20 Cdo 3729/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla
Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. B., Ž., zastoupeného Mgr. Petrem
Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí Hájek č. 2172/42, proti povinné
GRAPE SC, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 832/19,
identifikační číslo osoby 25708783, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 28, o zastavení exekuce pro
nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE
2171/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.
března 2015, č. j. 13 Co 340/2014-206, takto:
Dovolání se zamítá.
Na základě návrhu oprávněného ze dne 17. 10. 2012 usnesením ze dne 2. 11. 2012,
č. j. 49 EXE 2171/2012-29 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2013, č. j. 49 EXE 2171/2012-59), Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil exekuci vykonatelného
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 32 Cm 4/2010-124, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2012, č. j. 3 Cmo
195/2011-166, k vymožení povinnosti povinné zveřejnit na vlastní náklady
zvýrazněnou omluvu ve znění: „Obchodní společnost GRAPE SC, a. s., se omlouvá
P. B. za zveřejnění údajů obsažených v inzerátu na titulní straně týdeníku
Žatecké noviny, ročník 2009, číslo 41, ze dne 13. 10. 2009, hledající dalšího
věřitele pana P. B. CZ-E.NET, Svatováclavská 1931, 438 01 Žatec, IČ 72627786,
za účelem společného postupu při vymáhání pohledávek popřípadě kvůli podání
konkurzu. Údaje obsažené v tomto inzerátu byly nepravdivé a jejich zveřejněním
a rozšířením společnost GRAPE SC, a. s., zlehčila obchodní pověst P. B. a
protiprávně zasáhla do jeho osobních práv,“ v týdeníku Žatecké noviny v
minimálním formátu 1/8 tiskové strany na tmavě modrém pozadí s bílým textem
omluvy, když exekuce byla nařízena rovněž pro náklady oprávněného a náklady
exekuce. Usnesení o nařízení exekuce dle spisu nabylo právní moci dne 7. 5. 2013. Podáním ze dne 21. 11. 2012 doplněným dne 7. 2. 2013 povinná navrhla zastavení
exekuce s tím, že svoji povinnost k uveřejnění omluvy ještě před právní mocí
usnesení o nařízení exekuce splnila, a to v týdeníku Žatecké noviny č. 3/2013
ze dne 22. 1. 2013. Usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. 49 EXE 2171/2012-176, Obvodní soud pro
Prahu 1 návrh povinné na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že povinná
svou povinnost ke zveřejnění omluvy nesplnila, protože omluva sice byla
formálně v týdeníku Žatecké noviny uveřejněna, ale byla opatřena komentářem
právního zástupce povinné JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., který svým obsahem spíše
omluvu vyvracel, když uvedl, že povinná podala proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze dovolání, neboť nesouhlasí se závěry uvedeného rozsudku. Usnesení soudu prvního stupně napadla povinná odvoláním, v němž zejména uvedla,
že komentář k omluvě, který nechal právní zástupce povinné zveřejnit v týdeníku
Žatecké noviny, byl graficky vyobrazen tak, že netvořil jeden text s omluvou. Skutečnost, že tyto dva texty byly uveřejněny na jedné straně pod sebou, je
spíše náhoda, když povinná nemůže ovlivnit, co a kde bude v týdeníku vytištěno. Text vypracovaný JUDr. Těmínem nezveřejnila povinná, ale její právní zástupce
JUDr. Těmín, který je pod ním podepsán. Nešlo tedy o „vlastní“ komentář
povinné. Městský soud v Praze v dovoláním napadeném usnesení rozhodnutí soudu prvního
stupně potvrdil. Uzavřel, že vymáhaná povinnost k uveřejnění omluvy dosud
nebyla splněna, když sice byla v týdeníku Žatecké noviny, ročník 2013, číslo 3
ze dne 22. 1. 2013 uveřejněna ve znění, formátu a grafické úpravě dle
exekučního titulu, ale pod omluvou nechala povinná vytisknout černě orámovaný
článek o dvou sloupcích, podepsaný svým právním zástupcem, v němž JUDr.
Těmín
poskytuje k omluvě „právní komentář“, ve kterém seznamuje čtenáře s tím, že s
rozsudkem, jímž byla povinná zavázána k uveřejnění omluvy, povinná nesouhlasí,
a podává proti němu dovolání, když vyjadřuje přesvědčení, že se povinná vůči
oprávněnému nedopustila nekalé soutěže či zlehčování. Odvolací soud po právní
stránce uzavřel, že sdělení právního zástupce povinné je „kritickým komentářem“
ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, který byl učiněn
jménem povinné jejím právním zástupcem. Připojením kritického komentáře k
omluvě povinná omluvu znehodnotila. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž mimo jiné
uvedla, že povinná splnila povinnost přesně tak, jak jí byla uložena v
exekučním titulu. Má za to, že povinnost k uveřejnění byla splněna přesto, že
ve stejném výtisku týdeníku Žatecké noviny byl uveřejněn článek JUDr. Těmína. Text JUDr. Těmína není k omluvě v žádném případě kritický a neobsahuje přímé
odkazy na text omluvy zveřejněný povinnou. Pouze informuje čtenáře týdeníku
Žatecké noviny, jaký bude další vývoj případu. Za relativizaci omluvy nelze
pokládat informaci o tom, že povinná podá ve věci dovolání, protože nesouhlasí
se závěry Vrchního soudu v Praze. Text „právního zástupce povinného“ nebyl
připojen k textu omluvy, nenavazoval na něj a byl viditelně graficky oddělen od
textu omluvy. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že omluva byla komentářem
JUDr. Těmína znehodnocena a je třeba z toho důvodu uzavřít, že povinnost k
omluvě nebyla za strany povinného splněna, jde o dezinterpretaci usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, které řešilo „diametrálně odlišný
případ“. V projednávané věci totiž exekuční titul výslovně nevylučoval
zveřejnění omluvy s komentářem či dodatkem, komentář nebyl součástí samotného
textu omluvy. Dovolatelka dále uvedla, že odvolací soud nesprávně pokládal za
nepodstatnou její námitku, že komentář k omluvě zveřejnil JUDr. Těmín, nikoliv
sama povinná, když právní zastoupení povinné JUDr. Těmínem bylo ukončeno
nabytím právní moci exekučního titulu (rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
13. 2. 2012, sp. zn. 3 Cmo 195/2011-166). JUDr. Těmín tedy svůj komentář k
článku uveřejnil vlastním jménem a na vlastní účet, jeho jednání nelze pokládat
za jednání jménem povinné. Nejvyšší soud jako soud dovolací podle ustanovení § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v
projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II
bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo mimo jiné podstatné vyřešení právní
otázky, zda omluvu povinné v periodickém tisku (jež je graficky, textem i
umístěním v souladu s povinností uloženou v exekučním titulu), za kterou
následuje graficky a písmem odlišený komentář uskutečněný třetí osobou (právním
zástupcem povinné), v němž je uvedeno, že povinná nesouhlasí s pravomocným
soudním rozhodnutím, jímž jí povinnost k omluvě byla uložena, a napadá je
dovoláním s tím, že se vůči oprávněnému nedopustila protiprávního jednání, za
které se omlouvá, je na místě pokládat za naplnění povinnosti k omluvě uložené
exekučním titulem, jestliže v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že
omluva nesmí být doprovázena komentářem nebo dodatkem. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem v úplnosti řešena,
dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání povinné proti usnesení odvolacího
soudu je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud ČR dospěl k
závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též
jen „ex. řádu“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude
zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl
tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro
zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před
vydáním tohoto rozsudku. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti (do práva na ochranu dobré
pověsti) je jednání směřující proti osobní a mravní integritě osoby, když míru,
v níž zásah znamená újmu na osobnostních právech, je třeba posoudit i ve vztahu
ke konkrétním okolnostem případu (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002). Z téhož principu je třeba vyjít i při
úvaze, zda jednání, které má odčinit škodlivý následek způsobený zásahem do
osobnostních práv, skutečně vedlo k tomuto cíli. Omluvu, kterou povinná
uveřejnila v týdeníku Žatecké noviny, ročník 2013, číslo 3 ze dne 22. 1. 2013,
a která svým obsahem a po formální stránce vyhovovala povinnosti k uveřejnění
omluvy, jež byla uložena exekučním titulem, je třeba posoudit v celkovém
kontextu, v němž byla uskutečněna, i s přihlédnutím k ostatnímu obsahu
periodika, v němž došlo k jejímu uveřejnění.
Tato potřeba je zřejmá i z
ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž připojila-li osoba, která se má
podle vykonatelného rozhodnutí soudu omluvit, k omluvě kritický komentář,
nesplnila tím povinnost uloženou jí vykonávaným rozhodnutím (srov. s usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, uveřejněným pod
číslem 5/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na právě uvedeném
ničeho nemění skutečnost, že v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že
omluvu nelze doprovodit textem, který by ji snižoval, když samozřejmost, že
omluva má být uveřejněna bez dalšího, je dána samotnou podstatou konání, jehož
obsahem je omluva. Jestliže ihned za omluvou následoval komentář JUDr. Těmína,
(jenž se prezentoval jako právní zástupce povinné) o tom, že omluva je
zveřejněna proto, že povinnost k ní byla povinné uložena pravomocným rozsudkem,
který povinná pokládá za nesprávný, a že povinná má za to, že se nedopustila
protiprávního jednání, ze které se má omluvit, jedná se nepochybně o uveřejnění
omluvy v takovém kontextu, že veřejnost, jíž je určena, musí nabýt dojmu, že
nejde o vážně míněnou omluvu. Skutečnost, že komentář právního zástupce povinné
JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., má jinou grafickou úpravu a je vysázen jiným typem
písma, je podružná, jedná-li se o text, který bezprostředně navazuje na omluvu,
a u něhož je proto důvod předpokládat, že mu čtenář, který se seznámil s
omluvou, bude věnovat pozornost.
Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost k uveřejnění omluvy v periodickém tisku
je naplněna při splnění dvou kumulativních podmínek. Jednak omluva musí svým
obsahem, způsobem uveřejnění a formálními náležitostmi odpovídat svému vymezení
v exekučním titulu, jednak musí být z celkového kontextu uveřejnění omluvy
nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který
adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika
pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě a který obsah omluvy snižuje
nebo zpochybňuje. Je věcí povinné, aby po dohodě s vydavatelem periodika, v
němž má být omluva uveřejněna, zabezpečila, že k uveřejnění omluvy dojde při
splnění obou kumulativních podmínek popsaných v předchozím odstavci. Při
nenaplnění některé z nich totiž nelze mít povinnost k uveřejnění omluvy za
splněnou. Ze skutečností, které byly zjištěny odvolacím soudem, se přitom
nepodává, že není objektivně možné, aby v týdeníku Žatecké noviny byla omluva
řádně (bez nepřípustného komentáře nebo dodatku) uveřejněna.
Uvádí-li povinná v dovolání, že komentář pod textem omluvy uveřejnil JUDr.
Těmín době, kdy již povinnou nezastupoval, takže povinné nelze klást k tíži, že
jiná osoba připojila k omluvě svůj komentář, nelze pominout existenci
ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř., jež účastníkům zapovídá, aby v dovolání
uplatnili nové skutečnosti nebo důkazy. Tvrzení povinné o tom, že JUDr. Těmín v
době uveřejnění omluvy a komentáře k ní už nebyl jejím právním zástupcem, je
přitom novotou, když povinná tuto skutečnost v odvolání (a ani v řízení před
soudy obou stupňů) neuvedla, pouze podotkla, že komentář k omluvě je podepsán
JUDr. Těmínem jako jejím „právním zástupcem“ a nikoliv povinnou osobně.
Dovolací soud přitom již výše uvedl, že nepříznivý následek, který spočívá ve
zmaření uveřejněného textu omluvy tím, že omluva je opatřena nepřípustným
komentářem, nelze vyhodnotit k tíži oprávněného, ale k tíži povinné jako osoby,
která má splnit povinnost, která jí byla uložena exekučním titulem.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo
některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 ex.
řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu