20 Cdo 3617/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné V. S., zastoupené advokátkou, pro 517.158,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 E 1456/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2007, č.j. 21 Co 507/2006-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (mimo jiné) ve výroku, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na odklad provedení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením ze dne 15. 10. 2001, č. j. 2 E 1456/2001-11, potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 2006, č. j. 2 E 1456/2001-54, a ve výroku, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jež směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti jeho výše uvedeným výrokům.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému potvrzujícímu výroku nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., jelikož rozhodnutí o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí v jejich taxativních výčtech uvedeno není a přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť toto ustanovení ji nezakládá samo o sobě pro kterákoli rozhodnutí ve věcech výkonu rozhodnutí, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy určené ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., kde však – jak již bylo uvedeno – rozhodnutí o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004, pod č. 233).
Ani ve zbývající části, tj. pokud směřuje proti výroku usnesení, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nelze přípustnost dovolání z ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. dovodit, jelikož napadený výrok není měnícím ani potvrzujícím a nejedná se o žádné z rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádná z účastnic.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu