20 Cdo 5308/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného D. s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti povinnému
P. V., zastoupenému opatrovníkem advokátem, pro 34.112,- Kč s příslušenstvím a
smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 596/2003,
o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července
2007, č. j. 23 Co 290/2007 - 64, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2007, č. j. 23 Co
290/2007-64, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2007, č. j. 5
Nc 596/2003-55, pokud jimi bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení
výkonu rozhodnutí ohledně 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč za dobu od
14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu
prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 16. 3.
2007, č. j. 5 Nc 596/2003 - 55, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na
částečné zastavení exekuce pro část smluvní pokuty a úroků z prodlení (nařízené
usnesením tohoto soudu ze dne 3. 7. 2003, č. j. 5 Nc 596/2003 - 11a, podle
vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 20 C 68/98, k
uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 34.112,- Kč se 17 % úrokem z prodlení
od 3. 4. 1997 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky
za každý den prodlení ode dne 3. 4. 1997 do zaplacení, pro náklady
předcházejícího řízení 6.468,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení stanoveny, jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. M.
D., Exekutorský úřad v H. K.). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu
prvního stupně, že návrh povinného odůvodněný vznesenou námitkou promlčení
práva na úroky z prodlení ve výši 17 % z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8.
1998 do 1. 7. 2000 a na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 34.112,- Kč
od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000 (§ 110 odst. 3 obč. zák.) není důvodný, neboť
„výklad tohoto ustanovení zastávaný povinným je účelový a nekoresponduje s §
110 odst. 1 o. s. ř., kdy práva přiznaná pravomocným rozhodnutím se promlčují
za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno“.
Proti tomuto usnesení podal povinný prostřednictvím svého opatrovníka dovolání
z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s právními
závěry odvolacího soudu a namítá, že § 110 odst. 3 obč. zák. nesprávně vyložil.
Poukazuje na to, že v nalézacím řízení se jednalo o vztah občanskoprávní, z
čehož dovozuje, že § 110 odst. 3 obč. zák. lze v daném případě aplikovat. Má za
to, že nabylo-li rozhodnutí nalézacího soudu právní moci dne 13. 8. 1998 a
návrh na exekuci byl podán až dne 2. 7. 2003, došlo k promlčení práva na
zaplacení 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8. 1998 do
1. 7. 2000, jakož i práva na smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 34.112,- Kč od
14. 8. 1998 do 1. 7. 2000. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena
a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl
o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl.
II., bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas,
oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po
přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu
má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím,
že v rozporu s hmotným právem vyřešil povinným v exekučním řízení vznesenou
námitku promlčení soudem pravomocně přiznaného práva na zaplacení úroků z
prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci podkladového rozhodnutí, a v
důsledku toho nesprávně posoudil podmínky pro částečné zastavení exekuce podle
§ 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř.; dovolání je proto v tomto rozsahu
přípustné podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné. V dalším není dovolání podle § 238a
odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod pro který rozhodnutí
nelze vykonat. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů
zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než
jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně
(odstavec 4).
Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh
nebo i bez návrhu.
Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se
pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce
podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 o. s. ř.).
V posuzované věci je exekučním titulem vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 2 ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 20 C 68/98, který nabyl právní moci dne 13.
8. 1998 a jímž povinnému bylo uloženo zaplatit právnímu předchůdci oprávněného
částku 34.112,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 17 % od 3. 4. 1997 do
zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den
prodlení ode dne 3. 4. 1997 do zaplacení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se
podává, že soud posoudil vztah mezi účastníky tohoto řízení jako
občanskoprávní, neboť se jednalo o závazek vyplývající ze smlouvy o dílo podle
§ 631a násl. obč. zák.
Podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným
rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy
mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení
úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech; jde-li však o práva
pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud
jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci
rozhodnutí nebo po uznání.
Z ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. vyplývá, že v tříleté promlčecí době se
nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla
přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu minulou,
zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po
právní moci rozhodnutí soudu nebo byla písemně uznána, se promlčují po třech
letech. V projednávané věci je proto třeba z hlediska promlčení zvlášť
posuzovat právo na úroky z prodlení (mající povahu opětujících se dávek - srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo
682/2006) splatné do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a
zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci
tohoto rozhodnutí (srov. též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 10.
2. 1971, sp. zn. 6 Cz 145/70, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 42, ročník 1971, jehož závěry jsou aplikovatelné i v současné
době). Za promlčené bude tedy v daném případě třeba považovat právo na plnění
úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu, tj. po 13. 8. 1998,
a starších než tři roky, počítajíc zpět ode dne podání návrhu na exekuci (dne
2. 7. 2003).
Protože smluvní pokuta není - na rozdíl od úroků z prodlení - ani
příslušenstvím pohledávky (jedná se o samostatný nárok) ani opětující se dávku,
je třeba promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty přiznaného pravomocným
rozhodnutím soudu, posuzovat podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. a nikoliv
podle § 110 odst. 3 obč. zák., jak dovolatel nesprávně namítá. Právo na
zaplacení smluvní pokuty přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se tudíž
promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno.
Nabylo-li tedy v daném případě podkladové rozhodnutí právní moci dne 13. 8.
1998 a návrh na exekuci byl podán dne 2. 7. 2003, není právo na zaplacení
smluvní pokuty promlčeno.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo
rozhodnuto o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. h), odst. 4 o. s. ř. ohledně 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč
za dobu od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, není správné, a dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto
usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo v tomto
rozsahu zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil dovolací soud v této části i toto rozhodnutí a věc v
tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok usnesení
soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. ohledně smluvní pokuty
0,5 % denně z částky 34.112,- Kč od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, není dovolání
podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v tomto rozsahu je rozhodnutí odvolacího
soudu správné a v souladu s hmotným i procesním právem. Nejvyšší soud proto v
uvedené části usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Právní názor uvedený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 226 a § 243d odst. 1 o.
s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a
následující exekučního zákona), eventuálně podle § 271 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu
2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně
senátu