20 Cdo 4470/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení F., proti povinnému J. K., prodejem movitých věcí, pro 139.188,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 33 E 1442/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28.8.2008, č.j. 66 Co 775/2008-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí (ve spojení s opravným usnesením z 2.2.2009, č.j. 66 Co 775/2008-59), jímž krajský soud potvrdil usnesení z 2.6.2008, č.j. 33 E 1442/2005-40, kterým okresní soud zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod poř. č. 88).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod poř. č. 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v témže časopise č. 9/2003 pod poř. č. 151).
Nejvyšší soud proto dovolání – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) – podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu