20 Cdo 660/2023-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné IT credit, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, identifikační číslo osoby 26444437, zastoupeného Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Wittgensteinova č. 1217/2b, proti povinné FORTIS Bohemia, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Čerčanská č. 633/20, identifikační číslo osoby 48592161, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1683/127, pro 635 803,49 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 1111/2019, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. 58 Co 349/2022-268, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. 58 Co 349/2022-268, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. srpna 2022, č. j. 72 EXE 1111/2019-187, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
1. Městský soud v Praze k odvolání oprávněné usnesením ze dne 27. října 2022, č. j. 58 Co 349/2022-268, výrokem I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. srpna 2022, č. j. 72 EXE 1111/2019-187, kterým byla předmětná exekuce zastavena (výrok I.), a kterým bylo rozhodnuto, že se povinné nepřiznává náhrada nákladů exekučního řízení (výrok II.) a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Vedralovi, Exekutorský úřad Praha 3, náklady exekuce ve výši 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).
Odvolací soud dále rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 799,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně. V dané věci je vedena exekuce na majetek povinné k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 635 803,49 Kč představující smluvní pokutu, a to na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 22. 4. 2016 pod sp. zn. NZ 226/2016, N 249/2016, ve spojení s notářským zápisem ze dne 13.
12. 2018 pod sp. zn. NZ 842/2018, N 887/2018, sepsaných JUDr. Romanem Hochmanem, notářem sídlem v Praze. Podkladem pro sepsání těchto notářských zápisů byla úvěrová smlouva ze dne 14. 3. 2012 uzavřená mezi právním předchůdcem oprávněné Artesa, spořitelní družstvo, jako věřitelem a společností GLOBALICA a. s. – dále jen „GLOBALICA a. s.“, a povinnou jako spoludlužníky. Družstvo se zavázalo poskytnout úvěr v maximální výši 76 000 00 Kč, přičemž účelem úvěru mělo být zejména refinancování závazků a využití k provozním účelům GLOBALICA a.
s. a povinné. Úvěr měl být čerpán ve prospěch účtu GLOBALICA a. s. Z dodatku č. 1 uzavřeného dne 22. 4. 2016 k dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu ze dne 6. 10. 2015 bylo zjištěno, že GLOBALICA a. s. a povinná uznaly a potvrdily, že dluh činí 46 590 506,43 Kč skládající se z jistiny 45 954 702,94 Kč a smluvní pokuty 653 803,49 Kč. Splatnost dluhu byla ujednána do 31. 5. 2016 a strany se rovněž dohodly na úročení dluhu počínaje dnem 1. 4. 2016 úrokem ve výši 9, 95 % p. a. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I.
stupně a uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je ve vztahu k povinné absolutně neplatná dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jen „obč. zák.“, pro rozpor se zákonem, a to § 1 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 2. 8. 2012 – dále jen „ZSÚD“, neboť povinná nebyla členem spořitelního družstva Artesa (právního předchůdce oprávněné).
Odvolací soud nepovažoval za rozhodné, jakým způsobem byly finanční prostředky z poskytnutého úvěru využity a zda se tak stalo ve prospěch člena družstva či nikoli. Naopak za rozhodující považoval skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena i s nečlenem družstva (povinnou) a ten také z daného úvěru čerpal finanční prostředky. Pokud se totiž GLOBALICA a. s.
chtěla oddlužit vůči povinné, nebyl důvod, aby si povinná brala úvěr společně s touto společností a zavázala se ho splácet solidárně s ní. K tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3713/2019, ve kterém dovolací soud zdůraznil, že byl-li nečlenu družstevní záložny poskytnut úvěr, je zcela irelevantní, zda s prostředky člen družstevní záložny mohl či nemohl disponovat, zda je fakticky obdržel či nikoli, zda při uzavírání smlouvy o úvěru jednal on sám či v zastoupení.
Uzavřená smlouva uzavřená mezi nečlenem a družstevní záložnou je v tomto směru absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. Odvolací soud uzavřel, že pokud byl úvěr poskytnut nečlenovi spořitelního družstva, byl nejen překročen předmět podnikání, k němuž bylo spořitelní družstvo oprávněno dle § 3 odst. 1 písm. b) ZSÚD, ale též zmařen i účel, pro který jsou spořitelní a úvěrová družstva zakládána (§ 1 ZSÚD), tedy výhradní podpora jejich členů. V poskytnutí úvěru nečlenovi nelze spatřovat pouze překročení podnikatelského oprávnění, ale jde o jednání, které svým účelem odporuje zákonu.
2. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Těmito otázkami jsou: a) „Zda je vymezení podnikání družstevní záložny podané v ust. § 1 a § 3 ZSÚD takovou veřejnoprávní normou, jejíž každé porušení zakládá absolutní neplatnost právního úkonu soukromoprávního, a jde o neplatnost absolutní či relativní?“ b) „Zda absence členství v družstevní záložně jednoho ze spoludlužníků je způsobilá vyvolat neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, resp. neplatnost jakéhokoli závazku z ní ve vztahu k nečlenovi?“ c) „Zda ve vztahu k splácení úvěru, který byl poskytnut pro potřeby člena, se ujednání o tom, že spolu se členem záložny společně a nerozdílně tento úvěr spolu s úroky a případnými smluvními pokutami splatí i jiná osoba, protiví účelu a smyslu zákona?“
Dovolatelka s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4427/2008, uvedla, že porušení pravidel chování ukládaných předpisy veřejného práva způsobuje následky předvídané veřejnoprávními předpisy; toto porušení však není důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého, přičemž oprávněná je přesvědčena, že normy ZSÚD jsou normami veřejnoprávními, když se z ustanovení § 27b odst. 1 písm. a) ZSÚD podává, že uskutečnění činnosti družstevní záložnou v rozporu s vydaným povolením ([§ 1 odst. 1 písm. a) ZSÚD] zakládá její odpovědnost za přestupek.
Úmyslem zákonodárce tak zjevně nebylo přivodit v případě porušení povinnosti dle ustanovení § 1 odst. 5 ZSÚD automatickou absolutní neplatnost kteréhokoli právního úkonu. Primárním objektem ochrany majetku členů spořitelního družstva před nevěrnou správou nemůže být, jak odvolací soud míní, znemožnění čerpání úvěru pro potřeby nečlena. Odvolací soud se však účelem a smyslem této ochrany fakticky nezabýval a nehodnotil dopad závěru o neplatnosti smlouvy na postavení účastníků. Má-li být rozpor se zákonem vyjádřený v ustanovení § 39 obč. zák. ústavně udržitelný, musí být ústavně konformní.
Omezení principu smluvní volnosti jakožto omezení základních práv a svobod je tak třeba poměřovat s dalšími právními principy a hodnotami za pomoci testu proporcionality, který však odvolací soud neprovedl. Soudy obou stupňů taktéž na danou věc opomenuly aplikovat ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, i přesto, že úvěrovou smlouvu na obou stranách uzavírali podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. Závěrem dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021, s tím, že pokud by i přes výše uvedené byl správný závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vůči povinné, nelze přehlédnout, že takto neplatnou by byla pouze její část, ve které se právní předchůdce oprávněné zavázal poskytnout úvěr pro potřeby povinné.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že oprávněnou vymezené otázky hmotného práva, na jejichž vyřešení závisí napadené usnesení odvolacího soudu, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jsou pouze hypotetické, neboť veškeré relevantní otázky pro řešení předmětné věci již byly Nejvyšším soudem vyřešeny a usnesení odvolacího soudu, resp. postup obecných soudů a právní závěry jimi učiněné, jsou s tímto řešením v souladu. S odkazem na judikaturu Obvodního soudu pro Prahu 4 uvádí, že soudní praxe je ustálena v závěru, že předmětná úvěrová smlouva je přinejmenším ve vztahu k povinné absolutně neplatná a poskytnutí úvěru nečlenovi spořitelního družstva je sankcionováno absolutní neplatností. Absolutní neplatnost části úvěrové smlouvy vůči jednomu ze spoludlužníků sice automaticky nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku. V takovém případě je však nutné zkoumat, jaká byla vůle stran smlouvy, což oprávněná ve svém dovolání opomíjí. Povinná navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl a přiznal povinné náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že
dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud
dovolatelkou vymezené a pro dovoláním napadené rozhodnutí určující právní otázky neposoudil v souladu s nyní již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
5. Dovolací soud v rozsudku ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021, jenž se týkal související věci, již konstatoval a podrobně odůvodnil, že ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) ZSÚD nezakládá kontraktační nezpůsobilost nečlena družstevní záložny ve vztahu ke smlouvě o úvěru (jako celku). Neumožňuje pouze sjednat ve vztahu mezi družstevní záložnou a osobou, která není jejím členem, povinnost družstevní záložny poskytnout nečlenu úvěr a právo takové osoby úvěr čerpat. Uvedený závěr se jak v související, tak v nyní posuzované věci projeví tak, že v rozsahu, v němž se spořitelní družstvo (zde Artesa, jež je právním předchůdcem oprávněné) zavázalo poskytnout úvěr povinné, která nebyla jeho členem, a v němž smlouva zakládala právo povinné úvěr čerpat, byl dán důvod neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem [srov. s § 1 a § 3 odst. 1 písm. b) ZSÚD] v návaznosti na ustanovení § 39 obč. zák. Ve vztahu k povinnosti spořitelního družstva poskytnout úvěr společnosti GLOBALICA a.
s. jako členu družstva (a tomu odpovídajícímu právu této společnosti úvěr čerpat), ale též k povinnosti obou dlužníků takto poskytnutý úvěr společně a nerozdílně splácet, však nelze uvedený důvod neplatnosti spatřovat, neboť žádné zákonné ustanovení nezakazuje, aby se osoba, jež není členem družstevní záložny, zavázala ve smlouvě o úvěru splácet úvěr poskytnutý členu družstevní záložny společně a nerozdílně s ním. Úsudek odvolacího soudu, podle něhož je úvěrová smlouva uzavřená mezi spořitelním družstvem jako poskytovatelem a GLOBALICA a.
s. (členem družstva) a povinnou (nečlenem družstva) je jako celek absolutně neplatná proto, že jedním ze společných a nerozdílných příjemců úvěru měl být nečlen družstva, tedy neobstojí. Neobstojí ani závěr odvolacího soudu, podle něhož pro neplatnost úvěrové smlouvy jako celku jsou bez dalšího stižena neplatností i vedlejší a případná následující ujednání úvěrové smlouvy, včetně sjednané smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti se splacením úvěru. Neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi spořitelním družstvem jako poskytovatelem úvěru a společnými a nerozdílnými příjemci úvěru, z nichž jeden je a jeden není členem spořitelního družstva, je s ohledem na ustanovení § 1 a § 3 ZSÚD v návaznosti na ustanovení § 39 obč. zák. (pro obcházení zákona) na místě bez dalšího dovodit jen v té části, v níž měl být úvěr poskytnut nečlenovi družstva (zde povinné), a to jak ve vztahu k povinnosti tuto část úvěru poskytnout, tak navrátit, a to jistě i včetně příslušenství této části úvěru včetně případných vedlejších ujednání o této části, včetně sjednané smluvní pokuty pro případ včasného nevrácení částky poskytnuté jako „úvěr“ osobě, která nebyla členem družstva (zde povinné).
Ve zbývajících ujednáních však nelze shledat, že by úvěrová smlouva měla být pro obcházení zákona absolutně neplatná i ve vztahu k povinnosti nečlena družstva navrátit část úvěru, jež byla poskytnuta členovi družstva (GLOBALICA a. s.), včetně na tuto povinnost navazujících ujednání (i případných smluvních pokut).
6. Dovolací soud v rozsudku ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021, rovněž nevyloučil, že úvěrová smlouva uzavřená mezi spořitelním družstvem jako poskytovatelem a členem družstva (GLOBALICA a. s.) a nečlenem družstva (povinnou) jako osobami společně a nerozdílně oprávněnými a povinnými ze smlouvy o úvěru může být v konkrétním (i v posuzovaném) případě jako celek neplatná, ale z jiného důvodu, než s poukazem na ustanovení § 1 a § 3 ZSÚD v návaznosti na ustanovení § 39 obč. zák. (pro obcházení zákona). Je totiž třeba se zabývat i tím, jestli při zjištěném rozsahu části úvěrové smlouvy, na kterou se vztahuje výše identifikovaný důvod neplatnosti ze zákona, nebránila zjištěná vůle stran v možnosti oddělit zbylý obsah smlouvy od její ze zákona neplatné části. Samotná skutečnost, že ZSÚD nezakazuje, aby byl úvěr (případně jeho část) poskytnutý členu družstva splácen i jeho nečlenem, neznamená, že v projednávané věci takový postup musel odpovídat vůli všech stran, tj. spořitelního družstva Artesa (právního předchůdce oprávněné), GLOBALICA a. s. i povinné. Jinými slovy je třeba zkoumat, zda vůle účastníků smlouvy o úvěru v době jejího uzavření byla taková, že pro případ, že by smlouva byla zčásti neplatná, i tak mělo dojít k ujednání mezi nimi v části, v níž smlouva netrpí absolutní neplatností podle ustanovení § 1 a § 3 ZSÚD v návaznosti na ustanovení § 39 obč, zák. I posouzení této otázky přitom bylo pro úvahu odvolacího soudu o důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce podstatné a bez něho je právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku předčasný.
7. Jde-li o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3713/2019, na které odvolací soud odkazuje, dovolací soud jeho prostřednictvím pouze mínil zdůraznit fakt, že smyslem a účelem omezení činnosti družstevní záložny na poskytování úvěrů pouze vlastním členům [srov. § 3 odst. 1 písm. b) ZSÚD ve spojení s § 1 odst. 2 a odst. 5 písm. a) ZSÚD] je zajistit, aby finanční prostředky družstevní záložnou poskytované sloužily výhradně potřebám jejích členů. Týmž způsobem ostatně existenci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3713/2019, Nejvyšší soud vyhodnotil v již zmíněném rozsudku ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2629/2021.
8. Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu I. stupně, dovolací soud zrušil i toto usnesení, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu I. stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) k dalšímu řízení.
9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 ex. řádu]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 4. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu