USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o. (dříve Intrum Justitia Czech, s. r. o.), se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 27221971, proti povinnému N. V., zastoupenému Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148/11, o 124 045,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 697/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 7. 2021, č. j. 25 Co 165/2021-121, takto: Dovolání povinného se odmítá.
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně nebo okresní soud“) usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. 28 EXE 697/2017-60, zamítl návrh povinného ze dne 9. 4. 2020, aby soud zastavil exekuci vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 28 EXE 697/2017 a soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou pod sp. zn. 120 EX 8016/17. Uvedl, že vedení exekuce na majetek povinného je spojené s omezeními v jeho životě, je to však přirozeným důsledkem toho, že povinný dobrovolně a včas nesplnil exekučním titulem stanovenou povinnost. Byť má exekuce donucující povahu, neznamená to, že je povinnému upíráno právo na život nebo právo nebýt mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání. Povinný není ani omezen na svobodě, není mu ani upíráno právo na ochranu zdraví či právo na soudní a jinou právní ochranu. Uvedl dále, že u rozhodnutí soudního exekutora, stejně jako u rozhodnutí soudu, se nepracuje s kategorií neplatnosti.
2. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rovněž neshledal žádný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268, § 269 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“. K námitce povinného, že soud prvního stupně nenařídil před rozhodnutím o jeho návrhu na zastavení exekuce jednání, dodal, že okresní soud nepochybil, protože povinný v návrhu neuvedl žádné relevantní důvody, pro které lze exekuci zastavit.
3. Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka týkající se nařízení jednání, je-li podán návrh na zastavení exekuce, a porušení práva povinného na spravedlivý proces. Uvedl, že své podání opírá o tzv. Radbruchovu formuli, která stanoví, že konflikt mezi spravedlností a právní jistotou lze patrně vyřešit jen tak, že pozitivní právo zajišťované předpisy a mocí má přednost i tehdy, když je obsahově nespravedlivé a neúčelné, to ovšem vyjma případu, kdy rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon jako nesprávné (nepatřičné) právo musí spravedlnosti ustoupit. Dovolatel žádal, aby o jeho návrhu bylo rozhodnuto při ústním jednání, kde chtěl předložit jako důkazy rozhodnutí o zrušení registrace u finančního úřadu, kdy skončilo podnikání, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce České republiky ode dne 8. 11. 2019, náklady spojené s bydlením, přiznání příspěvku na obživu ve výši 3 410 Kč a na bydlení ve výši 4 216 Kč. Uvedl, že není schopen vymáhanou pohledávku splácet a jenom mu narůstají úroky z prodlení, čímž se dostává do absolutně neřešitelné osobní situace. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
8. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
9. Citované § 237 a § 241a odst. l věty první o. s. ř. stanoví dovolateli povinnost vymezit důvod dovolání a uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Povinný však svoji povinnost nesplnil, z obsahu dovolání je zřejmé, že namítá možné vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud (potažmo i soud prvního stupně), nenařídil k projednání jeho návrhu na zastavení exekuce jednání.
10. Z citovaného § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. však vyplývá, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
11. Je však nutno současně zmínit, že judikatura Ústavního soudu považuje námitku, jejíž podstatou je tvrzení dovolatele o porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod postupem nebo rozhodnutím odvolacího soudu v občanském soudním řízení, za uplatnitelnou i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., když ústavně zaručeným právem je i právo na spravedlivý proces, a může být o ni opřeno i dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13; srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017).
12. Ačkoliv povinný namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nelze odhlédnout, že v návrhu na zastavení exekuce (č. l. 52 a 55 spisu okresního soudu) ani v odvolání neoznačil žádné důkazy, které by měly soudy provést (např. listiny, které doložil k návrhu na ustanovení advokáta) ani neoznačil důvod, pro který by měly soudy jednání nařídit.
13. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu