26 Cdo 3140/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobkyně E. G., T., proti žalovanému Ing. Z. K., P., zastoupenému
JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o
vyloučení majetku z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.
zn. 12 C 260/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 11. března 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 18. 10. 2013 se
žalobkyně domáhala, aby z exekuce vedené ve věci oprávněného Ing. Z. K. proti
povinnému M. G., pro částku ve výši 550.000 Kč, jejímž provedením byl usnesením
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2013, č. j. 26 EXE 3069/2013-11,
pověřen soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb, na základě
exekučního příkazu č. 1 ze dne 23. 5. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-026, a
exekučního příkazu č. 3 ze dne 30. 7. 2013, č. j. 074 EX 04567/13-032, byly
vyloučeny mzda a jiné příjmy, které příslušejí žalobkyni proti plátci její
mzdy, a všechny peněžité pohledávky žalobkyně, a to i splatné v budoucnu, vůči
dlužníku ČSOB Penzijní fond Stabilita, a.s., z právního titulu smlouvy o
penzijním připojištění č. 3259773014. Dále se domáhala, aby jí žalovaný bez
zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem
rozhodnutí postiženy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že exekuce postihující
její mzdu a její pohledávku z účtu je nepřípustná, neboť vymáhaný závazek je
výlučným závazkem povinného a nepatří do jejich společného jmění manželů z toho
důvodu, že mezi ní a povinným byla dne 6. 8. 2008 uzavřena notářským zápisem
sp. zn. NZ 302/2008, N 311/2008, svatební smlouva, která vyhradila zcela vznik
společného jmění manželů ke dni zániku manželství, a že se jedná o závazek,
jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který
převzal povinný bez jejího souhlasu. Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 9. 2014, č. j. 12 C 260/2013-70, rozhodl, že se z předmětné exekuce vylučují
mzda a jiné příjmy, které přísluší žalobkyni proti plátci její mzdy, a všechny
její peněžité pohledávky, a to i splatné v budoucnu, vůči dlužníkovi ČSOB
Penzijní fond Stabilita, a.s. (výrok I.), zastavil řízení (s ohledem na
zpětvzetí žaloby) v části, kde se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný bez
zbytečného odkladu vrátil veškeré finanční prostředky, které byly dosud výkonem
rozhodnutí postiženy (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok
III.). Rozsudek odůvodnil zejména tím, že závazek ze smlouvy o půjčce ze dne
31. 8. 2012 ve výši 550.000 Kč, kterou uzavřel se žalovaným tehdejší manžel
žalobkyně, přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům žalobkyně a jejího
tehdejšího manžela M. G., jenž závazek převzal bez jejího souhlasu a prostředky
získané touto půjčkou použil výhradně pro sebe, nespadá do společného jmění
manželů (§ 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve
znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), a proto k jeho vydobytí
nelze postihnout mzdu žalobkyně ani její peněžitou pohledávku (§ 262a odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013
do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, potvrdil rozsudek soudu prvního v jeho výrocích
I. a III. (výrok I.), odmítl jeho odvolání směřující proti výroku II. (výrok
II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud
dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání vylučovací žaloby,
jelikož jí v exekučním řízení nepřísluší postavení účastnice řízení. Manžel
povinného je účastníkem řízení ve smyslu § 255 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy,
jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným
výkonem rozhodnutí postiženy jeho majetkové hodnoty (mzda, peněžitá pohledávka)
podle § 262a odst. 3 o. s. ř. V dané věci však bylo prokázáno, že dluh bývalého
manžela žalobkyně není závazkem, který patří do jejich společného jmění ve
smyslu § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. 56 Co 528/2014-102, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013,
dále opět jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o aktivní věcné legitimaci
žalobkyně k podání vylučovací žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008,
sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1977/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo
339/2012), od níž není důvod se odchýlit. Podle výše uvedené judikatury je smyslem (účelem) excindační
(vylučovací) žaloby podle § 267 o. s. ř. poskytnout právní ochranu osobám,
které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl
postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které
nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak
postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Rozhodnutí, kterým
soud žalobě vyhověl, je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
postihujícího tento majetek (srov. § 268 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční
řád/ a o změně dalších zákonů – dále jen „ex. řád“). Dřívější judikatura rovněž
dovodila, že excindační žaloba je k dispozici nejen osobám, které nejsou
účastníky řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení), ale i manželovi
povinného, který jí uplatňuje právo k majetku, který patří do společného jmění
manželů nebo který se ve smyslu § 262a odst. 1 o. s. ř. (§ 42 odst. 1 ex. řádu)
považuje za součást společného jmění manželů, jestliže vylučuje, aby postižený
majetek byl použit k úhradě pohledávky vymáhané věřitelem povinného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006). Uvedené závěry se uplatní i v případě, kdy manžel povinného se domáhá vyloučení
mzdy či peněžité pohledávky, které byly (nesprávně) postiženy podle § 262a
odst. 3 o. s. ř. Pro úplnost lze dodat, že zatímco podle dřívější judikatury byla
excindační žaloba jako institut (prostředek) pro vyloučení věci či práva
exekucí nesprávně postižené preferována před návrhem na zastavení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003,
sp. zn.
20 Cdo 1054/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2320/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo
329/2006), tento závěr byl později prolomen a byla připuštěna i možnost podání
návrhu na zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014), neboť účelem je v obou případech zastavit
výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně neprávem postižené věci či práva, a to buď
podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., nebo podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V souladu s ustálenou praxí je i závěr odvolacího soudu o tom, že
vymáhaný závazek povinného nepatří do společného jmění manželů žalobkyně a
povinného (srov. rozsudek Nejvyšší soud ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo
4072/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo
2498/2013). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle
ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu