítá, že absence podpisu na originálu rozsudku, jakožto exekučním titulu,
nezpůsobuje jeho nicotnost a nevykonatelnost, v případě, kdy byl rozsudek řádně
vyhlášen a jeho stejnopisy prosté vad byly řádně doručeny účastníkům nalézacího
řízení. Namítá, že judikatura dovolacího soudu, kterou odvolací soud aplikoval,
na projednávanou věc nedopadá, když dopadá pouze na rozhodnutí soudu, která
nejsou vyhlašována (usnesení) a kde písemné vyhotovení rozhodnutí představuje
jeho vznik. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl výrok rozsudku veřejně
vyhlášen a současně bylo uvedeno jeho odůvodnění a poučení o odvolání a
možnosti výkonu rozhodnutí, byli účastníci s rozsudkem seznámeni, rozsudek již
nemohl být změněn a stal se perfektním procesním úkonem; písemné vyhotovení
rozsudku následně slouží především k „zafixování znění vyhlášeného rozsudku a
prokazatelné doručení tohoto znění účastníkům za účelem jasného určení okamžiku
rozhodného pro započetí běhu lhůt pro podání opravných prostředků a nabytí
právní moci“. Absence podpisu na písemném vyhotovení rozsudku je sice vadou,
která musí být odstraněna doplněním podpisu, avšak nezpůsobuje nicotnost již
vyhlášeného a tedy vydaného a existujícího rozsudku jako takového. Oprávněný
navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Povinný ve svém vyjádření ztotožnil s názorem odvolacího soudu a uvedl, že
„závazné účinky na právní vztahy, o nichž se rozhodnutí vyslovuje“, nastávají
dnem právní moci rozsudku, přičemž předpokladem pro nabytí právní moci rozsudku
je jeho doručení. Z tohoto důvodu nelze na písemné vyhotovení rozsudku nazírat
jako na „druhotné zachycení již perfektního rozhodnutí“. Po vyhlášený je
rozsudek „závazný vnitřně“, aby byl závazný vůči účastníkům, je třeba, aby
nabyl právní moci a tedy, aby byly splněny veškeré zákonné náležitosti jeho
písemného vyhotovení a na jeho základě náležitosti stejnopisů, doručení a
nabytí právní moci rozsudku. Dále namítl, že dovolatelem nastolená otázka již
byla dovolacím soudem vyřešena a z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud
dovolání oprávněného odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony), dále jen „o.
s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda skutečnost, že soud
doručil účastníku řízení písemné vyhotovení rozsudku, aniž by jeho originál
založený ve spise byl podepsán předsedou senátu (jinou k tomu oprávněnou
osobou), způsobuje nevykonatelnost rozsudku, která dosud nebyla dovolacím
soudem ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněného není opodstatněné. Podle § 40b odst. 2 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, v "listinné" (rozumí se
písemné) podobě vyhotovený úkon soudu podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo
ho z pověření předsedy senátu nebo podle zákona učinil; jeho stejnopis se
vyhotoví, jestliže je to třeba, a podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 158 odst. 1 o. s. ř. písemné nebo elektronické vyhotovení rozsudku
podepisuje předseda senátu. Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen
senátu, a rozhodl-li samosoudce, jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se
na písemném vyhotovení poznamená. Rozsudek se vyhotovuje v té podobě, v jaké je
veden spis. Podle § 134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními
orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními
předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení
orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v
nich osvědčeno nebo potvrzeno. Jak správně uvedl odvolací soud, Nejvyšší soud v obdobné věci již rozhodoval a
v rozsudku ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, uveřejněném pod číslem
1/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v rozsudku ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1594/2016, dospěl k závěru, že usnesení soudu nevyhovuje
formálním požadavkům, které jsou předepsány pro takovou listinu vydávanou
soudem, když originál jeho písemného vyhotovení nebyl podepsán předsedou senátu
(nebo jinou k tomu oprávněnou osobou), a přistoupila-li soudní kancelář k
doručení stejnopisu usnesení, bylo doručování provedeno v rozporu se zákonem. Nedostatek formálních náležitostí originálu usnesení tedy způsobuje nicotnost
rozhodnutí jako takového, ačkoli stejnopis usnesení již veškeré formální
náležitosti obsahuje. S námitkou dovolatele, že citovaná rozhodnutí dopadají případy „vydání
rozhodnutí (usnesení), jež nejsou vyhlašována“, nelze souhlasit. Jak je z
citovaných rozhodnutí zřejmé, vycházel dovolací soud při svém posouzení ze
znění ustanovení § 158 odst. 1 o. s. ř., které se aplikuje dle § 167 odst. 2 o. s. ř.
i na usnesení, a které se nezabývá vyhlášením rozsudku jako takovým,
nýbrž náležitostmi jeho písemného vyhotovení, z jejichž absence dovolací soud
dovodil neexistenci řádného písemného vyhotovení rozsudku jako takového
(rozsudek sice existuje, byl vyhlášen, ale dosud není řádně zaznamenán v
písemné formě, protože jeho originál nebyl samosoudcem podepsán). Dospěla-li
tedy dřívější judikatura dovolacího soudu, že výše uvedené závěry jsou
aplikovatelné na vydávaná usnesení, je zřejmé (s ohledem na předpoklady, ze
kterých vycházela - srov. § 167 odst. 2 o. s. ř.), že tím spíše platí i pro
rozsudky. Námitky dovolatele v tomto směru jsou proto nepřípadné.
Z výše uvedeného plyne, že není-li originál rozsudku podepsán samosoudcem
(předsedou senátu), rozsudek není veřejnou listinou a neobstojí jako
vykonatelný exekuční titul ve smyslu ustanovení § 251 odst. 1 o. s. ř. Opis
takového rozsudku nemůže být účastníkům řádně doručen, dokud není vada
spočívající v absenci podpisu originálu rozsudku odstraněna. Byl-li na základě
nevykonatelného exekučního titulu nařízen výkon rozhodnutí (exekuce), je třeba
jej dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavit.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení
bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., §
229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou
vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší
soud České republiky dovolání oprávněného podle ustanovení § 243d písm. a) o.
s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b o.
s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože
povinný měl ve věci plný úspěch, má právo na plnou náhradu nákladů řízení.
Právní zástupce povinného přitom uskutečnil dva úkony právní pomoci (příprava a
převzetí věci dovolání, sepis vyjádření k dovolání) á 3 630 Kč [ustanovení § 7
bod 5, § 11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], dále
je třeba připočíst dvě paušální náhrady á 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty.
Úhrnem tedy náklady povinné činí 9 510,60 Kč. Výše uvedený výpočet se činí s
přihlédnutím k situaci, kdy vyhláška č. 484/2000 Sb. byla zrušena a výši odměny
advokáta je třeba stanovit úvahou, zpravidla za využití vyhlášky č. 17/1996 Sb.
(viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo
3043/2010). Využití předmětné vyhlášky přitom s ohledem na předmět řízení o
dovolání a na dopad rozhodnutí dovolacího soudu do sféry účastníků odpovídá
zásadě přiměřenosti nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu