20 Cdo 4934/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a. s., proti povinné B. P., s. r. o., pro částku 19 285,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6875/2004, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 9, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2007, č. j. 9 Co 817/2006-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. května 2006, č. j. 42 Nc 6875/2004-19, zastavil exekuci nařízenou usnesením tohoto soudu ze dne 22. dubna 2004, č. j. 42 Nc 6875/2004-8 (výrok I.), oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 5 276,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že povinná je povinna uhradit oprávněné na nákladech exekuce částku ve výši 5 276,- Kč (výrok III.).
K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením změnil výrok o nákladech exekuce tak, že povinné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 5 276,- Kč, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Současně soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce, podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, když povinné uložil povinnost uhradit mu náklady exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu