20 Cdo 4884/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. M., a. s., zastoupené advokátkou proti povinné Č., s. r. o., zastoupené advokátem, pro částku 8 290 177,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 Nc 5617/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 25 Co 26/2007-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
výroky o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 1 268 337,70 Kč (výrok III.) a dále povinné náklady exekučního řízení ve výši 77 925,- Kč (výrok IV).
K odvolání oprávněné změnil Krajský soud v Praze napadeným usnesením výrok o nákladech exekuce tak, že oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 636 251,- Kč a jinak napadené rozhodnutí okresního soudu ve výrocích III. a IV. potvrdil. Současně krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce a výroku o nákladech odvolacího řízení, podala oprávněná dovolání, které odůvodnila v podstatě tím, že krajský soud nesprávně potvrdil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, kterým byla oprávněné uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a dále povinnost uhradit povinné náklady exekučního řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Antonín D r a š t í k , v. r.
předseda senátu