20 Cdo 4617/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné Ing. A. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Kovářem,
advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2463, proti povinnému L. P., za
účasti vydražitele F. M., zastoupeného JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se
sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569, pro 58.390,50 Kč s příslušenstvím, prodejem
nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 Nc 851/2002, o
dovolání vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září
2009, č. j. 26 Co 796/2008 - 93, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2009, č. j. 26 Co 796/2008 -
93, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně pravomocným usnesením ze dne 25. 9. 2009, č. j. 26 Co
797/2008 - 91, změnil usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Zlín
JUDr. Martina Růžičky ze dne 12. 10. 2004, č. j. Ex 2306/02-105 [jímž pro
opožděnost odmítl odvolání povinného proti svému usnesení ze dne 7. 9. 2004, č.
j. Ex 2306/02-76 (správně č. j. Ex 2306/02-75), kterým exekutor udělil příklep
vydražiteli k nemovitostem povinného] tak, že odvolání povinného proti usnesení
exekutora ze dne 7. 9. 2004, č. j. Ex 2306/02-75, se neodmítá. Své rozhodnutí
odvolací soud odůvodnil závěrem, že doručil-li soudní exekutor usnesení o
příklepu povinnému a nikoliv jeho tehdejšímu zástupci JUDr. Petru Jaškovi,
advokátovi s procesní plnou mocí, která byla založena do spisu dne 5. 6. 2003
(a jejíž odvolání bylo soudu sděleno podáním povinného ze dne 12. 7. 2005),
jednalo se o doručení neúčinné, s nímž zákon nespojuje žádné procesní účinky, a
nelze proto uzavřít, že odvolání bylo podáno opožděně - po uplynutí lhůty,
která povinnému k učinění tohoto úkonu příslušela (§ 204 odst. 1, § 254 odst.
1, § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Napadeným usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 26 Co 796/2008 - 93, Krajský
soud v Brně změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky ze dne 7.
9. 2004, č. j. Ex 2306/02-75, tak, že vydražiteli se k nemovitostem povinného -
budově č.p. 1412 na pozemku p.č. st. 1710/1 a pozemku p.č. st. 1710/1 v
katastrálním území Zlín, obec Zlín, příklep neuděluje. Odvolací soud s poukazem
na závěr uvedený v usnesení ze dne 25. 9. 2009, č. j. 26 Co 797/2008 - 91,
uzavřel, že doručení usnesení soudního exekutora ze dne 7. 5. 2004, č. j. Ex
2306/02-53, o určení ceny předmětných nemovitostí, povinnému - za situace, kdy
měl zástupce s procesní plnou mocí - nelze považovat za účinné, a není tedy
způsobilé vyvolat procesní důsledky, které s doručením rozhodnutí procesní
předpisy spojují. Jestliže nařízení dražebního jednání předpokládá, že dříve
vydané usnesení o ceně nemovitostí nabylo právní moci, pak tento nedostatek v
postupu soudního exekutora je takovou vadou vztahující se k nařízení dražebního
jednání, která neumožňuje jiný postup, než usnesení o udělení příklepu změnit
tak, že se příklep neuděluje (§ 336k odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č.
30/2000 Sb., § 69 zákona č. 120/2001 Sb.).
Dalším usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 26 Co 793/2008 - 96, pak Krajský
soud v Brně zrušil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 12. 2004, č. j.
22 Nc 851/2002 - 47, jímž rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v částce
533.598,70 Kč, získané prodejem shora označených nemovitostí povinného, a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že řízení před soudem prvního
stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, spočívající v tom, že k datu jeho vydání nenabylo usnesení o příklepu
právní moci (§ 336k odst. 1, § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 159, § 167
odst. 2, § 254 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebylo doručeno zástupci povinného
(JUDr. Petru Jaškovi, advokátovi) s procesní plnou mocí, založenou do spisu dne
5. 6. 2003, kterou povinný vypověděl, což oznámil podáním ze dne 12. 7. 2005.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. září 2009, č. j. 26 Co 796/2008 -
93, podal vydražitel dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o.
s. ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel je především přesvědčen o tom,
že povinným podané odvolání, k němuž ani nebyl subjektivně legitimován, proti
usnesení soudního exekutora ze dne 7. 9. 2004, č. j. Ex 2306/02-75, mělo být
jako opožděně podané odmítnuto. Ustanovení § 336k o. s. ř. (i ve znění účinném
do 30. 9. 2004) totiž upravuje legitimaci k podání odvolání proti usnesení o
příklepu i běh lhůty pro odvolání jinak než stanoví obecná úprava podle § 201 a
§ 204 o. s. ř., která se tak nepoužije (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.
zn. 21 Cdo 1256/99, sp. zn. 20 Cdo 3709/2007). Z tohoto ustanovení vyplývá, že
povinný je subjektivně oprávněn k podání odvolání proti usnesení o příklepu
tehdy, byl-li přítomen při dražebním jednání a proti udělení příklepu vznesl
námitky, nebo v případě, že mu nebyla doručena dražební vyhláška, a z tohoto
důvodu se nezúčastnil dražebního jednání. Vzhledem k tomu, že povinný se dražby
konané dne 7. 9. 2004 nezúčastnil (a tedy ani nevznesl žádné námitky), přichází
v úvahu legitimace povinného k podání odvolání pouze z druhého důvodu; v
takovém případě ovšem lhůta k podání odvolání povinnému neběží ode dne doručení
usnesení o příklepu, nýbrž ve smyslu § 336k odst. 2, věty druhé o. s. ř. již
ode dne dražby. Povinný však v odvolání netvrdil, že mu dražební vyhláška
nebyla doručena a že se tedy z tohoto důvodu nezúčastnil dražebního jednání
(dražební vyhláška mu byla doručena do vlastních rukou dne 23. 7. 2004). I
kdyby však povinný tuto okolnost tvrdil (či by soud považoval s ohledem na
absenci doručení dražební vyhlášky zástupci povinného její doručení povinnému
za neúčinné), nepodal odvolání včas, neboť patnáctidenní lhůta pro jeho podání
běžela ode dne konání dražby a skončila dne 22. 9. 2004 (k tomu dovolatel dále
poznamenává, že usnesení soudního exekutora obsahuje správné poučení o
odvolání, včetně odvolací lhůty v souladu s § 336k odst. 2 o. s. ř.). Odvolací
soud ovšem v napadeném rozhodnutí tyto skutečnosti nezohlednil. Dále dovolatel
namítá, že povinný v odvolání, které vedlo k vydání napadeného usnesení,
neuplatnil námitku, že usnesení o určení ceny nemovitostí nenabylo právní moci.
Pokud tedy odvolací soud přesto usnesení soudního exekutora o udělení příklepu
změnil výhradně z tohoto povinným neuplatněného důvodu, přihlédl ke
skutečnosti, která v odvolání uplatněna nebyla, a takový postup odvolacího
soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. jeho
usnesení sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 či sp. zn. 20 Cdo 5288/2007). Navrhl, aby
napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání zejména uvedl, že námitky v
dovolání nejsou podle jeho názoru správné, že odvolání proti usnesení soudního
exekutora o udělení příklepu, které mu bylo doručeno dne 29. 9. 2004, mohl
podat (za předpokladu jeho řádného doručení jeho tehdejšímu právnímu zástupci)
do 14. 10. 2004, že je podal dne 12. 10. 2004 a že pochybení soudního exekutora
při doručování usnesení o určení ceny nemovitostí je vadou uvedenou v § 229
odst. 3 o. s. ř., na kterou odkazuje § 212a odst. 5 o. s. ř., k níž odvolací
soud musí přihlédnout, i když není žádným z účastníků tvrzena. Navrhl, aby
dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č.
7/2009 Sb.) a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle § 238a odst. 1
písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř., dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu k závěru, že
dovolání je důvodné.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež
spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 254 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009 (§ 254 odst. 6 o.
s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009) lze v odvolání uvádět nové skutečnosti a
důkazy.
V usnesení ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005, pod číslem 166/2005,
Nejvyšší soud formuloval závěr, že k novým skutečnostem odvolací soud přihlédne
v řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jen tehdy, byly-li v odvolacím
řízení uplatněny (§ 212a odst. 3, § 254 odst. 4 o. s. ř.). V odůvodnění tohoto
usnesení Nejvyšší soud vysvětlil, že ačkoli lze v odvolacím řízení ve věcech
výkonu rozhodnutí či exekucí uvádět novoty, nemůže k nim odvolací soud
přihlížet bez dalšího, ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by
se jich dovolal účastník řízení. Týž názor zastává odborná literatura (k tomu
srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář.
II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1372, vysvětlivka č. 7, s.
1126, druhý odstavec), kde se uvádí, že je vyloučeno, aby odvolací soud při
svém rozhodování zohlednil skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny za
řízení před soudem prvního stupně, jestliže se jich žádný z účastníků v průběhu
odvolacího řízení nedovolal, i kdyby jinak vyšly (až) za odvolacího řízení
najevo (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009,
sp. zn. 20 Cdo 5288/2007, na něž poukázal dovolatel).
V souzené věci však povinný v odvolání proti usnesení soudního exekutora JUDr.
Martina Růžičky ze dne 7. 9. 2004, č. j. Ex 2306/02-75, uplatnil - a krajský
soud to také ve druhém odstavci druhé strany svého usnesení (č.l. 94 spisu)
výslovně uvádí - skutečnosti jiné (namítal, že „soudním exekutorem bylo
nařízeno dražební jednání za situace, kdy nebylo rozhodnuto o dříve podaném
návrhu na odklad provedení exekuce, a že dražební vyhláška nebyla uveřejněna
způsobem v místě obvyklým, jak předpokládají ustanovení zákona č. 26/2000
Sb.“), než námitku, že usnesení soudního exekutora o určení ceny předmětných
nemovitostí nebylo doručeno jeho tehdejšímu zástupci, jemuž udělil procesní
plnou moc; krajský soud přesto usnesení soudního exekutora změnil výhradně z
tohoto (odvolatelem neuplatněného) důvodu, jenž kvalifikoval jako porušení
zákona ve smyslu ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř.
Tím, že krajský soud přihlédl ke skutečnosti, která v odvolání uplatněna
nebyla, zatížil řízení vadou, jež mohla mít - a v souzené věci měla - za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto napadené usnesení
odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2
věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.), aniž se mohl zabývat
dalšími námitkami v dovolání, jelikož usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 9.
2009, č. j. 26 Co 797/2008 - 91, jímž rozhodl, že odvolání povinného proti
usnesení soudního exekutora ze dne 7. 9. 2004, č. j. Ex 2306/02-75, se
neodmítá, nabylo právní moci.
V dalším řízení o přezkumu usnesení soudního exekutora ze dne 7. 9. 2004, č. j.
Ex 2306/02-75, se odvolací soud bude zabývat námitkami povinného, které
uplatnil v odvolání proti tomuto rozhodnutí (uvedenými shora), a dále rovněž i
dalšími povinným uplatněnými námitkami, že vydražitelem předmětu dražby se stal
licitátor dražby a že soudní exekutor rozhodl v rozporu s § 322 o. s. ř., neboť
exekuce se týká nemovitostí, které povinný potřebuje k výkonu své podnikatelské
činnosti, o nichž se krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí ani nezmínil.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za
středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle
ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu