20 Cdo 4708/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v
Praze 1, Olivova 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr.
Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému
Ing. A. P., CSc., zastoupenému JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v
Plzni, Houškova 3, pro 1 431 631, 80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 9 Nc 2413/2009, o dovolání oprávněné proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2016, č. j. 13 Co 407/2013-271,
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2016, č. j. 13 Co 407/2013-271,
se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 2. 12. 2009, č. j. 9 Nc 2413/2009-8,
nařídil exekuci na majetek povinného podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 8. 6. 2009, č. j. 20 K 65/99-451, o zrušení konkurzu na majetek povinného
po splnění rozvrhového usnesení, a podle výpisu ze seznamu přihlášených
pohledávek v konkurzním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni, č. j. 20 K
65/99-470 (kde je uvedeno č. věřitele 64, výše pohledávky 2 197 762,80 Kč), k
uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 431 631,80 Kč, vzniklé nesplacením
úvěru poskytnutého povinnému úvěrovými smlouvami uzavřenými s právní
předchůdkyní oprávněné (Českou spořitelnou a. s.), k uspokojení nákladů účelně
vynaložených oprávněnou k vymáhání nároku v exekuci a k úhradě nákladů soudního
exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph. D., Exekutorský úřad Praha 6, jenž byl
provedením exekuce pověřen.
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 26. 11. 2010, č. j. 9 Nc
2413/2009-59, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že exekuce
byla nařízena nikoli na základě rozhodčího nálezu č. j. ARV/5/2/97 ze dne 18.
9. 1997, ale na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2009, č.
j. 20 K 65/99-451, a výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5. 10.
2009, č. j. 20 K 65/99-470 (viz č. l. 46, 47 spisu). Protože návrh na nařízení
exekuce byl podán 2. 11. 2009, neuplynula dosud desetiletá promlčecí lhůta
podle § 110 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud usnesením ze dne 19. 5.
2011, č. j. 13 Co 44/2011-88, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím,
že otázku promlčení posoudil podle § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“),
přitom vzal za rozhodné, že konkurz na majetek povinného byl pravomocně zrušen
26. 8. 2009.
K dovolání povinného Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 8. 2012, č. j. 20
Cdo 657/2012-119, rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil
Okresnímu soudu Plzeň-sever k dalšímu řízení. Považoval za nesprávné, že
odvolací soud na danou věc aplikoval § 405 odst. 1 a 2 obch. zák. a dále § 312
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
dále jen „IZ“, a nikoli zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, dále jen
„ZKV“. Zdůraznil rovněž, že jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje
promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí, je ustanovení § 408 odst. 1 a 2. To má
kogentní povahu a vyplývá z něj, že promlčecí doba skončí bez ohledu na
ustanovení tohoto zákona nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala
poprvé běžet, a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři
měsíce ode dne, kdy mohl být výkon tohoto rozhodnutí (exekuce) zahájen.
Soud prvního stupně, vázán názorem dovolacího soudu, návrh povinného na
zastavení exekuce usnesením ze dne 7. 1. 2013, č. j. 9 Nc 2413/2009-139, (opět)
zamítl. Shrnul, že povinnému byla rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Vladimíra
Kokeše ze dne 18. 9. 1997, sp. zn. ARV/5/2/97, vykonatelným 23. 9. 1997,
uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné 1 431 631,80 Kč s
příslušenstvím. Právní předchůdkyně oprávněné přihlásila tuto pohledávku ve
výši 2 197 762,80 Kč (viz výpis ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5.
10. 2009, č. j. 20 K 65/99-470, založený na č. l. 46 spisu) do konkurzu
prohlášeného na majetek povinného dne 10. 4. 2001, pohledávka byla v konkurzu
zjištěna a částečně uhrazena. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6.
2009, č. j. 20 K 64/99-451, byl konkurz dle § 44 odst. 1 písm. b), odst. 4, 5
ZKV zrušen po splnění rozvrhového usnesení, usnesení nabylo právní moci 26. 8.
2009 a oprávněný podal návrh na nařízení exekuce podle výpisu ze seznamu
přihlášených pohledávek pro dosud nesplacenou část pohledávky dne 2. 11. 2009,
tzn. ve lhůtě do 3 měsíců od nabytí právní moci usnesení o zrušení konkurzu. K
promlčení pohledávky proto nemohlo dojít.
Krajský soud usnesením ze dne 15. 4. 2014, č. j. 13 Co 407/2013-185, rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrdil poté, co se ztotožnil s jeho skutkovými i
právními závěry. Vzhledem k námitce nesprávného vyznačení právní moci na
rozhodnutí o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení zopakoval důkaz
tímto usnesením o zrušení konkurzu, jež podle vyznačené doložky nabylo právní
moci ke dni 26. 8. 2009, dále doplnil dokazování konstatováním obsahu části
konkurzního spisu, týkající se doručování uvedeného usnesení, přitom zjistil,
že toto usnesení bylo Ing. Š. doručeno 17. 8. 2009 do vlastních rukou a L. K.
náhradním způsobem v tomtéž měsíci. Soud neučinil žádná zjištění nasvědčující
tomu, že by právní moc nastala k dřívějšímu datu, a pouze poukázal na to, že se
ve svém dřívějším rozhodnutí dopustil zmatečnosti, neboť v této souvislosti
uvedl datum 28. 6. 2009 a rovněž 26. 8. 2009.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 6. 2015, č. j. 26 Cdo 3488/2014-209,
usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. Uvedl, že odvolací soud se nezabýval námitkou povinného, že konkurzní
soud nerozhodl o návrhu věřitele č. 29
– Česká spořitelna a. s. ze dne 18. 11. 2003 na změnu účastníka v důsledku
postoupení pohledávky (a tedy, že věřitel se nikdy nestal účastníkem
konkurzního řízení, pročež seznam přihlášených pohledávek není způsobilým
titulem pro výkon rozhodnutí) a současně se nezabýval námitkou nesouladu výpisu
ze seznamu přihlášených pohledávek se seznamem samotným.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
exekuci nařízenou usnesením okresního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 9 Nc
2413/2009-8, zastavil, oprávněné uložil zaplatit povinnému náklady exekuce před
soudy všech stupňů ve výši 70 954,40 Kč a dále zaplatit soudnímu exekutorovi
JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., náklady exekuce ve výši 25 858 Kč. V
odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v průběhu exekučního řízení došlo
opakovaně v souvislosti s postoupením pohledávky ke změně v osobě oprávněného.
Původním věřitelem v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod
sp. zn. 20 K 65/99 byla Česká spořitelna, a. s., která svoji pohledávku
přihlásila a v rámci konkurzního řízení byla částečně uspokojena. Dne 28. 7.
2003 byla mezi Českou spořitelnou a. s. a původní oprávněnou CORSAIR
(Luxembourg) uzavřena smlouva o postoupení pohledávky č. BBL03PO548 podle § 524
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „obč. zák.“. Dopisem ze dne 10. 11. 2003, doručeným soudu dne 18. 11. 2003,
Česká spořitelna oznámila, že došlo k postoupení pohledávky, a současně učinila
návrh na změnu účastníka řízení podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“. Konkurzní
soud České spořitelně pouze sdělil, že na základě jí zaslané smlouvy o
postoupení části pohledávky provedl změnu u věřitele č. 29 v konkurzním řízení
a novému věřiteli – společnosti CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A. bylo přiděleno
číslo 64 a zapsána mu pohledávka ve výši 2 197 762,80 Kč a České spořitelně
zůstala pohledávka ve výši 22 170 Kč. Má-li dojít k postoupení pohledávky v
konkurzním řízení, je k podání návrhu podle § 107a o. s. ř. legitimován
dosavadní konkurzní věřitel (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp.
zn. 29 Odo 708/2002), s novým věřitelem namísto původního konkurzního věřitele
soud jedná ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkurzním
řízení ve smyslu § 107a o. s. ř. ve spojení s § 66a odst. 1 ZKV připustil, aby
se osoba, které konkurzní věřitel postoupil pohledávku uplatněnou v konkurzním
řízení, stala účastníkem řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006,
sp. zn. 29 Odo 1357/2004). Takové rozhodnutí v rámci konkurzního řízení vydáno
nebylo. Oprávněný CORSAIR (Luxembourg) No 11 S. A. a po něm další subjekty, na
něž byla pohledávka postoupena, se tak nemohly stát účastníky exekučního
řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž soudu vytýká
nesprávné právní posouzení věci. Zásadně nesouhlasí s tím, že seznam
přihlášených pohledávek není způsobilým exekučním titulem svědčícím ve prospěch
CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., nebylo-li konkurzním soudem rozhodnuto o
návrhu původní oprávněné Česká spořitelna, a. s. na vstup nové oprávněné
CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A. do řízení. Otázku „ zásadního právního významu“
ve smyslu § 237 o. s. ř. dovolatelka spatřuje v tom, zda „pokud jsou do seznamu
přihlášených pohledávek provedeny zásahy v podobě úprav a oprav, zejména těch,
ke kterým pro jejich nesprávnost nelze přihlížet, jedná se o vadu exekučního
titulu anebo je exekučním titulem seznam přihlášených pohledávek ve znění před
úpravami a opravami, ke kterým nelze přihlížet?“ Podle dovolatelky seznam
přihlášek je upraven v § 57 ZKV, ze žádného ustanovení ZKV neplyne, jakým
způsobem jsou v seznamu přihlášených pohledávek zapisovány změny v osobě
věřitele, tj. převody či přechody pohledávek přihlášených do konkurzu či který
seznam přihlášených pohledávek je exekučním titulem. Nesprávnost rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá i ve výrocích o nákladech řízení. Odvolací soud
postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ačkoliv tento předpis nelze
aplikovat automaticky. V době, kdy oprávněná čelila návrhu na zastavení
exekuce, platila vyhláška č. 484/2000 Sb., podle níž by v případě neúspěchu
oprávněná hradila povinnému náklady ve výši 4000 Kč, stanovené bez ohledu na
počet úkonů zástupce za každý stupeň řízení. Stanovená výše nákladů je v
rozporu s principem legitimního očekávání. Dovolatelka navrhla, aby dovolací
soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej
část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2.
zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, zda k
vymáhání pohledávky v exekučním řízení je aktivně legitimován postupník, je-li
exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášek, přihlášku pohledávky v
insolvenčním řízení podal věřitel původní (postupitel), avšak konkurzní soud o
návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. nerozhodl.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z
obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 20 odst. 1 ZKV konkurzní věřitelé přihlásí své pohledávky, a to ve
lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkurzu, i když se o nich vede soudní
řízení nebo se provádí výkon rozhodnutí. Současně uvedou, zda uplatňují
oddělené uspokojení (§ 28), jakož i jiné důvody pro přednostní pořadí při
rozvrhu.
Podle § 57 odst. 1 ZKV správce zapíše přihlášky do seznamu v tom pořadí, v
jakém došly soudu, a to odděleně přihlášky přednostních pohledávek od
ostatních. Přihlášené pohledávky přezkoumá podle obchodních knih a jiných
písemností. Soud si vyžádá vyjádření dlužníka, zda jednotlivé pohledávky
uznává. Popírá-li dlužník pohledávku, musí pro to uvést důvody. Nevyjádří-li se
dlužník ve lhůtě dané správcem, platí, že pohledávku uznává; uznání pohledávky
platí i v případě, že bude do tří let prohlášen konkurz na dlužníkův majetek.
Podle § 66a odst. 1 ZKV pro konkurz a vyrovnání se použijí přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 má-li žalobce
za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy
spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v
řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel
práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to
neplatí v případech uvedených v § 107.
Podle § 107a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 soud návrhu
usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit
na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo,
se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002,
uveřejněném pod číslem 37/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na
které již odkázal odvolací soud), uvedl, že i pro konkurzní řízení platí
přiměřeně ustanovení § 107a o. s. ř.; zákon o konkurzu a vyrovnání totiž
samostatně problematiku procesního nástupnictví v průběhu konkurzního řízení
neupravuje (shodný závěr formuloval v usnesení ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. II.
ÚS 179/01 i Ústavní soud). Dále uvedl, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §
107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být
převedeno nebo mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv,
neboť takové posouzení se týká již posouzení věci samé (v první fázi
konkurzního řízení je soud činí v rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkurzu).
Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou
právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.).
V souzené věci je exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášek ze dne 5. 10.
2009, č. j. 20 K 65/99-470, kde je u věřitele č. 64 uvedena výše pohledávky 2
197 762,80 Kč.
Z obsahu konkurzního spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K
65/99 vyplývá, že na majetek dlužníka Ing. A. P., CSc., byl usnesením tohoto
soudu ze dne 10. 4. 2001, č. j. 20 K 65/99-36, prohlášen konkurz. Česká
spořitelna a. s. přihlásila svoji pohledávku ve výši 2 219 932,80 Kč do
konkurzu. Následně postupními smlouvami ze dne 28. 7. 2003 a 18. 7. 2003
převedla své pohledávky za povinným na společnost CORSAIR (Luxembourg), sama si
ponechala pohledávka ve výši 22 170 Kč. Postoupení pohledávek oznámila dopisem
ze dne 10. 11. 2003, doručeným dne 18. 11. 2003 Krajskému soudu v Plzni, a
podala návrh na změnu účastníka řízení podle § 107a o. s. ř. s tím, že
postupník se vstupem do řízení projevil souhlas. Krajský soud v Plzni usnesením
ze dne 18. 6. 2008, č. j. 20 K 65/99-377, udělil správci souhlas k vyplacení
částky 690 533 Kč společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11, S. A., se sídlem v
Lucembursku jako oddělenému věřiteli a dále České spořitelně, a. s. ve výši 6
966 Kč. Usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. 20 K 65/99-428, Krajský soud v
Plzni schválil konečnou zprávu o zpeněžení konkurzní podstaty a o vyúčtování
odměny a výdajů správce ve znění z 10. 11. 2008, podle které činily veškeré
příjmy v konkurzu 4 117 534,24 Kč, v průběhu konkurzu byly uspokojeny nároky
oddělených věřitelů částkou 1 412 340 Kč, uspokojeny byly pohledávky za
podstatou a pracovní nároky včetně zálohy 150 000 Kč na odměnu správce v
celkové výši 791 240,50 Kč (výrok I.). Rozvrhovým usnesením ze dne 2. 4. 2009,
č. j. 20 K 65/99-438, krajský soud rozhodl, že v rozvrhu se ze zůstatku výtěžku
zpeněžení konkurzní podstaty 1 212 234,74 uspokojují mimo jiné pohledávky II.
třídy v rozsahu 5,0156983 % takto: - mimo jiné společnost CORSAIR ve výši 75
598 Kč. Následně usnesením ze dne 8. 6. 2009, č. j. 20 K 65/99-451, bylo
rozhodnuto, že se konkurz na majetek Ing. A. P., CSc., zrušuje (výrok I.).
Účelem rozvrhového usnesení vydaného podle § 30 ZKV je určení, které pohledávky
a v jakém rozsahu budou z výtěžku konkursu uspokojeny, a základním předpokladem
jeho vydání je pravomocné usnesení o schválení konečné zprávy. Usnesením o
schválení konečné zprávy je v konkursním řízení s konečnou platností přezkoumán
postup správce konkursní podstaty při zpeněžování konkursní podstaty a při
vynakládání prostředků z konkursní podstaty a je schválena výše odměny a
hotových výdajů správce konkursní podstaty. Právní mocí usnesení o schválení
konečné zprávy je s konečnou platností také vyřešeno, jaká částka z konkursní
podstaty je k dispozici pro uspokojení pohledávek konkursních věřitelů (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008).
Rozvrhovým usnesením je tak fakticky vymezen okruh konkurzních věřitelů.
Byla-li v rozvrhovém usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2009, č. j.
20 K 65/99-438, jako konkurzní věřitelka označena společnost CORSAIR No°11
S.A., došlo tím současně i ke zhojení vady řízení spočívající v opomenutí
krajského soudu rozhodnout o návrhu původní věřitelky České spořitelny a.s.
podle § 107a o. s. ř. o vstupu společnosti CORSAIR No°11 S.A. do řízení.
Nadto je vhodné uvést, že z konkurzního spisu vyplývá i to, že Česká spořitelna
a. s. přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 2 219 932,80 Kč (č.
l. 70). Z té měla postoupit na společnost CORSAIR No° 11 pohledávku ve výši 2
197 762,80 Kč (tj. částku uvedenou ve výpisu ze seznamu přihlášek). Z této
částky bylo společnosti vyplaceno nejdříve 690 533 Kč a poté 75 598 Kč.
Společnost poté podala návrh na vymáhání částky 1 431 631,80 Kč (2197762,80 –
690 533 – 75 598). Vymáhaná částka tak zcela odpovídá výši postoupené
pohledávky.
Protože odvolací soud dospěl při řešení předestřené otázky k jinému závěru,
Nejvyšší soud postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž se
zabýval námitkami dovolatelky směřujícími proti výroku o nákladech řízení.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1
věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu