20 Cdo 708/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. B., zastoupeného advokátem, proti
povinnému A. družstvu S., zastoupenému advokátem, přikázáním pohledávky pro 239
803,-Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2E 312/2001, o
dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
29. června 2001, č.j. 18 Co 245/2001-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2001,
č.j. 18 Co 245/2001-14 se v napadené části, tj. s výjimkou
II. odstavce výroku, zrušuje, a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k
dalšímu řízení.
Krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně
tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (o schválení smíru), jímž se
povinný zavázal vydat oprávněnému jeho majetkový podíl ve výši 239 803,-Kč,
zamítl (I.). Soud shledal důvodnou námitku povinného, že předmětný exekuční
titul, na jehož základě soud prvního stupně výkon nařídil, není rozhodnutím
ukládajícím zaplacení peněžité částky ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1
občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“). I když není
vyloučeno vydání podílu v penězích, předpokládá to zcela jednoznačnou dohodu
účastníků o tomto způsobu plnění, případně soudní rozhodnutí, které by ukládalo
zaplacení peněžité částky. Jen z okolnosti, že transformační podíl je
„konkrétně finančně vyjádřen“, nelze podle odvolacího soudu dovozovat, že jde o
„zákonem předpokládané peněžité plnění“. Ve výroku, jímž byl nařízen výkon
rozhodnutí k vymožení nákladů předchozího (nalézacího) řízení, krajský soud
usnesení okresního soudu potvrdil (II.) a konečně rozhodl o nákladech
odvolacího (III.) a nově o nákladech prvostupňového (IV.) řízení.
V dovolání, směřujícím do měnícího (I.) a souvisejících (III. a IV.)
výroků – posuzováno podle jeho obsahu – oprávněný namítá nesprávné právní
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v závěru
odvolacího soudu, že podkladové usnesení zavazující povinného k vydání
transformačního podílu podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě
majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále též jen
„zákon“), není rozhodnutím ukládajícím zaplacení peněžité částky ve smyslu
ustanovení § 258 odst. 1 o.s.ř., jelikož podíl lze vypořádat i jinak (zatímco
vydání podílu v penězích by „předpokládalo zcela jednoznačnou dohodu“),
a že tudíž nelze nařídit výkon předmětného rozhodnutí přikázáním pohledávky.
Závazek povinného k peněžnímu vypořádání plyne podle dovolatele také z obsahu
jeho žalobního návrhu v nalézacím řízení, jehož rozhodnutí je nyní vykonáváno.
Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/,b/ a
odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s.
ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány
nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací
soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst.
3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr
odvolacího soudu, že usnesení zavazující k vydání transformačního podílu –
protože není rozhodnutím ukládajícím zaplacení peněžité částky - nelze vykonat
přikázáním pohledávky.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci
– i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně
aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry
o právech a povinnostech účastníků).
Podle § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné
rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle § 258 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité
částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých
věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k
nemovitostem.
Ustanovení § 261a o.s.ř. upravuje náležitosti materiální vykonatelnosti
exekučních titulů. Pokud titul neobsahuje všechny předpoklady této materiální
vykonatelnosti (označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu
povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen a určení lhůty k
plnění), může být nařízena exekuce jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje
uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit
postupem podle § 261a odst. 2 a 3, nebo je dovodit s přihlédnutím
k povaze věci nebo způsobu exekuce.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit pouze potud, že pojem „vydání majetkového
podílu“ (později, dnem 15. 7. 1999 nahrazený /viz zákon č. 144/1999 Sb./ pojmem
„vypořádání“) upravený ustanovením § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 42/1992 Sb.,
zakládá majetkové právo různorodého obsahu, které nevylučuje nárok např. na
vydání věcí nebo na založení spoluvlastnických vztahů, postoupení pohledávky či
peněžité plnění. Vypořádání majetkového podílu proto může mít vskutku
rozmanitou podobu všude tam, kde bude výrazem shodné vůle účastníků dotčeného
právního vztahu.
Jestliže se však oprávněná osoba s transformovaným družstvem na jiném (tj. od
peněžního odlišném) způsobu vypořádání majetkového podílu nedohodnou, je nutno
nárok vypořádat v penězích (k principu univerzality vypořádání nároku v
penězích srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze z 24. 11. 1994, sp. zn. 7
Cdo 176/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10 ročník
1998 pod poř. č. 65, podle nějž, nedojde-li k dohodě o vydání majetkového
podílu v jiné formě, vyplývá nárok na peněžité plnění přímo z
ustanovení § 13 zákona; rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 8. 2001,
sp. zn. 29 Odo 134/2001, uveřejněný v téže sbírce, č. 6, ročník 2002 pod poř.
č. 43 a rozsudek téhož soudu z 28. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 530/2001,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002 pod poř. č. 14).
Má-li tedy být právo na vydání majetkového podílu nárokem soudně vymahatelným,
pak tam, kde nedošlo dohodou účastníků k vydání, případně vypořádání podílu
jiným (než peněžitým) způsobem (z obsahu exekučního spisu nic takového
nevyplývá a nikdo z účastníků to ani netvrdí), zakládá ustanovení § 13 odst. 3
zákona nárok na zaplacení jeho peněžního ekvivalentu.
Z výše uvedených závěrů zastávaných obchodněprávní judikaturou vyplývá pro
vykonávací řízení, že vykonat (a to i přikázáním pohledávky podle § 303 a násl
o.s.ř.) lze mimořádně, výjimkou ze zásad ovládajících exekuční řízení, i
rozhodnutí ukládající vydání, případně vypořádání majetkového podílu podle
ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., je-li tento podíl v rozhodnutí
vyjádřen konkrétní peněžitou částkou.
Není-li správný výklad uvedeného pojmu, pak nemůže být správný ani závěr
odvolacího soudu o charakteru povinnosti uložené exekučním titulem, a tudíž ani
posouzení, zda jsou naplněny podmínky nařízení výkonu rozhodnutí podle § 257, §
258 odst. 1 a § 303 a násl. o.s.ř.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá,
Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale
znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1,
věta druhá o.s.ř.).
Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§ 243d odst. 1, věta
první, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu