20 Cdo 3622/2021-1011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) IT credit, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, identifikační číslo osoby 26444437, a b) LEXICO, a.s., se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10, identifikační číslo osoby 25856235, obou zastoupených JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Stará cesta č. 205, proti povinné J. D., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 1120/43, pro 3 088 326,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 55 EXE 1052/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2021, č. j. 10 Co 178/2020-957, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2021, č. j. 10 Co 178/2020-957, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 5. 2020, č. j. 55 EXE 1052/2013-895, předmětnou exekuci zastavil v části, v níž je vymáhán smluvní úrok ve výši 10,88 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč za období od 18. 10. 2013 do 25. 2. 2014 a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč za období od 18. 10. 2013 do 25. 2. 2014 (výrok I.); ve zbývajícím rozsahu návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 11. 8. 2013 zamítl (výrok II.). Soud zjistil, že návrh na nařízení exekuce ze dne 24.
4. 2013, doplněný dne 11. 6. 2013 a 15. 7. 2013, podala oprávněná a), která na základě dohody o vymáhání postoupeného nároku s QI investiční společností, a.s., se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, identifikační číslo osoby 27911497 – dále jen „QI“, vymáhala předmětnou pohledávku na účet QI. Exekučním titulem je v dané věci exekutorský zápis sepsaný dne 7. 5. 2010 Z. K., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, sp. zn. 054 EZ 6533/10, a pokračování tohoto exekutorského zápisu sepsaného dne 11.
5. 2010 T. P., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, sp. zn. 054 EZ 6902/10. Povinná při sepsání exekutorského zápisu prohlásila (a toto prohlášení se stalo součástí exekutorského zápisu), že se společností Raiffeisenbank a.s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901 – dále jen „RB“ dne 6. 11. 2008 uzavřela smlouvu o úvěru č. 700/515/08/1/01, přičemž svůj závazek z této smlouvy nesplnila řádně a včas a ke dni sepsání zápisu tak RB dluží částku 3 088 326,85 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 14.
12. 2012 mezi RB jako postupitelem a oprávněnou a) jako postupníkem byla postoupena pohledávka RB za povinnou vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy včetně příslušenství a práv s úvěrovou smlouvou spojených. V průběhu exekučního řízení bylo opakovaně rozhodováno o změně účastníků na straně oprávněné v souvislosti s postupováním exekučně vymáhané pohledávky vůči povinné. Usnesením soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov – dále jen „soudní exekutor“, ze dne 18. 12. 2013, č. j.
103 EX 15677/13-43, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, č. j. 10 Co 83/2014-69, bylo připuštěno, aby do řízení na místo oprávněné a) vstoupila QI, neboť smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou a) a QI dne 7. 12. 2012 byla exekučně vymáhaná pohledávka postoupena na QI a ta se rozhodla nadále tuto pohledávku vymáhat sama svým jménem. Od této smlouvy o postoupení pohledávky však QI dne 1. 10. 2016 odstoupila a na toto odstoupení reagoval Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že usnesením ze dne 11.
10. 2016, č. j. 10 Co 588/2016-562, připustil, aby do řízení na místo QI opět vstoupila oprávněná a). Poslední změna v osobě oprávněné pak nastala na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou a) a oprávněnou b), což promítl soudní exekutor do usnesení ze dne 5. 8. 2019, č. j. 203 EX 15677/13-288, pravomocným dne 3. 1.
2020, jímž připustil, aby do řízení na místo oprávněné a) vstoupila oprávněná b) a to v rozsahu vymáhání úroku ve výši 10,88 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč od 30. 11. 2012 do 25. 2. 2014. K otázce aktivní legitimace oprávněné a) k podání exekučního návrhu soud uvedl, že oprávněná a) k exekučnímu návrhu předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou s RB dne 14. 12. 2012, v níž smluvní strany jednoznačným a určitým způsobem identifikovaly cedovanou pohledávku tak, že ji lze ztotožnit s pohledávkou, která je předmětem tohoto exekučního řízení.
Uzavřel, že absence úředně ověřených podpisů účastníků na smlouvě o postoupení pohledávky je pro posouzení věci bez významu. Platí sice, že exekuci ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést jen, jestliže je prokázáno, že na něj přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu, přičemž přechod nebo převod takového práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, popřípadě soukromou listinou opatřenou úředně ověřenými podpisy; tyto požadavky však platí pouze pro fázi řízení, v níž je soudní exekutor pověřen vedením exekuce, případně pro fázi rozhodování o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo oprávněné.
V řízení o zastavení exekuce ale není potřeba, aby takové listiny, ze kterých mají být činěna zjištění a mají být předmětem právního posouzení, měly formu veřejné listiny nebo soukromé listiny s úředně ověřenými podpisy a soud je povinen přihlédnout i k listinám neobsahujícím takové ověření. Není proto pochyb, že původní věřitelka RB platně postoupila nyní exekvovanou pohledávku na oprávněnou a).
2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 4. 2021, č. j. 10 Co 178/2020-957, usnesení soudu I. stupně potvrdil, přičemž se ve stručnosti ztotožnil s jeho závěry.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť má za to, že závěr odvolacího soudu o tom, že je v řízení o návrhu na zastavení exekuce absence úředně ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky bez významu, je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 3 a 4 ex. řádu a judikaturou dovolacího soudu. Ze zákona jednoznačně vyplývá, že přechod práv vyplývajících z exekučního titulu lze doložit pouze listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem a žádným jiným dokumentem či důkazem tuto listinu nelze nahradit (k tomu odkazuje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3308/2018, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4708/2016). Dále namítá, že usnesení soudů obou stupňů jsou v rozporu s ustanovením § 530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák., dle kterého může postupitel podat návrh na nařízení exekuce na majetek povinné k vymožení postoupené pohledávky v případě, že postupník již povinné oznámil postoupení pohledávky. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526 obč. zák.), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním. Skutečnost, že QI odstoupila od smlouvy o postoupení pohledávky, vylučuje zpětné nabytí pohledávky postupitelem (§ 351 odst. 1 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku). Dle dovolatelky soudy taktéž pochybily, když se nevypořádaly se všemi návrhy na provedení důkazů a ani nerozhodly o tom, že prováděny nebudou. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněné ve vyjádření k dovolání uvedly, že povinná „v chaotickém a nesrozumitelném textu“ převážně vznáší námitky skutkové a dezinterpretuje dřívější rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolání považují za zjevně bezdůvodné a navrhují, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl
dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Již v usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1205/2017, dovolací soud vyjevil, že oprávněný, jenž do exekuce vstoupil jako tzv. singulární sukcesor dřívějšího oprávněného, může exekuci po právu vést jen tehdy, když došlo k prokázání přechodu nebo převodu exekvované pohledávky listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nedošlo-li k přechodu nebo převodu práva přímo ze zvláštního právního předpisu (ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu je spjato s ustanovením § 36 odst. 3 a 4 ex.
řádu). Tento fakt plyne z jasné a jednoznačné gramatické dikce ustanovení § 36 odst. 3 a 4 ex. řádu, z nichž se podává, že nový oprávněný může vést exekuci, jestliže je přechod práva nebo povinnosti od dřívějšího oprávněného prokázán (§ 36 odst. 3 ex. řádu); k průkazu přitom může dojít jen skrze listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (§ 36 odst. 4 ex. řádu). Jiný způsob průkazu této okolnosti tedy není možný, a to s ohledem na v průběhu celé exekuce trvající zásady formalizace předpokladů nejen pro zahájení (pro rozhodování o tzv. singulární sukcesi), ale i pro další vedení exekuce, včetně případného rozhodování o návrhu na zastavení exekuce (srov. s ustanovením § 36 odst. 3 ex.
řádu, v němž se uvádí, že exekuci při výše popsaném způsobu prokázání aktivní legitimace nového oprávněného nelze „vést“). Tentýž závěr je prezentován i v komentářové literatuře (srov. KASÍKOVÁ, Martina. § 36 [Účastníci řízení]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017).
7. Okolnost, že o vstupu nynějších oprávněných IT credit, s.r.o., a LEXICO, a.s., do řízení soud již pravomocně rozhodl (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 10 Co 588/2016-562, a usnesením soudního exekutora ze dne 5. 8. 2019, č. j. 203 EX 15677/13-288, pravomocným dne 3. 1. 2020), nevede k závěru, že by soud k návrhu povinného na zastavení exekuce neměl opakovaně zkoumat, zda aktuální oprávněný prokázal přechod či převod práva z exekučního titulu ve svůj prospěch zákonem předpokládaným kvalifikovaným způsobem.
Dovolací soud totiž v usnesení ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, uzavřel, že soud je vázán rozhodnutím o tzv. singulární sukcesi pouze potud, že je jím napříště jinak vymezeno procesní účastenství na straně oprávněného, nikoli však v tom smyslu, že by již tímto usnesením bylo s konečným důsledkem předurčeno posouzení otázky, zda oprávněný, jenž do exekuce na základě takového pravomocného usnesení vstoupil, je skutečně k vedení exekuce aktivně legitimován.
8. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu