20 Cdo 409/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph.D. v exekuční věci oprávněného Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem
Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, jako právního nástupce MVDr. D.
N., proti povinným 1) M. T., 2) I. T., pro částku 1.508.715,30 Kč s
příslušenstvím, vedené u Mgr. Tomáše Pospíchala, soudního exekutora
Exekutorského úřadu v Nymburku pod sp. zn. 070 Ex 192/03, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. ledna 2011,
č. j. 19 Co 508/2010-173, takto:
Usnesení soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala ze 17. září 2010, č. j. 070
Ex 192/03-62, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. ledna 2011, č.
j. 19 Co 508/2010-173, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu
řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 17. září 2010, č.
j. 070 Ex 192/03-162, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam
specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou původního oprávněného MVDr. D.
N. (právního předchůdce nynějšího oprávněného), že dražební jednání nemělo
proběhnout a příklep neměl být udělen, jelikož nejdříve mělo být rozhodnuto o
jeho návrhu podle § 107a o. s. ř., odůvodněném postoupením vymáhané pohledávky
na nynějšího oprávněného, se odvolací soud vypořádal závěrem, že dražební
jednání (již předtím odročené ze 7. na 17. září 2010) proběhnout mohlo a
opakované žádosti o jeho další odročení nemuselo být vyhověno proto, že původní
oprávněný předložil originál postupní smlouvy, nyní již s ověřenými podpisy,
teprve na opakovanou výzvu soudního exekutora dodatečně 4. října 2010. V závěru
odůvodnění napadeného usnesení krajský soud konstatoval, že „žádosti MVDr. D.
N., aby do řízení vstoupil na jeho místo Ing. M. B., soudní exekutor ostatně
vyhověl usnesením č. j. Ex 192/03-168 z 18. října 2010, které 15. listopadu
téhož roku vešlo v právní moc.“
V dovolání nynější oprávněný namítá, že při provádění dražby došlo k porušení
zákona, jestliže soudní exekutor nevyhověl jeho žádosti z 15. září 2010 o
odročení dražebního jednání ze 17. září 2010 na další termín, a příklep udělil,
aniž předtím rozhodl o jeho návrhu (z 3. září 2010) podle § 107a o. s. ř. na
vstup nynějšího vlastníka vymáhané pohledávky, který se jím stal jako postupník
na základě smlouvy o cessi z 2. září 2010.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009
Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 2 písm. d) o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s judikaturou,
je důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v
souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy
vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2936/2006 a 20
Cdo 108/2010) i literatura (srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal,
Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha – Právnické a
ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka,
Praha 2004, str. 552) jsou zajedno v názoru, že porušením zákona při provádění
dražby (§ 336k odst. 3 věta první in fine o. s. ř.), majícím za následek
(měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu, může být i
skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání
neodročil, ač tak učinit měl.
O takový případ jde v souzené věci, kdy soudní exekutor, aniž rozhodl o návrhu
původního oprávněného podle § 107a o. s. ř. z 3. září 2010, jeho opakované
žádosti z 15. září téhož roku o odročení jednání ze 17. září 2010 na další
termín (k jeho předchozí žádosti dražební jednání usnesením ze 7. září 2010
odročil ze 7. na 17. září 2010) nevyhověl a při dražebním jednání 17. září 2010
příklep udělil. Z doslovného znění první věty ustanovení § 107a odst. 2 o. s.
ř. „soud návrhu“ (aby nabyvatel práva či povinnosti vstoupil do řízení na místo
dosavadního účastníka) „vyhoví“, plyne, že – došlo-li k přechodu práva či
povinnosti po zahájení řízení a byl-li návrh na vstup nabyvatele do řízení
podán před rozhodnutím ve věci (o kterýžto případ jde v souzené věci) – o
návrhu musí být rozhodnuto a že soud smí v provádění exekuce pokračovat teprve
po právní moci usnesení (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád
II., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2115 s.).
V daném případě však soudní exekutor – jestliže o navrženém procesním
nástupnictví nerozhodl a, aniž dražební jednání odročil, udělil příklep – v
souladu s uvedenou zásadou nepostupoval, čímž se dopustil – řečeno dikcí
ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. – porušení zákona při provádění dražby.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že původní oprávněný v návrhu
podle § 107a přechod práva nedoložil originálem postupní smlouvy s ověřenými
podpisy.
Nesplní-li oprávněný svou povinnost doložit přechod práva způsobem uvedeným v §
36 odst. 4 exekučního řádu, je povinností soudu poskytnout mu potřebné poučení
a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v
přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí (viz usnesení Nejvyššího soudu z 23.
dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č.
2/1997 pod poř. č. 13). Jestliže soudní exekutor původního oprávněného, jak
plyne z napadeného rozhodnutí, vyzval teprve 20. září 2010, tedy po udělení
příklepu, pak svou povinnost vyčkat dodatečného doložení přechodu práva a s tím
spojenou povinnost dražbu nekonat, resp. již nařízené dražební jednání odročit,
nesplnil.
Protože při provádění dražby došlo k porušení zákona ve smyslu ustanovení §
336k odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud napadené rozhodnutí krajského soudu bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s.
ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí i na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil i je a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243d odst. 1 část první
věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu