20 Cdo 396/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 55, proti povinnému P. G., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, pro 680 814,75 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Pelikána, Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 211 Ex 2578/03, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. března 2021, č. j. 22 Co 36/2021-207, takto: Dovolání povinného se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 23. března 2021, č. j. 22 Co 36/2021-207, potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 10. prosince 2020, č. j. 211 Ex 2578/03-187 (dražební vyhláška). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že jako zcela nedůvodné odmítl veškeré odvolací námitky povinného směřující proti správnosti vymezeného předmětu dražby - označení dražených nemovitostí, neboť v této exekuční věci již byly obsahově shodné námitky povinného pravomocně vyřešeny, a to zejména v usnesení ze dne 30. září 2020, č. j. 23 Co 234/202-184, kterým Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 20. června 2020, č. j. 211 Ex 2578/03-165 (usnesení o ceně). V dovoláním napadeném rozhodnutí proto odvolací soud neměl důvod na svých předchozích závěrech ničeho měnit, neboť dané závěry již byly podrobně a srozumitelně zdůvodněny. Odkaz povinného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 531/2016, neshledal odvolací soud případným, neboť vychází ze skutkově i právně odlišné věci. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezuje tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny (první, druhá a případně i třetí otázka) a při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (třetí otázka). Dovolatelem formulované
otázky zní: 1) Zda ve smyslu § 3060 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) brání sloučení stavby s pozemkem podle § 3054 o. z. existence omezení prodeje nemovitostí zřízeného pouze k pozemku podle § 58
zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31. prosince 1991. 2) Zda ve smyslu § 3060 o. z. brání sloučení stavby s pozemkem podle § 3054 o. z. existence zástavního práva zřízeného před účinností zákona č. 89/2012 Sb. pouze k pozemku. 3) Zda je exekutor oprávněn dražit jako součást draženého pozemku stavbu, která se stala součástí pozemku ve smyslu § 3054 o. z., pokud stavbu před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (tj. v době, kdy byla samostatnou věcí) vůbec nepostihl exekučním příkazem, ale naopak ji exekučním příkazem postihl jiný soudní exekutor, jímž vedená exekuce tak má vůči stavbě lepší pořadí podle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“. Podle ustanovení § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, nebo ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i v nyní řešeném případě. Byly-li dané otázky pravomocně vyřešeny ve fázi určení ceny dražených nemovitých věcí (zejména v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. září 2020, č. j. 23 Co 234/202-184), nelze je opětovně přezkoumávat v řízení o odvolání (resp. dovolání) proti dražební vyhlášce. Co se týče první a druhé dovolatelem formulované otázky, odvolací soud tak v napadeném rozhodnutí neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), a proto dovolání není v tomto ohledu přípustné. Ke třetí dovolatelem formulované otázce, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 531/2016 (popř. se má jednat o otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou), Nejvyšší soud uvádí, že uvedené rozhodnutí vychází z odlišného skutkového i právního stavu. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil případ, kdy se stavba stala součástí pozemku, na němž je zřízena podle ustanovení § 3054 o. z., za situace, kdy jeden z manželů – výlučný vlastník pozemku, nabyl stavbu rovněž do svého výlučného vlastnictví na základě smlouvy o zúžení společného jmění manželů, jež však nebyla pro neznalost jejího obsahu (§ 143a odst. 4 obč. zák.) účinná vůči oprávněnému, který vedl exekuci prodejem nemovitých věcí (stavby) proti druhému z manželů.
Pouze pro tento velmi
specifický případ - z důvodu zamezení výkladu představujícího nepřijatelný rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity právních norem, jakož i zásadou legitimního očekávání a tím i s obecným principem právní jistoty - Nejvyšší soud dovodil výjimku z obecného pravidla, když uzavřel, že v daném případě lze v exekuci prodejem stavby pokračovat i za účinnosti (nového) občanského zákoníku, přičemž pro účely probíhající exekuce je nutné takovou stavbu posuzovat jako věc samostatnou a dojde-li v důsledku exekučního zpeněžení stavby ke změně jejího vlastníka, samostatnou věcí se opět stane. Citované rozhodnutí však rozhodně nezavádí obecné pravidlo, podle něhož by bylo i přes zákonné sloučení stavby s pozemkem nutné pro účely exekuce hledět na stavbu dále jako na samostatnou věc, jak tvrdí dovolatel. K dražbě stavby, jež se podle § 3054 o. z. stala součástí pozemku, na němž je zřízena, jakožto samostatné věci neexistuje v obecné rovině zákonný důvod a Nejvyšší soud k takovému postupu neshledal ani v tomto konkrétním případě relevantní důvod
vyplývající z norem ústavního práva (na rozdíl od shora popsaného případu). Rovněž v této otázce proto není dovolání přípustné. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 4. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu