20 Cdo 5551/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,
se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti
povinné K. R., zastoupené JUDr. Květoslavou Tomanovou, advokátkou se sídlem v
Tachově, nám. Republiky 87, pro 71 642 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Tachově pod sp. zn. 11 EXE 2840/2015, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2015, č. j. 18 Co 472/2015-40, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 23. 9. 2015, č. j. 11 EXE 2840/2015-22,
zamítl návrh povinné ze dne 3. 8. 2015 na zastavení exekuce, jejímž provedením
byl pověřen týmž soudem dne 18. 5. 2015 pod č. j. 11 EXE 2840/2015-14, soudní
exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov. Uzavřel, že důvod pro
zastavení exekuce pro nemajetnost povinné není dán, protože soudní exekutor s
ohledem na zjišťování majetkových poměrů tuto skutečnost nepotvrdil.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když
shodně jako soud prvního stupně dovodil, že důvod pro zastavení exekuce podle §
268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dosud dán, neboť soudní exekutor byl pověřen
provedením exekuce dne 18. 5. 2015 a se zastavením exekuce nesouhlasí, protože
dosud nelze konstatovat nemajetnost povinné. Dosud nebyl proveden soupis
movitých věcí povinné, povinná je v produktivním věku a je možné, že si
zajistí nějaký příjem, z něhož bude možné provádět srážky.
Povinná v dovolání namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu
závěru a že rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Povinná doložila,
že je nemajetná (zpráva o výši sociálních dávek, zpráva o zdravotním stavu), a
stejně tak doložila, že jiná exekuce vedená proti její osobě soudním exekutorem
Mgr. Alanem Havlicem, Exekutorský úřad Jeseník byla zastavena z důvodu, že
povinná nemá žádný majetek. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení
odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Jak již zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, judikatura
Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pokud podá povinný návrh na zastavení
exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí
zabývat, a v takovém vyžádá od soudního exekutora zprávu o tom, jaký majetek
povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce,
a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření soudního
exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268
odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán, přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze
zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného
není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce
nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20
Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo
109/2015).
Jestliže v souzené věci soudní exekutor sdělil, že dosud veškerá šetření ke
zjištění majetku neprovedl, odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu uzavřel, že důvod k zastavení exekuce dosud není dán.
Nejvyšší soud v tomto směru dodává, že zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. e) o. s. ř., tedy pro bezvýslednost, se uplatňuje především v případě,
když soudní exekutor zvolil jako způsob provedení exekuce prodej movitých věcí
(popř. nemovitých věcí a závodu) a v tomto směru vydal exekuční příkaz.
Zjišťování majetku povinného, stejně jako zjišťování jeho celkových osobních a
majetkových poměrů (pro posouzení, zda není dán důvod pro vedení exekuce také
jiným způsobem), však vyžaduje určitý časový prostor. Současně je však mít na
zřeteli, že smyslem exekuce je uspokojit oprávněného v přiměřené lhůtě, nikoliv
čekat, zda povinný někdy v budoucnosti bude mít majetek, který by exekuci
podléhal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo
807/2015).
Dovolací soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu