20 Cdo 5202/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy
Jirmanové, v exekuční věci oprávněného A., s. r. o., a. s. a., zastoupeného
advokátem proti povinnému C.-S., s. r. o. „v likvidaci“, pro částku 13 210,- Kč
s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 Nc 10298/2005, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2007,
č. j. 9 Co 421/2007-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16. ledna 2007, č. j. 90 Nc
10298/2005-16, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě
ze dne 12. května 2005, č. j. 90 Nc 10298/2005-7 (výrok I.), oprávněnému uložil
povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč
(výrok II.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů exekuce (výrok III.).
O odvolání oprávněného, které směřovalo toliko do výroku II. tohoto usnesení,
rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že odvoláním napadený
výrok o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora potvrdil, a dále změnil
napadené usnesení ve výroku III. tak, že povinný je povinen zaplatit
oprávněnému na náhradě nákladů exekučního řízení částku ve výši 7 735,- Kč.
Současně rozhodl krajský soud tak, že nepřiznal účastníkům (s odkazem na
ustanovení § 142 o. s. ř. a ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř.) náhradu nákladů
odvolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech exekuce,
podal oprávněný dovolání, které odůvodnil tím, že krajský soud nesprávně
potvrdil rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů soudního exekutora.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239
o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání
nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení (a tedy ani o nákladech
exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť
usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není
rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005,
sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník
2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29
Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1,
ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly;
této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst.
1 a § 243b odst. 5
o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z
účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu