20 Cdo 528/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Š. proti povinnému Ing. I. K., pro 6
893.586,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.
zn. E 3806/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co 121/2002-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č.j. 8 Co
121/2002-31, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 7. 2000, č.j. E
3806/99-14, se zrušují a věc se Okresnímu soudu v Šumperku vrací k dalšímu
řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 19. 7. 2000, č.j. E 3806/99-14, jímž Okresní soud v Šumperku
zamítl návrh, kterým se oprávněný domáhal na základě výkazu nedoplatků ze 17.
5. 1999, č.j. 49040/99/398923/2521, nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
označených nemovitostí k vydobytí pohledávky ve výši 6 893.586,- Kč. Odvolací
soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že oprávněný způsobem
stanoveným v § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedoložil, že nemovitosti
jsou ve vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (jednající osobou
uvedenou v § 21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., která má právnické
vzdělání) včas dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 238a odst.
1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledává v
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně
otázky, zda vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k předmětným
nemovitostem bylo řádně doloženo. Odvolací soud – vycházeje pouze z výpisů z
katastru nemovitostí, v nichž povinný jako vlastník (spoluvlastník) zapsán
skutečně není – pominul, že 16. 9. 1996 vzniklo na nemovitostech podle
ustanovení § 72 odst. 1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a
poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“),
zákonné zástavní právo, jehož důsledkem je podle dovolatele „zákaz jakékoli
dispozice s majetkem, na který bylo vymezeno,“ vyplývající z ustanovení § 72
odst. 4 cit. zákona. Právní úkony (dohody o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví a darovací smlouva), jimiž povinný s nemovitostmi zatíženými
zákonným zástavním právem disponoval, jsou proto ve smyslu ustanovení § 39
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „obč. zák.“), absolutně neplatné (k témuž závěru dospěl i
Okresní soud v Šumperku v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 58/97 a
Krajský soud v Ostravě v /odvolacím/ řízení vedeném pod sp. zn.
40 Co 548/97), takže povinný vlastnictví k nemovitostem, jejichž prodej se
požaduje, nepozbyl. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Protože odvolací soud projednal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1.
2001 v rozporu s bodem 15. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.,
Nejvyšší soud dovolání proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu projednal a
rozhodl o něm rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1.
2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo
574/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 156).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval, zda
je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov.
§ 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí zamítl, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené –
rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 a 2
o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým
soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné,
jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem
podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je možné zásadní právní význam napadeného
usnesení spojovat s otázkou, zda listiny, které oprávněný spolu s návrhem na
nařízení výkonu rozhodnutí předložil, jsou způsobilé doložit, že nemovitosti
byly v době zahájení řízení o výkon ve vlastnictví povinného.
Protože jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
řešena, přičemž její posouzení se promítá nejen do výsledku daného řízení, ale
významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe, je dovolání ve smyslu §
237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.
přípustné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu –
sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 335 odst. 1, věty první, o.s.ř. výkon rozhodnutí
prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost,
jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními
orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve
vlastnictví povinného.
Podle ustanovení § 335a odst. 1 o.s.ř. je pro nařízení výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení.
V projednávaném případě oprávněný podáním došlým soudu prvního stupně
dne 24. 6. 1999 navrhl nařízení výkonu prodejem nemovitostí zapsaných v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Š. na listu vlastnictví č. 3707
pro obec a katastrální území Š. [st. parc. č. 877 (zastavěná plocha)
s objektem bydlení č.p. 704, st. parc. č. 878 (zastavěná plocha) se zemědělskou
hospodářskou budovou, parc. č. 1991/4 (zahrada) a parc. č. 1991/34 (zahrada)],
na listu vlastnictví č. 1165 pro obec a katastrální území Š. [id. 1/3
st. parc. č. 1095 (zastavěná plocha) s objektem bydlení č.p. 918, id. 1/3
parc. č. 1337/5 (zahrada)] a na listu vlastnictví č. 495 pro obec Š. a
katastrální území T. [parc. č. 774, 776, 777, 778, 779 a 781 (pozemky ve
zjednodušené evidenci)]. Jako vlastnice (spoluvlastnice) ve výpisech z katastru
nemovitostí, vyhotovených Katastrálním úřadem v Š. dne 10. 6. 1999, je zapsána
Ing. J. K., jež je měla nabýt dohodou o vypořádání bezpodílového
spoluvlastnictví z 26. 9. 1996 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 3707),
darovací smlouvou z 26. 9. 1996 (id. 1/3 nemovitostí na listu vlastnictví č.
1165) a dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 20.
2. 1998 (nemovitosti na listu vlastnictví č. 495). Usnesením ze dne 14. 8.
1998, sp. zn. 40 Co 548/97, jehož opis oprávněný soudu prvního stupně rovněž
předložil, Krajský soud v Ostravě (v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu
v Šumperku pod sp. zn. 16 C 58/97 o neúčinnosti právních úkonů povinného vůči
věřiteli - oprávněnému) zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jež mělo
omezit výkon vlastnického (spoluvlastnického) práva Ing. J. K. k nemovitostem
zapsaným na listu vlastnictví č. 3707 a 1165, a v důvodech označil
dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 26. 9. 1996 za
neplatný právní úkon.
Závěr odvolacího soudu, že listiny oprávněným předložené nejsou s to
vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného k rozhodnému okamžiku doložit, je
správný.
Listinami vydanými státním orgánem ve smyslu § 335 odst. 1, věty první,
o.s.ř. jsou především výpisy, opisy nebo kopie z katastrálního operátu
vyhotovené katastrálním úřadem ve formě stanovené prováděcím právním předpisem.
Obsahem katastrálního operátu je i soubor popisných informací, jehož součástí
jsou také údaje o vlastnících a jiných oprávněných a o právních vztazích
zapisovaných podle zvláštního zákona (srov. § 1 odst. 2, § 2 odst. 4 písm. a/,
§ 4 odst. 1, 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky /katastrální zákon/, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 1, 2
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů). Výpisy, opisy nebo kopie z
katastrálního operátu jsou veřejnými listinami prokazujícími stav evidovaný v
katastru k okamžiku jejich vyhotovení (§ 22 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb.).
Jelikož zápis v katastru nemusí vždy odpovídat skutečným právním vztahům k
nemovitostem v něm evidovaným, připouští občanský soudní řád, aby oprávněný
vlastnictví (spoluvlastnictví) doložil i jinými listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře; vždy však musí jít o
takové listiny, které jsou – ať již samy o sobě (např. soudní rozhodnutí o
určení vlastnictví, o vyklizení, popř. vydání věci) nebo ve vzájemné spojitosti
– způsobilé vlastnické (spoluvlastnické) právo bez dalšího osvědčit.
Z výpisů z katastru nemovitostí, které oprávněný soudu prvního stupně
předložil, vlastnictví (spoluvlastnictví) povinného ke dni zahájení řízení o
výkon nevyplývá (oprávněný ostatně netvrdí opak) a usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 14. 8. 1998, sp. zn. 40 Co 548/97, vlastnické
(spoluvlastnické) právo povinného k předmětným nemovitostem nedeklaruje ani
nekonstituuje (v odůvodnění vyslovený právní názor o neplatnosti dohody o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žádný dopad do exekučních poměrů
nemá).
Napadené rozhodnutí přesto za správné považovat nelze.
Je-li – jako v projednávaném případě – dovolání přípustné, dovolací
soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a
odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3, věta
druhá, o.s.ř.).
Povinnost oprávněného doložit způsobem uvedeným v ustanovení § 335
odst. 1, větě první, o.s.ř., že nemovitost je ve vlastnictví (spoluvlastnictví)
povinného, je procesní povinností. Jestliže ji nesplní (např. nepředloží žádnou
listinu osvědčující vlastnictví), popř. ji splní jen zčásti (tím, že z listiny,
kterou předložil, se bez dalšího vlastnictví povinného nepodává), je soud
povinen poskytnout mu potřebné poučení (§ 5 o.s.ř.) a vyzvat ho, aby svou
procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu
současně určí. Nedoloží-li oprávněný ani poté vlastnické (spoluvlastnické)
právo povinného k nemovitostem, jež mají být exekucí postiženy, soud návrh na
nařízení výkonu zamítne.
Vzniklo-li postupem stanoveným v § 71, § 72 odst. 1 a 2 zákona č.
337/1992 Sb., tj. doručením zajišťovacího příkazu z 12. 9. 1996, č.j. FÚ
49267/EO/931/1996-Kou, dne 16. 9. 1996 povinnému, na věcech zákonné zástavní
právo (jehož rozsah byl uplatněn na nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č.
3707 a 1165 rozhodnutím oprávněného /správce daně/ ze dne 4. 10. 1996, č.j. FÚ
52628/921/96-Hý, a na nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 495
rozhodnutím ze dne 2. 4. 1997, č.j. FÚ 29604/97/398/923/2567), bylo od
vyznačení této skutečnosti na příslušném listu vlastnictví, k němuž mohlo dojít
nejdříve ve dnech doručení rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva
katastrálnímu úřadu (tj. 4. 10. 1996, resp. 2. 4. 1997), vyloučeno platně
provádět jakékoliv změny v majetkových dispozicích s nemovitostmi (srov. § 72
odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb.).
Jestliže přesto vlastník s dotčenými nemovitostmi nakládal (převedl je
na jiného, uzavřel ve prospěch /bývalé/ manželky dohodu o vypořádání společného
jmění atd.), pak přichází v úvahu, že takové právní úkony budou posouzeny jako
neplatné (§ 39 obč. zák., § 72 odst. 4, věta druhá, zákona č. 337/1992 Sb.).
Vlastnické (spoluvlastnické) právo povinného ke dni zahájení řízení o
výkon rozhodnutí (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) lze pak doložit i posledním výpisem z
katastru nemovitostí, jež mu svědčí, jestliže zápis vlastnického
(spoluvlastnického) práva následný – rovněž podle předložené listiny ve smyslu
§ 335 odst. 1 o.s.ř. – je nepochybným důsledkem právního úkonu, který je
neplatný.
Tím, že soud prvního stupně oprávněného nepoučil a nevyzval ho, aby
dalšími listinami doložil právo povinného k nemovitostem, a odvolací soud tuto
okolnost ponechal bez povšimnutí, zatížily řízení vadou ve smyslu § 241a odst.
2 písm. a/ o.s.ř.; Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, odst. 3, věta
druhá, o.s.ř.).
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího
soudu (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud
v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu