20 Cdo 546/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. J. V., správce konkursní podstaty H. z. z. p., v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti povinné J. S., prodejem movitých věcí, pro částku 4.984,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 3830/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2002, č. j. 24 Co 58/2002-31, ve znění usnesení ze dne 24. dubna 2002, č. j. 24 Co 58/2002-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 24. dubna 2001, č. j. E 3830/2001-8 (jímž okresní soud nařídil exekuci vykonatelného platebního výměru H. z. z. p., v likvidaci, z 19. 3. 1997, sp. zn. 21/107/96 prodejem movitých věcí k vymožení její pohledávky v částce 4.984.- Kč a nákladů exekuce v částce 2.250 Kč) tak, že výkon rozhodnutí k vymožení nákladů exekuce nařídil jen pro částku 850,- Kč s odůvodněním, že jde o „jednoduché exekuční řízení, které nevyžadovalo poskytnutí náročnějších právních služeb“, takže náklady za odměnu advokáta nemají být stanoveny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., nýbrž podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.; jinak usnesení soudu prvního stupně k odvolání povinné potvrdil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl v měnícím výroku oprávněný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje (bez bližšího určení) z „ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.“, a jímž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; nesprávnost právního posouzení spatřuje v aplikaci (podle jeho názoru) nesprávného právního předpisu, jelikož podle něj neměly být náklady exekuce spočívající v odměně advokáta stanoveny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., nýbrž právě podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení (byť se nařízení exekuce vztahuje podle § 270 odst. 1 o. s. ř. i na ně) není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měla právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu