20 Cdo 5326/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. P., zastoupeného JUDr. Evou Pálkovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tř. 1. máje 623/19, proti povinnému M. Z., zastoupenému JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 468, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 4 E 43/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2008, č. j. 21 Co 73/2008 - 22, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 3. 1. 2008, č. j. 4 E 43/2007 - 14, jímž Okresní soud v Kroměříži nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, ze dne 9. 11. 2005, č. j. 59 Co 69/2005 - 278, k vynucení splnění povinnosti povinného odstranit objekt kůlny na pozemku p.č. 56/1 v katastrálním území Lísky, výkon rozhodnutí, kterým oprávněnému povolil, aby na náklad povinného provedl sám tuto práci: odstranil objekt kůlny na pozemku parc. č. 56/1, který je popsán ve znaleckém posudku č. 12/97 znalce Ing. Miroslava Doležela v situačním plánu, jež tvoří přílohu znaleckého posudku pod písmenem b), s tím, že oprávněný je při výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení povolených prací; současně uložil povinnému zaplatit oprávněnému zálohu na náklady potřebné na provedení práce ve výši 20.000,- Kč a na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 2.500,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle § 350 o. s. ř. byly splněny, a k námitkám povinného konstatoval, že případný vznik škody na jeho majetku či podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva nemohou být důvodem pro neprovedení výkonu rozhodnutí, a neztotožnil se ani s jeho výhradou o neurčitosti a nepřezkoumatelnosti výroku usnesení soudu prvního stupně; nemá-li totiž kůlna, která má být odstraněna, samostatné popisné číslo, je dostatečně individualizována údaji o čísle pozemku, na němž se nachází, spolu s odkazem na znalecký posudek obsahující situační plán. Předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí není ani konkrétní popis pracovního postupu směřujícího k odstranění kůlny, neboť z § 350 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že oprávněný je oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde, přičemž až v případě provádění práce se může ukázat, jaké konkrétní úkony je třeba provést. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže blíže nevymezil jednotlivé demoliční práce směřující k odstranění kůlny. Uložení povinnosti povinným složit zálohu na náklady, které si práce vyžádají, pak koresponduje s § 350 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkou o neurčitosti výroku usnesení soudu prvního stupně ohledně „vymezení“ kůlny s odkazem na znalecký posudek (který je součástí nalézacího spisu), ani tím, že v případě úspěšnosti stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, kterou hodlá podat, by odstraněním kůlny došlo ke škodě na jeho majetku, a „nepřihlédl“ ani k tomu, že je třeba specifikovat jednotlivé pracovní úkony, jakými by měla být kůlna odstraněna; z těchto důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.
Rozhodnutí, jímž se ukládá odstranění stavby, lze vykonat podle § 350 o. s. ř., který upravuje výkon rozhodnutí provedením prací a výkonů. Podle ustálené judikatury soudů výkon rozhodnutí provedením prací podle § 350 o. s. ř. nařídí soud tak, že usnesením povolí oprávněnému, aby přesně označené práce, které vyplývají z exekučního titulu a které měl provést povinný, provedl sám (nebo prostřednictvím jiného). Námitka dovolatele, že „je třeba specifikovat jednotlivé pracovní úkony, jakými by měla být kůlna odstraněna“, není způsobilá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, když exekučním titulem mu bylo uloženo, aby odstranil objekt kůlny na pozemku p.č. 56/1 v katastrálním území Lísky [který je popsán ve znaleckém posudku č. 12/97 znalce Ing. Miroslava Doležela v situačním plánu, jenž tvoří přílohu znaleckého posudku pod písmenem b)].
Výtkou, že se odvolací soud nezabýval odvolací námitkou povinného o neurčitosti výroku usnesení soudu prvního stupně ohledně „vymezení“ kůlny s odkazem na znalecký posudek a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, uplatňuje povinný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Námitky podřaditelné tomuto dovolacímu důvodu (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) jsou k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilé (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
Námitka dovolatele, že v případě úspěšnosti stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, kterou hodlá podat, by odstraněním kůlny došlo ke škodě na jeho majetku, nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 241 a o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný na jejich náhradu s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo a náklady oprávněného spojené s vyjádřením k dovolání (hodnotícím jej dvěma větami), nelze považovat za náklady potřebné k účelnému bránění práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2700/2008).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu