20 Cdo 383/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a
JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci exekuce oprávněné České konsoligační agentuře
proti povinnému D. V., zastoupenému advokátem, pro 2.192.371,73 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 19 Nc
7774/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. září 2003, č.j. 53 Co 306/2003-31, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, č.j. 53 Co
306/2003-31, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne l7. 12. 2002, č.j.
19 Nc 7774/2002-5, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení
ze dne 17. 12. 2002, č.j. 19 Nc 7774/2002-5, kterým obvodní soud
podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 12. 1998, sp.zn.
27 Cm 269/98, nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. I.,
exekutora. Odvolací soud uzavřel, že oprávněná prokázala ve smyslu ustanovení §
36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 120/2001 Sb.“), že pohledávka byla postoupena na základě smlouvy ze
dne 30. 6. 2001 a jejího dodatku Č. s., a.s., K. b. P., s.p.ú., že postoupení
pohledávky bylo povinnému oznámeno a že účinností zákona č. 239/2001 Sb., o
České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České
konsolidační agentuře), ve znění pozdějších předpisů vstoupila oprávněná do
práv a povinností K. b. P., s.p.ú. Podle odvolacího soudu jen k tíži povinného
může jít také skutečnost, že dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu ve
vykonávaném rozhodnutí a že v důsledku povinnosti zaplatit z dlužné částky
úroky z prodlení došlo ke zvýšení pohledávky.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož
přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“),
namítaje - s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. –
nedostatek aktivní legitimace oprávněné (na smlouvě o postoupení pohledávky
nejsou ověřeny podpisy), absenci poučení o náležitostech odvolání v písemném
vyhotovení usnesení soudu prvního stupně a okolnost, že na
jeho úkor došlo ke zneužití práva, jehož důsledkem bylo „navýšení…..závazku za
oprávněným“ způsobené prodlevou mezi nařízením předběžného opatření (usnesením
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. Nc 2260/2000), kterým
bylo dovolateli zakázáno disponovat s peněžními prostředky na účtu u peněžního
ústavu, a provedením (nařízeného) výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z
účtu. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že k návrhu na nařízení exekuce
předložila komplexní ověřené fotokopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne
30. 6. 2001 a dodatku ke smlouvě ze dne 19. 7. 2001. Uvedla dále,
že návrh na výkon rozhodnutí byl podán asi rok poté, co se podkladové
rozhodnutí stalo vykonatelné, po tuto dobu se pohledávka zvyšovala o přiznané
úroky, čehož si povinný musel být vědom. Podle jejího názoru však není možné v
tomto řízení posuzovat postup soudu ve vykonávacím řízení vedeném u Obvodního
soudu pro Prahu l0 pod sp. zn. 31 E 397/2000, a to ani tehdy, bude-li
nepochybné, že prodlení v přikázání pohledávky povinný nezavinil, neboť toto
řízení již bylo skončeno. Podání návrhu na exekuci v případě, kdy povinný není
ochoten respektovat pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, nemůže být
považováno za zneužití práva na jeho úkor. Navrhla, aby dovolací soud dovolání
zamítl.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím
soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat
již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., která ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím
důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je možné zásadní právní význam
napadeného usnesení spojovat s otázkou, jak lze prokázat přechod práva, je-li
spjat se smlouvu o postoupení pohledávky uzavřené podle ustanovení § 524 a
násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
Protože odvolací soud při řešení této otázky postupoval nestandardně, je
předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. l písm. c)
o.s.ř.naplněn.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 37 odst. l zákona č. 120/2001 Sb. lze exekuci nařídit jen
na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo
bylo převedeno právo z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5 (dále jen
„oprávněný“), jestliže povinný nesplní dobrovolně to, co mu ukládá exekuční
titul (srov. § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Podle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod povinnosti nebo
přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou
státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
V projednávané věci nařízení exekuce navrhl jiný subjekt než ten,
který byl v exekučním titulu označen jako žalobce (oprávněná osoba). Převod
pohledávky prokazovala oprávněná smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 6.
2001 včetně jejího doplňku ze dne 19. 7. 2001 uzavřenou mezi Č. s., a.s. a K.
b. P., s.p.ú., přechod pohledávky z K. b. P., s.p.ú. na oprávněnou vyplývá ze
zákona č. 239/2001 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002,
sp. zn. 29 Odo 491/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2003 pod č.
23).
Protože smlouva o postoupení pohledávky má povahu soukromé
listiny, lze jí přechod práva prokázat jen tehdy, je-li ověřena státním orgánem
či notářem, tj. jsou-li podpisy na ni zákonným způsobem ověřeny. Tomuto
požadavku vyhovuje jejich legalizace podle zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování
shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu
okresními a obecnými úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními
úřady, ve znění pozdějších předpisů (§ 4), nebo podle zákona č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů (§
74).
Odvolací soud otázku přechodu práva a jeho průkazu řešil nesprávně,
vycházel-li pouze z obsahu městskou částí pro P. ověřené kopie smlouvy o
postoupení pohledávky a jejího doplňku, v níž podpisy účastníky nejsou
legalizovány. Nejvyšší soud proto - bez jednání (§ 243a odst. l, věta první,
o.s.ř.) – zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá,
o.s.ř.).
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení je nadbytečné zabývat se
ostatními námitkami obsaženými v dovolání.
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem
dovolacího soudu (§234d odst. l, věta první, § 226 odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 30. září 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu