20 Cdo 4501/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. P., zastoupeného JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, proti povinnému V. Z., zastoupenému JUDr. Miroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Husinecká 3, pro 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 Nc 2713/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. 26 Co 562/2007 - 120, takto:
I. Dovolání s e o d m í t á. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.560,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Novotného, advokáta se sídlem v Praze 3, Husinecká 3.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č. j. 26 Co 562/2007 - 120, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 8. 2007, č. j. 15 Nc 2713/2004 - 67 [jímž podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil exekuci na majetek povinného (nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. NC 2713/2004 - 7,) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech soudního exekutora] a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem, není přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009.
Odvolací soud totiž rozhodl zcela v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho předcházejícím usnesení ze dne 18. února 2010, č. j. 20 Cdo 2131/2008 - 115, jímž dřívější usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 26 Co 562/2007 - 90, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Na závěrech uvedených v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu nemohou ničeho změnit ani námitky v dovolání, že žaloba povinného na obnovu směnečného řízení byla pravomocně zamítnuta, neboť jak Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení uvedl, „je exekuce v daném případě v rozporu s procesními principy (majícími podklad v právu hmotném - trestním zákoníku), jež ovládají řízení o výkon (exekuci), i v rozporu s účelem výkonu (exekuce), když oprávněný docílil vydání exekučního titulu spácháním trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (za použití ustanovení § 143 odst. 1 tr. zák. v témže znění), za něž byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 7 T 1/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 81/2006, jehož se dopustil tím, že pozměnil tuzemský cenný papír v úmyslu udat jej jako platný a pozměněný tuzemský cenný papír udal jako pravý, tedy jednáním, které vykazuje značnou společenskou nebezpečnost (viz usnesení Nejvyššího soud ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 619/2009), Byl-li na základě takového jednání oprávněného vydán exekuční titul (směnečný platební rozkaz), ačkoliv soudu předložená směnka nebyla pravá, bylo by v rozporu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdyby takovýto směnečný platební rozkaz nebyl kvalifikován za vadný exekuční titul, způsobující nepřípustnost exekuce, neboť na základě nepravé směnky a jejího udání u soudu oprávněným povinnému žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva nemohla vzniknout“. Na tomto závěru dovolací soud nemá důvodu cokoliv měnit.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení před odvolacím a dovolacím soudem, které má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), občanský soudní řád nepřipouští. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť povinný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.000,- Kč [odměna určená podle § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b), 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinnému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 260,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.560,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu