20 Cdo 3613/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté
v exekuční věci oprávněné ČEZ Prodej, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Duhová
1/425, adresa pro doručování: Plzeň, Guldenerova 2577/19, proti povinnému Z.
B., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Milanem Hulmákem, advokátem se sídlem v
Praze 2, Botičská 4, pro 73.114,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 355/2005, o dovolání povinného proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, č. j. 15 Co 235/2007-51,
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 18. 3. 2005,
č. j. 5 Nc 355/2005-14, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle svého
rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 16 C 109/2000, k uspokojení pohledávky
oprávněné 73 114,80 Kč s 10 % úroky z prodlení od 6. 7. 2000 do zaplacení,
nákladů předcházejícího řízení 4 928,- Kč a nákladů exekuce, které budou
určeny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jiřího
Nevřelu. Dospěl k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 2 je místně příslušným
soudem, že opatrovník povinného netvrdil ani neprokázal, že by povinný v obvodu
tohoto soudu skutečně nebydlel, že povinný se obecně předem nařízení exekuce
nemůže bránit u žádného soudu, neboť ta se nařizuje zásadně bez jednání.
Zároveň odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení obsahuje všechny
náležitosti stanovené v § 44 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném do 31. 10.
2009, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“.
Povinný prostřednictvím svého opatrovníka v dovolání, jehož přípustnost opírá o
ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř.). Uvedl, že povinný se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2 nezdržuje
nejméně deset let a nemá v tomto obvodu ani žádný majetek. Uvedl, že otázka
místní příslušnosti soudu podle § 45 zákona č. 120/2001 Sb. v případě, že nelze
zjistit pobyt povinného, nebyla dovolacím soudem ještě řešena, a že odvolací
soud zvolil řešení, které je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu týkající
se úpravy místní přípustnosti podle občanského soudního řádu (rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 4 Nd 176/2001). Jestliže aktuální
evidované místo trvalého pobytu není bydlištěm ani místem, kde se povinný
zdržuje (§ 45 zákona č. 120/2001 Sb.), nemůže být jeho bydlištěm ani místem,
kde se povinný zdržuje, ani poslední evidovaný trvalý pobyt. Navrhl proto, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných
ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí či exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř.
(srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu),
zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních,
navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání
odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a
tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení
odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem
včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Námitkou, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, povinný ve skutečnosti
namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, však - jak již bylo vysvětleno výše - přípustnost dovolání
ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (vyjma výjimečného
případu, o který zde nejde, kdy otázka, zda je či není takové vady, vychází ze
střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu). Dovolací
soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.
s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí
není zásadního právního významu, naplněn není (k tomu srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 20 Cdo 170/2007).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení
hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová , v. r.
předsedkyně senátu