29 Cdo 1750/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce
P. M., zastoupeného JUDr. B. J., advokátem, o vydání rozvrhového usnesení,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 11/2000, o dovolání úpadce
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 2 Ko
109/2007-829, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 30. května 2007, č. j. 24 K 11/2000-801, rozvrhl Krajský soud
v Ostravě mezi 6 konkursních věřitelů druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku
konkursní podstaty úpadce ve výši 4.251.340,02 Kč (bod I. výroku).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o rozvrhu výtěžku zpeněžení.
Odvolací soud poukázal na to, že námitky úpadce směřují proti hotovým výdajům
správce konkursní podstaty a proti nákladům spojeným s udržováním a správou
podstaty, že však obsahově shodné námitky úpadce uplatnil již v odvolání proti
usnesení o schválení konečné zprávy. S těmito námitkami (a námitkami
konkursního věřitele Ing. P. V.) se přitom odvolací soud vypořádal v usnesení
ze dne 28. března 2007, jímž usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 1.
června 2005 potvrdil.
Za rozhodné pro posouzení důvodnosti odvolání měl odvolací soud vymezení
vzájemného vztahu usnesení o schválení konečné zprávy (včetně námitkového
řízení předcházejícího jeho vydání) a rozvrhového usnesení.
Účelem rozvrhového usnesení je určení, které pohledávky a v jakém rozsahu budou
z výtěžku konkursu uspokojeny, a základním předpokladem jeho vydání je
pravomocné usnesení o schválení konečné zprávy. Usnesením o schválení konečné
zprávy je v konkursním řízení s konečnou platností přezkoumán postup správce
konkursní podstaty při zpeněžování konkursní podstaty a při vynakládání
prostředků z konkursní podstaty a je schválena výše odměny a hotových výdajů
správce konkursní podstaty. Právní mocí usnesení o schválení konečné zprávy je
s konečnou platností také vyřešeno, jaká částka z konkursní podstaty je k
dispozici pro uspokojení pohledávek konkursních věřitelů.
V této věci usnesení o schválení konečné zprávy nabylo právní moci 25. května
2007; proto nelze ve fázi řízení o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty
přihlížet k výhradám úpadce, kterými je opakovaně zpochybněn postup správce
konkursní podstaty při vynakládání prostředků z konkursní podstaty a jeho
hotové výdaje.
Úpadce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítaje že řízení je
postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje,
aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Dovolatel usuzuje, že v průběhu konkursu porušil soud prvního stupně
ustanovení § 50i o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001, na jehož základě
se doručování písemnosti vyvěšením „na vývěsku“ zužuje pouze na případy, kdy
není soudu znám účastník nebo pobyt účastníka. Tvrdí, že ačkoli soudu byl znám
jeho pobyt, nebyl obeslán v těch nejdůležitějších případech, totiž při svolání
schůze věřitelů a při vyvěšení konečné zprávy. K tomu dodává, že nelze fyzicky
zkontrolovat všechny vývěsky v budově Krajského soudu v Ostravě, jichž je více
než 23 a které nelze všechny nalézt, neboť se nacházejí na různých místech.
Obchodní věstník pak není běžně dostupný a nelze jej zakoupit ve většině
prodejen periodik ani není obvykle dostupný v čítárnách knihoven.
Podle dovolatele tím, že se účastníci konkursního řízení (věřitelé) Ing. J. S.
a P. V. nedozvěděli o schůzi věřitelů, nemohli zabránit prodeji nemovitosti na
Š. ulici v O. přímému zájemci za pouhou polovinu ceny, kterou nabízela
realitní kancelář A., ani tomu, že nezkolaudovaná stavba umístěná na pozemku
tamtéž nebyla zahrnuta do konkursní podstaty, čímž byl značně zkrácen výtěžek
zpeněžení dovolatelova majetku.
Dovolatel kritizuje i to, že mezi pohledávky (vůči němu) byla zahrnuta i směnka
F. R.
Tím, že jim nebyla zaslána konečná zpráva a oznámení o jejím vyvěšení, bylo
účastníkům konkursu podle dovolatele zabráněno podat včas námitky proti konečné
zprávě a tím eliminovat nesprávně účtované výdaje správce konkursní podstaty.
Odvolací soud k těmto námitkám jako k opožděným nepřihlédl a nezabýval se ani
porušením § 50i o. s. ř. Uvedenými skutečnostmi došlo podle dovolatele k
ovlivnění výsledků zpeněžení jeho majetku, z čehož dovolatel usuzuje, že údaje
uvedené v rozvrhovém usnesení soudu prvního stupně jsou nesprávné (nesprávná
je výše rozvrhované částky).
Dovolatel je rovněž názoru, že účastníci konkursu byli zkráceni na svých
právech nahlížet do „spisu správce konkursní podstaty“, když jim bylo dovoleno
nahlížet pouze do konkursního spisu u soudu, čímž jim bylo zabráněno zjistit
nedostatky ve vyúčtování správce konkursní podstaty a opodstatněnosti jeho
výdajů, když v soudním spisu se potřebné údaje nenacházejí.
Soud konečnou zprávu upravil na základě námitek Ing. V., takže schválená
konečná zpráva nebyla totožná s tou, jež byla předložena a vyvěšena na úřední
desce soudu. Konečná zpráva měla být vrácena k úpravě správci konkursní
podstaty a podrobena novému připomínkovému řízení, což se nestalo.
Podle dovolatele z uvedeného vyplývá, že rozvržení výtěžku zpeněžení vychází z
nesprávných částek, k čemuž došlo z řady příčin, zejména však v důsledku
nerespektování § 50a o. s. ř. a schválením konečné zprávy proto došlo k
poškození věřitelů.
Mezi další skutečnosti, které nepřímo, přesto však významně, ovlivnily výsledek
rozvrhu výtěžku zpeněžení, dovolatel řadí i to, že:
1/ Na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přesto, že nebyl v úpadku.
2/ Odvolací soud, který nevyhověl jeho odvolání proti usnesení o prohlášení
konkursu, pominul, že jako německý občan mohl disponovat dostatečnými
prostředky ve Spolkové republice Německo.
3/ Odvolací soud nepřiznal při projednání odvolání proti usnesení o prohlášení
konkursu postavení účastníka řízení Ing. P. V.
4/ Byl zkrácen na svých právech požádat o ochrannou lhůtu následně provést
vyrovnání s věřiteli.
5/ Ing. V. byl soudem prvního stupně neoprávněně vyloučen z práva zastupovat
úpadce a poté co soud od tohoto vyloučení upustil, nevrátil konkurs do stavu
předtím, než k vyloučení došlo, čímž byl dovolatel poškozen.
6/ Ing. Poledník nebyl coby zástupce věřitele Friedricha Reinharda vybaven
plnou mocí opravňující jej k hlasování na schůzi věřitelů.
7/ Správce konkursní podstaty nevymáhal pohledávky vedené v úpadcově účetnictví.
8/ Konkursní spis byl soudem veden nepřehledně, přičemž v předchozím dovolacím
řízení nebyl dovolacímu soudu postoupen celý spis.
9/ Soudy nižších stupňů a správce konkursní podstaty nezákonně omezili práva
účastníků.
10/ Kdyby byl konkurs veden (po prohlášení konkursu) řádně, došlo by k plnému
uspokojení úpadcových věřitelů a příjmy dosažené zpeněžením by přesáhly výdaje.
11/ Rozvržení výtěžku zpeněžení vychází z neplatně schválené konečné zprávy.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 /dále též jen
„ZKV“/ i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozvrhové usnesení soudu
prvního stupně, může být přípustné toliko podle ustanovení § 238a odst. 1 písm.
a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.
s. ř. O případ uvedený v § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. však nejde a důvod
založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak,
že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu
nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta
první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním
napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit
námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména
provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky
zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března
2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9,
ročník 2006, pod číslem 130).
Dovolatel uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.,
přičemž přes řádné poučení, jehož se mu dostalo v napadeném usnesení, v
dovolání žádné argumenty k tomu, proč by měl Nejvyšší soud přisuzovat
napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, neuplatňuje.
Charakteristika těch částí konkursního řízení, z nichž jedna ústí ve vydání
usnesení o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty
úpadce (§ 29 ZKV) a druhá ústí ve vydání rozvrhového usnesení (§ 30 ZKV), jak
ji podal v napadeném usnesení odvolací soud, odpovídá ustáleným judikatorním
závěrům - srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (k omezením přezkumné činnosti soudu, jde-li o
usnesení o schválení konečné zprávy), důvody usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k
omezením přezkumné činnosti soudu, jde-li o rozvrhové usnesení vydávané po
právní moci usnesení o schválení konečné zprávy), důvody usnesení Nejvyššího
soudu uveřejněného pod číslem 39/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(k rozvrhovému usnesení) a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna
2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových
stránkách Nejvyššího soudu (k povaze rozvrhu).
Dovolací argumentace obsahuje převážně výtky, jež měly zaznít při projednání a
schválení konečné zprávy a pro které v rozvrhovém usnesení, jímž se provádí
rozvrh (rozdělení) celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty mezi
konkursní věřitele podle pravidel stanovených v § 32 ZKV, již není místa.
Připustit dovolání pro posouzení otázek, jejichž řešení nemůže ovlivnit
správnost rozvrhového usnesení, žádný smysl nemá.
Výhrada spočívající v tom, že se na rozvrhu podílí konkursní věřitel s
neexistující pohledávkou (F. R.) by mohla sloužit jako podklad pro věcný
přezkum rozvrhového usnesení, jen kdyby bylo tvrzeno, že tato pohledávka
zanikla za trvání konkursu v době poté, co byla zjištěna. Jako úpadcův
nesouhlas s tím, že ke zjištění této pohledávky v jeho konkursu vůbec došlo,
však pro rozvrh nebo konečnou zprávu žádný význam nemá, což plyne přímo z § 23
odst. 1 věty druhé ZKV.
Rozvrhové usnesení neslouží ani k prověření důvodnosti prohlášení konkursu na
úpadcův majetek. Dovolatelovy námitky, že konkurs prohlášen být neměl, pro
vydání rozvrhového usnesení a jeho obsahovou správnost žádný význam nemají.
Důvod připustit dovolání není dán ani pro posouzení aplikace § 50i o. s. ř. v
konkursních věcech. Závěr, že pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu, jen nestanoví-li jinak zákon o konkursu a
vyrovnání (jenž vyvěšení písemnosti na úřední desce v kombinaci se současným
zveřejněním v Obchodním věstníku obecně upravuje v § 66b), plyne přímo z textu
§ 66a odst. 1 ZKV a tato otázka proto zásadní význam nemá.
K výhradám dovolatele týkajícím se tvrzené procesní újmy, již měli doznat v
průběhu konkursu někteří jeho věřitelé, Nejvyšší soud uvádí, že ochrana
procesních práv dotčených věřitelů přísluší těmto věřitelům (kteří dovolání
nepodali) a nikoli úpadci.
Nejvyšší soud tudíž dovolání, jež neshledal přípustným ani podle § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř., odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. prosince 2008
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu