20 Cdo 5035/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy
Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. p., a. s., proti povinnému J. P., pro
částku 10 386,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod
sp. zn. 50 Nc 4522/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc ze dne 30. srpna 2007, č.
j. 40 Co 1131/2007-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. dubna 2007, č. j. 50 Nc
4522/2004-29, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. dubna
2004, č. j. 50 Nc 4522/2004-7 (výrok I.), povinnému uložil povinnost uhradit
soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9 579,50 Kč (výrok II.) a dále
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení
(výrok III.).
O odvolání soudního exekutora rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc
napadeným usnesením tak, že výrok o nákladech exekuce potvrdil a dále rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce,
podal soudní exekutor dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně
potvrdil rozhodnutí okresního soudu o nákladech soudního exekutora, kterým byla
povinnému uložena povinnost uhradit mu náklady exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239
o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto,
že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich
taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o
ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně
jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první,
o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z
účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení
nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Antonín D r a š t í k , v. r.
předseda senátu