USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně PMR Invest Slezsko, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Poštovní 1794/17, identifikační číslo osoby 27853608, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti žalovanému P. M., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 349/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2022, č. j. 11 Co 191/2022-117, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 42 C 349/2021-69, vyloučil z výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k zajištění pohledávky oprávněného – žalovaného v celkové výši 4 312 500 Kč proti povinnému B. S., narozenému XY, jak byl tento nařízen usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2010, č. j. 28 E 78/2010-15, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2014, č. j. 56 Co 363/2010-123, nemovité věci, a to pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc. č. XY – zahrada, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – zahrada, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc.č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – vodní plocha, pozemek parc. č. XY – vodní plocha, pozemek parc. č. XY – vodní plocha, pozemek parc. č. XY – lesní pozemek, pozemek parc. č. XY – lesní pozemek, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, budovu č.p. XY – rodinný dům v části obce XY, na pozemku parc. č. XY (tento pozemek je veden na LV č. XY) a na pozemku parc. č. XY, budovu bez č.p./č.e., jiná stavba, která je součástí pozemku parc. č. XY, budovu bez č.p./č.e., výroba, která je součástí pozemku parc. č. XY, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II ).
2. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba, aby z výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k zajištění pohledávky oprávněného – žalovaného v celkové výši 4 312 500 Kč proti povinnému B. S., narozenému XY, jak byl tento nařízen usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2010, č. j. 28 E 78/2010-15, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2014, č. j. 56 Co 363/2010-123, byly vyloučeny nemovité věci (specifikované výše), zamítá (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II a III).
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 30. 4. 2010 došel Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku návrh oprávněného P. M. (žalovaného) proti B. S. jako povinnému na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech. Oznámení o skutečnosti, že u soudu byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, bylo zasláno katastrálnímu úřadu dne 13. 5. 2010. Usnesením ze dne 4. 6. 2010 byl výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech nařízen.
K odvolání povinného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 363/2010-38, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2010, rozhodnuto tak, že se návrh zamítá. Dovolání oprávněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, č. j. 20 Cdo 4716/2010-59, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2011, odmítnuto pro nepřípustnost. Následně na základě ústavní stížnosti oprávněného Ústavní soud nálezem ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/10, usnesení odvolacího soudu zrušil. Po novém projednání odvolání proti usnesení prvostupňového soudu ze dne 4.
6. 2010 odvolací soud opětovně svým usnesením ze dne 22. 12. 2011, č. j. 56 Co 363/2010-97, které nabylo právní moci dne 25. 2. 2012, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech zamítl. Předmětné usnesení bylo zasláno na vědomí katastrálnímu úřadu dne 12. 4. 2012. Ústavní soud svým nálezem ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1470/12, usnesení odvolacího soudu zrušil a následně odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech potvrdil, toto usnesení je datováno 31.
1. 2014 a nabylo právní moci 1. 4. 2014. Nejvyšší soud poté dovolání povinného odmítl a Ústavní soud také odmítl ústavní stížnost. Dne 15. 4. 2014 sdělil okresní soud katastrálnímu úřadu, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech nabylo právní moci. Katastrální úřad návrh na vklad tohoto práva dle zaslaných listin zamítl a proběhlo řízení na základě žaloby žalovaného jako oprávněného dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též „o.
s. ř.“, kdy rozhodnutí katastrálního úřadu soud zrušil a vklad povolil, přičemž právní účinky zápisu nastaly k okamžiku 5. 5. 2014. Povinný B. S. uzavřel dne 1. 11. 2012 kupní smlouvu s nabyvatelkou – žalobkyní ve vztahu k předmětným nemovitostem, právní účinky vkladu nastaly ke dni 2. 11. 2012. V době uzavření kupní smlouvy nebyla na listu vlastnictví č. XY poznámka o probíhajícím řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (která zde byla původně zapsána na základě oznámení okresního soudu ze dne 13.
5. 2010 s tím, že pořadí pohledávek se stanoví dnem 30. 4. 2010) zaznamenána. Uvedenou poznámku katastrální úřad zrušil na základě sdělení exekučního soudu ze dne 12. 4.
2012, v rámci něhož exekuční soud katastrálnímu úřadu také zaslal pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2011, č. j. 56 Co 363/2010-97 které nabylo první moci dne 25. 2. 2012, a jímž byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech zamítnut.
4. Odvolací soud dospěl k závěru, že ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (30. 4. 2010) oprávněný P. M. doložil, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného B. S.. Výkon rozhodnutí byl nařízen pravomocně až k 1. 4. 2014, avšak pro pořadí soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem je rozhodující den 30. 4. 2010. Soudcovské zástavní právo bylo následně skutečně zřízeno (pravomocně k 1. 4. 2014), takže výkon rozhodnutí lze vést i proti současné vlastnici nemovitostí – žalobkyni. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003, odvolací soud dále nepovažoval za podstatné, že ke dni nabytí vlastnického práva žalobkyní nebyla v katastru nemovitostí zapsána poznámka o probíhajícím řízení o výkonu rozhodnutí a že žalobkyně měla nemovitosti nabýt v dobré víře.
5. Žalobkyně ve svém dovolání namítá, že je napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 1020/2004, podle něhož je pro získání soudcovského zástavního práva rozhodující to, kdy nabylo právní moci usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Rovněž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2165/2011, rozsudek ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3292/2017. Na řízení zřízením soudcovského zástavního práva nelze nahlížet kontinuálně v tom smyslu, že na něj nepřerušeně platí ustanovení § 338d odst. 2 o. s. ř., když rozhodnutí o soudcovském zástavním právu nabylo právní moci až dne 1. 4. 2014 a žalobkyně zakoupila nemovitosti kupní smlouvou ze dne 1. 11. 2012 s účinky vkladu 2. 11. 2012. Podle dovolatelky ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva žalobkyni k nemovitostem soudcovské zástavní právo pravomocně nevzniklo, a proto ani nemůže být přihlíženo ke stavu ke dni podání návrhu na jeho zřízení a nelze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, které zakoupila „ve víře v pozitivní princip publicity evidence příslušného katastrálního úřadu“. Rovněž se domáhá principu ochrany dobré víry (s odkazem na nález Ústavního soud ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 402/15). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 1020/2004, na daný případ nedopadá, jelikož se týká konkursu. Podle jeho názoru pro účinky soudcovského zástavního práva je rozhodující den, kdy došel návrh na jeho zřízení, bez ohledu na to, kdy o věci bylo rozhodnuto a kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Ohledně dobré víry žalobkyně odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kde upozornil, že v dobré víře být nemohla, když povinný B. S. v předmětných nemovitostech nadále bydlí a má zde nahlášen trvalý pobyt. Smyslem institutu zřízení soudcovského zástavního práva je zajistit nemovitosti povinného tak, aby je nemohl převádět na jinou osobu, a ochránit tak věřitele. Žalovaný navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
8. Dovolání není důvodné.
9. Podle ustanovení § 338b odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloží, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
10. Podle ustanovení § 338b odst. 2 o. s. ř. pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.
11. Dovolatelka ve svém dovolání zejména namítá, že pokud usnesení o nařízení výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k zajištění pohledávky žalovaného nabylo právní moci až dne 1. 4. 2014 a dovolatelka zakoupila předmětné nemovitosti dne 1. 11. 2012, je namístě předmětnou nemovitost vyloučit z výkonu rozhodnutí.
12. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti je rozhodující stav ke dni podání návrhu na jeho nařízení. Předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo prokázáno (nyní doloženo), že nemovitost je ve vlastnictví povinného (§ 338b odst. 1 o. s. ř.), soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení, tj. v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí u soudu. Ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí musí být exekuční titul, jehož výkon oprávněný navrhuje, vykonatelný. Oprávněný je povinen ke dni zahájení řízení doložit vlastnictví povinného k nemovitosti. Změny ve vlastnictví nemovitosti, které by nastaly až po zahájení řízení, nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí významné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003, uveřejněné pod číslem 6/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (tj. ke dni 30. 4. 2010) bylo oprávněným doloženo, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného. Pokud k převodu nemovitostí na dovolatelku došlo 1. 11. 2012 (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 2. 11. 2012), lze vést výkon rozhodnutí i proti ní. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že soudcovské zástavní právo bylo pravomocně zřízeno až 1. 4. 2014. Jak již bylo uvedeno výše, pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést následně výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti, není proto třeba při smluvním převodu zastavené nemovitosti zkoumat, zda nabyvatel při uzavření smlouvy byl v dobré víře a zda o zástavním právu věděl nebo musel vědět; soudcovské zástavní právo působí proti tomuto nabyvateli bez dalšího (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1447/2004, nebo usnesení ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4554/2008).
14. Protože odvolací soud postupoval v souladu s uvedenou judikaturou, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
15. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.
16. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 4. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu