20 Cdo 5402/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné EMITA INVESTMENTS CZ, a. s., se sídlem v Praze
2, Na Kozačce 1103/5, identifikační číslo osoby 61859133, zastoupené JUDr. Ing.
Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Novém Městě, Dřevná 2,
proti povinnému V. M., za účasti bývalé manželky povinného Bc. G. M.,
zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 32,
pro 3 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.
zn. 148 EXE 2239/2014, o dovolání Bc. G. M. proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 13. 2. 2015, č. j. 14 Co 3/2015-92, takto:
Dovolání se zamítá.
Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 12. 11. 2014, č. j.
148 EXE 2239/2014-33, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zastavil exekuci
prováděnou prodejem nemovitostí exekučními příkazy ze dne 4. 6. 2014, č. j. 054
EX 1943/14-34 a č. j. 054 EX 1943/14-36, a manželce povinného nepřiznal právo
na náhradu nákladů exekuce vůči oprávněné, tak, že návrh bývalé manželky
povinného na zastavení exekuce zamítl.
Odvolací soud vyšel mimo jiné ze zjištění, že manželství povinného s Bc. G. M. bylo pravomocně rozvedeno 20. 8. 2012, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně
ze dne 10. 9. 2014, č. j. 18 C 14/2013-233, který v době rozhodování odvolacího
soudu dosud nenabyl právní moci, soud přikázal do výlučného vlastnictví bývalé
manželky povinného pozemek parc. č. st. 281, jehož součástí je budova č. p., a
pozemky parc. č. 727/14 a parc. č. 272/21, v katastrálním území F., kde bývalá
manželka bydlí s dětmi, svěřenými do její péče po rozvodu, že exekučním titulem
je směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2014, č. j. 49 Cm 9/2014-12, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné 3 800 000 Kč s
příslušenstvím, že před podáním návrhu byl povinný jako ručitel vyzván ke
splnění svého ručitelského závazku s tím, že dlužník I. P. zemřel a zaplatil
jen 200 000 Kč, že žádost o pověření a nařízení exekuce byla podána 24. 4. 2014
(exekuční řízení zahájeno 23. 4. 2014), že pověřením ze dne 5. 5. 2014, č. j. 148 EXE 2239/2014-10, soud pověřil provedením exekuce Mgr. Jiřího Nevřela,
soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, že soudní exekutor vydal
dne 4. 6. 2014 pod č. j. 054 EX 1943/14-34 a 054 EX 1943/14-36 exekuční
příkazy, jimiž rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí v SJM
povinného a jeho bývalé manželky, že dne 1. 7. 2014 bývalá manželka povinného
vyjádřila nesouhlas s ručitelským závazkem, že podala návrh na odklad exekuce,
jemuž soudní exekutor vyhověl, a že usnesením Policie České republiky ze dne
29. 1. 2015, které v době rozhodování odvolacím soudem dosud nenabylo právní
moci, byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu ve stadiu
pokusu, jehož se měl dopustit povinný s cílem vytvořit si fiktivní závazek v
souvislosti s očekávaným vypořádáním SJM se skrytým úmyslem odčerpání majetku
ze SJM, když podepsal per aval bez vědomí své bývalé manželky směnku výstavce
(dlužníka) I. P. na pohledávku oprávněné ve výši 4 000 000 Kč. Poté uzavřel,
že tvrzení bývalé manželky povinného o fiktivnosti dluhu bylo spolehlivě
vyvráceno výpovědí povinného i předsedy představenstva oprávněné Ing. N. v
rámci prověřování Policií České republiky v řízení vedeném pod sp. zn. KRPA
349634-29/TČ-2014-00191-7-MU, když bylo zjištěno, že směnka byla vystavena a
povinným podepsána dne 30. 9. 2010 za odměnu 150 000 Kč. Dluh povinného tak
vznikl za trvání manželství, přičemž ke dni zahájení exekučního řízení společné
jmění manželů nebylo vypořádáno. Proto lze exekucí postihnout i nemovité věci,
které do SJM náleží. Neztotožnil se s argumentací soudu prvního stupně, že na
majetek je třeba pohlížet na jako již vypořádaný a že nelze na bývalé manželce
povinného spravedlivě požadovat, aby nesla riziko délky sporu. Nesouhlasil ani
s názorem, že v dané věci lze analogicky uplatnit § 262a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, neboť dané ustanovení se
nevztahuje na provedení exekuce prodejem nemovitých věcí a aplikace tohoto
ustanovení předpokládá společný dluh obou manželů.
Za nesprávný považoval
odvolací soud i názor odvolatelky, že v daném případě je třeba použít § 732
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“, ve spojení s §
3028 o. z. s tím, že vznik dluhu se řídí úpravou občanského zákoníku ve znění
účinném do 31. 12. 2013, touto úpravou se pak řídí i vypořádání SJM povinného a
jeho bývalé manželky. Mezi bývalými manžely je nesporné, že se jedná o závazek,
který přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a který převzal
pouze povinný bez souhlasu bývalé manželky, netvoří tedy součást SJM ve smyslu
§ 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“. Jde-li o uspokojení výlučného dluhu jednoho manžela, lze získat exekuční
titul jen vůči tomuto manželovi, majetek v SJM lze však postihnout v rámci
exekuce. Proto je bývalá manželka povinna strpět, aby věřitelova pohledávka
byla z tohoto majetku uspokojena. Dodal, že bývalá manželka povinného podala u
Obvodního soudu pro Prahu 7 vylučovací žalobu, v případě úspěchu v této věci
pak může podat nový návrh na zastavení exekuce.
Bývalá manželka povinného v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž jeho přípustnost dovozuje
z toho, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny
následující otázky týkající se § 732 o. z. a přechodných ustanovení o. z.:
a) Je v případě vymáhání dluhu jen jednoho z bývalých manželů z majetku
spadajícího do zaniklého, ale nevypořádaného SJM, s nímž nedlužící bývalý
manžel projevil nesouhlas ve smyslu § 732 o. z., procesním prostředkem obrany
nedlužícího bývalého manžela návrh na částečné zastavení exekuce či vylučovací
žaloba?
b) Je ustanovení § 732 o. z. aplikovatelné pouze na dluhy vzniklé po
nabytí účinnosti o. z. bez ohledu na skutečnost, že se nedlužící bývalý manžel
o vzniku dluhu dozvěděl prokazatelně až po nabytí účinnosti o. z.; jinak
řečeno, je pro aplikaci ustanovení § 732 o. z. rozhodným okamžikem vznik dluhu
nebo okamžik, kdy se nedlužící bývalý manžel o vzniku dluhu dozvěděl?
c) Je aplikace ustanovení § 732 vyloučena v případě, že před nabytím
účinnosti o. z. došlo k rozvodu manželství a tedy k zániku SJM povinného a jeho
bývalé manželky, které dosud nebylo vypořádáno, ačkoliv se bývalá manželka
povinného prokazatelně dozvěděla o existenci dluhu až po nabytí účinnosti o. z.
a dluh do SJM nespadá?
Odvolacímu soudu vytýká, že nijak nezdůvodnil svůj názor, že v případě, kdy má
být postižen jen vypořádací podíl povinného a nikoliv majetek spadající do SJM
jako celek, musí se druhý manžel domáhat obrany svého majetku vylučovací
žalobou. Nesprávnost tohoto názoru dovolatelka při absenci použité judikatury
dovozuje z právní teorie (Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L., a
kol., Občanský zákoník II., rodinné právo, Komentář, I. vydání, Praha: C. H.
Beck, 2014, str. 291 – komentář k § 732 o. z.). Rovněž nesouhlasí s názorem
odvolacího soudu, že v souzené věci je aplikace § 732 o. z. vyloučena.
Skutečnost, že povinnému a jeho bývalé manželce vzniklo právo na vypořádání SJM
již v roce 2012, není v dané věci relevantní, neboť uvedený dluh není součástí
SJM, a tedy vznik práva na vypořádání SJM nemá s vymáháním dluhu žádnou
souvislost. Ustanovení § 732 o. z. upravuje pouze limit možného postižení SJM,
a jestliže se dovolatelka o dluhu povinného dozvěděla až 30. 6. 2014, má právo
s ohledem na § 3028 odst. 3 o. z. domáhat se zastavení exekuce v rozsahu
přesahujícím tento limit. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že názor bývalé manželky povinného na
možnost použití § 732 o. z. je mylný, neboť dluh vznikl v roce 2010, tedy za
účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dispozice právní normy vyjádřené v uvedeném
ustanovení nepočítá s hypotézou, jakou uvádí bývalá manželka povinného.
Povinný odkázal na své vyjádření k odvolání oprávněné proti usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 11. 2014, č. j. 148 EXE 2239/2014-33, a dále
uvedl, že nemá jak právní názor soudu ohledně správnosti aplikace zákona č.
40/1964 Sb. zpochybnit.
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, zda se
manžel povinného může dovolat § 732 zákona č. 89/2012 Sb. v případě, je-li
vymáhán dluh vzniklý za trvání manželství s povinným, které bylo pravomocně
rozvedeno v roce 2012, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však dovolací
soud nezjistil.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 30. 9. 2010 byla vystavena směnka na 4 000 000
Kč, kterou povinný podepsal jako ručitel, že na tuto směnku dlužník zaplatil
pouze 200 000 Kč, že Městský soud v Praze dne 30. 1. 2014, pod č. j. 49 Cm
9/2014-12, vydal směnečný platební rozkaz k uspokojení pohledávky oprávněné ve
výši 3 800 000 Kč vůči povinnému, že exekuční návrh byl soudnímu exekutorovi
Mgr. Jiřímu Nevřelovi doručen 23. 4. 2014, že manželství povinného a G. M. bylo
rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 3 C 11/2012-25, který nabyl
právní moci dne 20. 8. 2012.
Podle § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“), ve znění
účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, exekuci na majetek patřící do společného
jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za
trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za
majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely
exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů
jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen
jeho stávající rozsah nebo že byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění
manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen
vznik společného jmění ke dni zániku manželství.
Podle § 42 odst. 1 e. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015 při
posuzování skutečností podle odstavce 1 exekutor vždy přihlédne k tomu, co v
řízení vyšlo najevo.
Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015
právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči
oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle
třetí části tohoto zákona.
Podle § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015 se
obdobně jako podle odstavce 1 postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí
postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely
nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění
povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku
uspokojit.
Podle § 731 o. z. vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného
jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve
společném jmění.
Podle § 732 o. z. vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého
manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co
se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by
představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno
podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li
o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen
jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.
Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode
dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními
tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných;
jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní
poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a
povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To
nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto
zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Z citovaného § 267 o. s. ř. vyplývá, že obrana manžela povinného v případě, že
byl postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely
nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění
povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku
uspokojit, spočívala v podání vylučovací žaloby proti oprávněnému. Teprve
zákonem č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), a který nabyl účinnosti 1. 7. 2015, byl do občanského
soudního řádu vložen § 262b. Ten umožňuje manželu povinného v případě, že je
výkonem rozhodnutí postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve
větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem
rozhodnutí postihnout, domáhat se v této části zastavení výkonu rozhodnutí.
Nicméně judikatura Nejvyššího soudu zcela výjimečně připouštěla, aby se manžel
povinného bránil podáním návrhu na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) i před
uvedeným datem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 26
Cdo 3140/2015). Jestliže však manželka povinného podala žalobu na vyloučení
věci, a soud jejímu návrhu vyhoví, je v této věci dán důvod pro zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Z ustanovení § 42 odst. 1 e. ř. v citovaném znění (jehož znění je shodné s §
262a odst. 1 o. s. ř.) vyplývá, že lze vést exekuci na majetek náležející do
SJM, jedná-li se o vymáhání dluhu jen jednoho z manželů, který vznikl za trvání
či před uzavřením manželství. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp.
zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek vyslovil názor, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání
manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek
patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon
nebylo vypořádáno. Jestliže dluh povinného vznikl za trvání manželství, lze v
souzené věci exekučně postihnout i majetek patřící do zaniklého společného
jmění, které ke dni zahájení exekučního řízení dosud nebylo vypořádáno.
Dovolací soud současně zastává názor, že aplikace ustanovení § 732 o. z., již
dovolatelka v projednávané věci prosazuje s tvrzením, že se o dluhu bývalého
manžela dozvěděla až v roce 2014, tj. po nabytí účinnosti nového občanského
zákoníku, není na místě. V projednávané věci je totiž podstatné, že vymáhaný
dluh vznikl ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Podle přechodných
ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3 o. z.) se vznik dluhu
včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními
předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého SJM (§ 3028 odst. 2 o. z.).
Tímto předpisem je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do
31. 12. 2013. Z uvedeného je zřejmé, že prostor pro zastavení exekuce v rozsahu
upraveném v § 732 o. z. není dán.
Protože odvolací soud dospěl k témuž závěru, postupoval Nejvyšší soud podle §
243d odst. 1 o. s. ř. a dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu