20 Cdo 498/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Bohemia Sekt, a.s., se sídlem ve Starém Plzenci,
Smetanova 220, identifikační číslo osoby 45358711, zastoupeného JUDr.
Vlastimilem Hlavačkou, advokátem se sídlem v Mikulově, Pod hájkem 10, proti
povinnému Ing. P. B., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se
sídlem v Hradci Králové, Tylovo nábř. 367, pro 443.380,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 16745/2007, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v
Pardubicích ze dne 11. srpna 2009, č. j. 23 Co 274/2009 - 92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 1.560,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Zdeňka Rudoleckého, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Tylovo nábř. 367.
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil výrok usnesení ze dne 3. 4.
2009, č. j. 16 Nc 16745/2007 - 68, kterým Okresní soud v Pardubicích zastavil
podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“),
exekuci na majetek povinného a jímž rozhodl o náhradě nákladů soudního
exekutora a povinného; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně
odvolací soud usnesení tohoto soudu změnil, rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a částečně (ve vymezeném rozsahu)
zrušil usnesení soudů obou stupňů o nařízení exekuce. Soudy obou stupňů vzaly
za prokázané, že v nalézacím řízení se mezi účastníky jednalo o obchodní
závazkový vztah a že vymáhaná pohledávka představuje kapitalizované úroky z
prodlení z nezaplacených faktur za dodané zboží, jejichž splatnost nastala dne
8. 3. 1992, dne 12. 3. 1992, dne 21. 8. 1992, dne 12. 9. 1992 a dne 11. 10.
1992. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byl-li
návrh na nařízení exekuce podán dne 13. 11. 2007, pohledávky se podle § 408
odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obch. zák.“), promlčely. Nedůvodnou shledal námitku
oprávněného, že promlčecí lhůta počala běžet až od právní moci (dne 27. 3.
2007) opravného usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 12. 2006, č.
j. 11 C 255/99 - 50, jímž byla odstraněna vada týkající se vykonatelnosti
výroku exekučního titulu v části přisouzených úroků z prodlení tak, že úroky je
třeba „počítat“ do zaplacení jistiny, neboť vzhledem k předběžné vykonatelnosti
tohoto usnesení podle § 171 odst. 2 o. s. ř. a k tomu, že při vydání
opravovaného rozsudku je třeba za okamžik, kdy je právo pravomocně přiznáno ve
smyslu § 408 odst. 2 obch. zák. považovat den, kdy bylo opravné usnesení
doručeno oběma účastníkům, tj. dne 13. 3. 2007. Protože návrh na nařízení
exekuce byl podán až 13. 11. 2007, je právo oprávněného promlčeno a nelze je
vymáhat. K obdobnému závěru lze podle krajského soudu dospět i od data právní
moci opravného usnesení, tj . ode dne 27. 3. 2007.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání z důvodu nesprávného právního
posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že proti opravnému
usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 12. 2006, č. j. 11 C 255/99 -
50, podal povinný odvolání a že odvolací řízení bylo zastaveno usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2007, č. j. 23 Co 211/2007 - 63,
které nabylo právní moci dne 17. 9. 2007. Jestliže tedy návrh na nařízení
exekuce podal dne 13. 11. 2007, stalo se tak v tříměsíční lhůtě „podle zákona“.
Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů
obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12 části první zákona č.
7/2009 Sb.).
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1
písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §
130 exekučního řádu přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení
exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění
účinném do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm.
b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen
v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se
závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění
účinném do 30. 6. 2009).
Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc
otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání
odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle
§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu,
tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace
předpisů procesních/) jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž
lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí
(tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení
odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně
jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní
stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. neoznačil a ani
hodnocením námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.
Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona
skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé
běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení,
jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Podle § 408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo
rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po
jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu
bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.
Podle ustálené soudní praxe musí být exekuční řízení či řízení o výkon
rozhodnutí přiznávajícího určité právo zahájeno v desetileté lhůtě, počítané
ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (tj. u práva na plnění závazku podle §
392 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne
splatnosti pohledávky/), a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené
o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí.
Podle § 159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout
odvoláním, je v právní moci.
Podle § 161 odst. 1 o. s. ř. je rozsudek vykonatelný, jakmile uplynula lhůta k
plnění.
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Týká-li se oprava
výroku rozhodnutí, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, které doručí
účastníkům; přitom může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, pokud opravné
usnesení nenabude právní moci.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004,
uveřejněném pod číslem 59/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal
a odůvodnil závěr, že „právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu
pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení v posledních třech měsících
plynutí desetileté doby uvedené v § 408 odst. 1 obch. zák. nebo až po jejím
uplynutí, se nepromlčí, podá-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
nebo exekuce ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí“.
V posuzované věci byla exekuce na majetek povinného nařízena usnesením
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 11. 2007, č. j. 16 Nc 16745/2007 - 19,
ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích
ze dne 26. 5. 2008, č. j. 23 Co 170/2008 - 37 (podle rozsudku Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 13. 1. 2000, č. j. 11 C 255/99 - 14, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2000, č. j. 22 Co 437/2000 -
38, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen), k uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 405.839,- Kč (kapitalizovaných úroků z prodlení splatných
spolu s jistinou v roce 1992), pro náklady exekuce a náklady oprávněného s tím,
že „v případě nákladů oprávněného v řízení o nařízení exekuce jen do výše 83
%“; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Arnošt Hofman, Exekutorský
úřad v Pardubicích. Exekuční titul, jímž žalovanému (povinnému) byla uložena
povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 92.279,70 Kč s 15 % úrokem z
částky 227.808,- Kč od 9. 3. 1992, z částky 42.060,- Kč od 13. 3. 1992, z
částky 34.800,- Kč od 22. 8. 1992, z částky 10.926,- Kč od 10. 5. 1994, z
částky 53.524,80 Kč od 12. 10. 1992 a nahradit mu náklady řízení k rukám jeho
zástupce 38.242,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, nabyl právní
moci dne 19. 1. 2001 a vykonatelným se stal po uplynutí třídenní lhůty k
plnění, tj. dne 23. 1. 2001. Opravným usnesením Okresního soudu v Pardubicích
ze dne 6. 12. 2006, č. j. 11 C 255/99 - 50, pravomocným dne 27. 3. 2007, byl
výrok citovaného rozsudku okresního soudu (exekučního titulu) opraven tak, že
„za datum 12. 10. 1992 se připojuje text do zaplacení“. Proti tomuto usnesení
podal povinný blanketní odvolání, které vzal posléze zpět, a odvolací řízení
bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2007, č. j. 23 Co
211/2007 - 63, podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastaveno; v odůvodnění tohoto
usnesení odvolací soud mimo jiné uvedl, že i kdyby žalovaný (povinný) nevzal
odvolání zpět, muselo by být odmítnuto jako opožděné podle § 218a o. s. ř.
Protože shora citovaným opravným usnesením Okresního soudu v Pardubicích nebyla
odložena vykonatelnost opravovaného rozsudku (exekučního titulu) na dobu, pokud
opravné usnesení nenabude právní moci, a protože proti opravenému rozsudku
žalovaný (povinný) nepodal odvolání, nebyla právní moc ani vykonatelnost
opraveného rozsudku dotčena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
listopadu 1998, uveřejněné pod č. 31/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 20 Cdo
496/2008, a dále Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 7. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2006, komentář s. 752, vysvětl. č. 3). Oprávněným namítaná okolnost, že
povinný podal proti opravnému usnesení (blanketní) odvolání, o němž bylo
rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2007, č. j.
23 Co 211/2007 - 63, pravomocným dne 17. 9. 2007, tak, že odvolací řízení bylo
zastaveno, na uvedeném závěru o vykonatelnosti exekučního titulu dne 23. 1.
2001 - pokud jde o přisouzené úroky z prodlení, které oprávněný v daném řízení
proti povinném vymáhá - tudíž nemůže nic změnit, nebylo-li proti opravenému
rozsudku podáno odvolání.
Z uvedeného vyplývá, že ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. na posuzovaný
případ nedopadá, neboť vykonatelnost exekučního titulu nelze spojovat s
okamžikem, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 20. 6. 2007, č. j. 23 Co 211/2007 - 63, jímž odvolací řízení o odvolání
žalovaného (povinného) bylo zastaveno, a není tak splněna podmínka tímto
ustanovením stanovená, a to, že právo bylo pravomocně přiznáno v soudním nebo
rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po
jejím uplynutí. V daném případě bylo totiž právo pravomocně přiznáno exekučním
titulem více než rok před uplynutím desetileté promlčecí doby, která - s
ohledem na to, že opravným usnesením nebyla odložena vykonatelnost exekučního
titulu a proti opravenému rozsudku nebylo podáno odvolání, a vzhledem ke
splatnosti jednotlivých pohledávek z titulu přisouzených úroků z prodlení z
jistiny nejpozději dne 12. 10. 1992 - uplynula podle § 408 odst. 1 obch. zák.
nejpozději dne 12. 10. 2002. Podal-li oprávněný návrh na nařízení exekuce dne
13. 11. 2007, je jeho právo promlčeno a předpoklady pro zastavení exekuce podle
§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001
Sb., ve znění účinném do 30. 10. 2009, tak byly splněny (názor odvolacího
soudu, že v daném případě je třeba za okamžik, kdy právo bylo pravomocně
přiznáno, považovat den, kdy opravné usnesení bylo doručeno oběma účastníkům,
tj. dne 13. 3. 2007, s nímž dovolatel nesouhlasí, na tom nemůže nic změnit).
Dovolatelem namítaná okolnost tudíž neměla pro rozhodnutí odvolacího soudu
žádný právní význam a není tak způsobilá přípustnost dovolání podle § 238a
odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
a s § 130 exekučního řádu založit. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného
podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť povinný má
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají
z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k
dovolání) v částce 1.000,- Kč [vyčíslené podle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10
odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížené na polovinu
podle § 14 odst. 1 a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových
výdajů podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v
částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinného doložil, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž částka odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést
podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 260,- Kč. Celkovou náhradu
nákladů dovolacího řízení ve výši 1.560,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k
rukám advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu