20 Cdo 771/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra
Kůrky v právní věci žalobců a) V. Š., V. D., a b) Ing. P. Š., V. D., obou
zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská
1383, proti žalované Ing. M. D., S., zastoupené JUDr. Hanou Nenadálovou,
advokátkou se sídlem v Praze, Apolinářská 445/6, o určení vlastnického práva k
nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 74/2011, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2015, č.
j. 22 Co 190/2015-237, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. 9 C 74/2011-193,
zamítl návrh žalobců na určení, že jsou vlastníky (v rámci společného jmění
manželů) domu – objekt k bydlení na stavební parcele st. 23/1, stavební parcely
st. 23/1, o výměře 293 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 67/2, o
výměře 1 083 m2 v katastrálním území V. D., obec V. D., okres Kladno, zapsaných
v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj,
Katastrální pracoviště Kladno, na listu vlastnictví č. 1099, pro výše uvedené
katastrální území, obec a okres (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo
na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a nepřiznal náhradu nákladů řízení České
republice – Okresnímu soudu v Kladně (výrok III.).
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu
ve výroku III. změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení státu nerozhoduje, a
ve výrocích I. a II. rozsudek potvrdil; dále uložil žalobcům povinnost zaplatit
společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3
400 Kč. Uvedl, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2008, č. j.
37 E 902/2001-220, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2008, č. j. 37 E
902/2001-239, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1.
2009, č. j. 20 Co 477/2008-281, byl žalované v postavení vydražitelky udělen
příklep k předmětným nemovitým věcem za nejvyšší podání ve výši 1 666 670 Kč,
které vydražitelce bylo uloženo zaplatit do dvou měsíců od právní moci
rozhodnutí na účet Okresního soudu v Kladně při započtení složené jistoty ve
výši 450 000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 4. 2009. Žalovaná dala
Československé obchodní bance, a. s. příkaz k úhradě částky 1 216 670 Kč dne
26. 6. 2009 a tato částka byla na účet Okresního soudu v Kladně připsána dne
29. 6. 2009. Uvedl, že z § 336l odst. 2 a § 336m odst. 2 o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2012, vyplývá, že vlastníkem vydražené nemovité věci se
vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o
příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání. Nezaplatí-li
vydražitel nejvyšší podání ve lhůtě, která byla určena v usnesení o příklepu,
určí mu soud usnesením dodatečnou lhůtu k zaplacení, která nesmí být delší než
jeden měsíc. Nezaplatí-li vydražitel ani v této dodatečné lhůtě, stane se
obmeškalým vydražitelem a soud nařídí bez návrhu další dražební jednání, neboť
usnesení o příklepu se zrušuje ze zákona uplynutím posledního dne takto
stanovené lhůty. Uzavřel, že v projednávané věci se žalovaná nestala tzv.
obmeškalým vydražitelem, protože nejvyšší podání doplatila dříve, než došlo k
rozhodnutí o dodatečné lhůtě k zaplacení soudem. Nedošlo tak ke zrušení
usnesení o příklepu ze zákona, tedy ani k zákonnému zrušení nabývacího titulu.
Protože usnesení o příklepu nebylo nikdy zrušeno, nabylo právní moci a
vydražitelka zaplatila nejvyšší podání, nabyla vlastnické právo k předmětným
nemovitým věcem ke dni vydání usnesení o příklepu.
Žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání. Namítají, že nebyly
splněny zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva žalované ve veřejné
dražbě, protože ve stanovené lhůtě nezaplatila nejvyšší podání. Protože jí
nebyla poskytnuta dodatečná lhůta, nemohla zaplatit nejvyšší podání ani v této
dodatečné lhůtě; je přitom nerozhodné, je-li zavinění na straně žalované nebo
na straně soudu, který měl žalovanou k doplacení nejvyššího podání vyzvat. Žalovaná se stala obmeškalým vydražitelem a ze zákona tak došlo ke zrušení
usnesení o příklepu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
změnil tak, že žalobě vyhoví. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část
první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona
č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. Podle § 336j odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, soud v
usnesení o příklepu stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná
dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Na nejvyšší podání
se započte vydražitelem složená jistota. Podle § 336l odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, se vydražitel
stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o
příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení
o příklepu. Podle § 336m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nezaplatil-li
vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která
nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím
dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. Soudní praxe i právní teorie jsou jednotné v tom, že tzv. obmeškalým
vydražitelem je osoba, které byl pravomocně udělen příklep, jíž soud zaslal
výzvu k doplacení nejvyššího podání a která nezaplatila ani v dodatečné lhůtě
nejvyšší podání, v důsledku čehož bylo usnesení o příklepu zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2217/2011, též
Dlouhá, E. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II, § 201 až
376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2531 a 2533). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4598/2014,
dovodil, že nestanovil-li soud (soudní exekutor) vydražiteli dodatečnou lhůtu k
zaplacení nejvyššího podání podle § 336m odst. 2 o. s. ř., nelze považovat
vydražitelem zaplacené nejvyšší podání za opožděné. Ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem vyplývá, že žalovaná jako
vydražitelka zaplatila nejvyšší podání po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o
příklepu, ale předtím, než soud přistoupil k určení dodatečné lhůty k zaplacení
nejvyššího podání ve smyslu § 336m odst. 2 o. s. ř.
Jestliže tedy odvolací soud
rozhodl, že se žalovaná nestala obmeškalou vydražitelkou a nabyla vlastnictví k
vydraženým nemovitým věcem (usnesení o příklepu nabylo právní moci a
vydražitelka zaplatila nejvyšší podání), postupoval v souladu se zákonem a výše
uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť je zřejmé, že nebyla
naplněna hypotéza ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, jejímž následkem by bylo zrušení usnesení o příklepu ze zákona. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání žalobců
odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.