20 Cdo 2217/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4,
Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinnému E.
G., za účasti obmeškalých vydražitelů 1) REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v
Ostravě-Porubě, Svojsíkova 2/1596, identifikační číslo osoby 258 72 478,
zastoupeného Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova
1141/2, a 2) FAST MONEY CORPORATON s.r.o., se sídlem v Ostravě - Moravské
Ostravě, Výstavní 1928/9, identifikační číslo osoby 258 35 858, zastoupeného
Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská
774, a soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové, Exekutorský úřad v Ostravě,
Slévárenská 410/14, pro 304.309,10 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní
exekutorky pod sp. zn. 024 EX 92/04, o dovolání prvního obmeškalého vydražitele
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29.
listopadu 2010, č. j. 40 Co 693/2010 - 271 (nyní - 265), takto:
I. Dovolání se o d m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví jmenovaná soudní exekutorka rozhodla usnesením ze dne 10. 6. 2010, č.
j. 024 EX 92/04 - 238, podle § 336n o. s. ř. tak, že obmeškalý vydražitel
REALIS-INVEST, s.r.o. (dále též jen „první obmeškalý vydražitel“) je povinen
zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k jejím rukám do
rozvrhované podstaty rozdíl na nejvyšším podání učiněném dne 13. 12. 2007
oproti nejvyššímu podání učiněnému dne 8. 12. 2009 ve výši 290.000,- Kč,
přičemž na úhradu tohoto závazku se započítává jistota složená tímto obmeškaným
vydražitelem dne 13. 12. 2007 ve výši 70.000,- Kč (výrok VII.), dále uložila
obmeškalému vydražiteli FAST MONEY CORPORATION s.r.o. (dále též jen „druhý
obmeškalý vydražitel“) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit
do rozvrhované podstaty k jejím rukám rozdíl na nejvyšším podání učiněném dne
24. 4. 2008 oproti nejvyššímu podání učiněnému dne 8. 12. 2009 ve výši 80.000,-
Kč, přičemž na úhradu tohoto závazku se započítává jistota složená tímto
obmeškalým vydražitelem dne 24. 4. 2008 ve výši 70.000,- Kč; dále rozhodla o
nákladech dražebního jednání konaného dne 24. 4. 2008 a dne 8. 12. 2009 (výroky
I. - IV.) a o tom, že náhrada škody v souvislosti s konáním dalšího dražebního
jednání dne 24. 4. 2008 a dne 8. 12. 2009 se nepřiznává (výroky V. a VI.).
K odvolání obou obmeškalých vydražitelů Krajský soud v Ostravě - pobočka v
Olomouci usnesením ze dne 29. 11. 2010, č. j. 40 Co 693/2010 - 271 (nyní -
265), usnesení soudní exekutorky v napadeném výroku VII., jímž rozhodla o
závazku obmeškalého vydražitele REALIS-INVEST, s.r.o., změnil tak, že je
povinen zaplatit do rozdělované podstaty k rukám soudní exekutorky rozdíl na
nejvyšším podání učiněném dne 13. 12. 2007 oproti nejvyššímu podání učiněnému
při dalším dražebním jednání dne 24. 4. 2008 ve výši 210.000,- Kč ve lhůtě tří
dnů od právní moci tohoto usnesení, přičemž na úhradu tohoto závazku se
započítává jistota složená obmeškalým vydražitelem REALIS-INVEST, s.r.o. dne
13. 12. 2007 ve výši 70.000,- Kč, v další napadené části, tj. ve výroku VIII.
usnesení, jímž soudní exekutorka rozhodla o závazku obmeškalého vydražitele
FAST MONEY CORPORATION s.r.o., je potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení ve vztahu mezi povinným a prvním obmeškalým vydražitelem a o
náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi oprávněným, povinným a druhým
obmeškalým vydražitelem.
Odvolací soud provedl důkaz obsahem protokolů o dražbách, z nichž zjistil, že
první dražební jednání se konalo dne 13. 12. 2007, přičemž předmětem dražby
byly nemovitosti ve vlastnictví povinného, a to pozemky parc. č., parc. č.,
parc. č., parc. č., parc. č., parc. č. a budova bez čp./če. (způsob využití -
bydlení) na pozemku parc. č., vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném
Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj - katastrální pracoviště Hranice na
Moravě, pro obec a katastrální území Černotín, na listu vlastnictví č., a dále
nemovitosti ve vlastnictví povinného a jeho manželky, a to pozemek parc. č.,
budova Černotín, č.p. (způsob využití - bydlení) na pozemku parc. č., vše
zapsáno tamtéž na listu vlastnictví č., spolu se specifikovanými součástmi a
příslušenstvím. Při tomto dražebním jednání učinil z přítomných sedmi dražitelů
nejvyšší podání částkou 990.000,- Kč dražitel č. 1 REALIS-INVEST, s.r.o., jemuž
soudní exekutorka usnesením udělila příklep na dražených nemovitostech. Jelikož
tento vydražitel ani v dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání, usnesení o
příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušilo a soudní exekutorka
nařídila další dražební jednání na den 24. 4. 2008. Z protokolu o tomto
dražebním jednání vyplývá, že soudní exekutorka udělila příklep na předmětných
nemovitostech dražiteli FAST MONEY CORPORATION s.r.o. za nejvyšší podání
učiněné částkou 780.000,- Kč a jelikož je tento vydražitel nezaplatil ani v
dodatečné lhůtě, kterou mu soudní exekutorka určila, usnesení o příklepu se
marným uplynutím dodatečné lhůty zrušilo a soudní exekutorka nařídila další
(třetí) dražební jednání na den 8. 12. 2009, při němž udělila na předmětných
nemovitostech příklep dražitelce V. B., která uhradila nejvyšší podání tak, že
dne 8. 12. 2009 složila dražební jistotu ve výši 10.000,- Kč a dne 3. 2. 2010
jako doplatek nejvyššího podání částku 690.000,- Kč a stala se tak výlučnou
vlastnicí nemovitostí.
Krajský soud přisvědčil námitce prvního obmeškalého vydražitele, že soudní
exekutorka nesprávně určila rozdíl mezi nejvyššími podáními, jelikož vycházela
z podání, jež bylo učiněno při dražebním jednání dne 8. 12. 2009 a dne 13. 12.
2007. S odkazem na § 336n odst. 1 o. s. ř. naopak dovodil, že v případě tohoto
obmeškalého vydražitele je třeba rozdíl vzniklý na nejvyšším podání určit ve
vztahu k podání, které bylo učiněno při dražebním jednání dne 13. 12. 2007 ve
výši 990.000,- Kč, a podáním, jež bylo dosaženo při dražebním jednání konaném
dne 24. 4. 2008 ve výši 780.000,- Kč, takže rozdíl činí 210.000,- Kč a nikoli
290.000,- Kč. Námitky prvního obmeškalého vydražitele, že soudní exekutorka
dražila nemovitost, která neexistovala, a veškeré dražby tak byly zmatečné a
absolutně neplatné, a že mu z nich k předmětu dražby nemohla vzniknout žádná
práva a povinnosti, tedy ani povinnosti vyplývající z nedoplacení nejvyššího
podání, jakož i námitky druhého obmeškalého vydražitele, že dražba konaná dne
24. 4. 2008 je neplatná, neboť nebyl respektován zákon č. 151/1997 Sb., který
stanoví pravidla pro tzv. tržní oceňování nemovitostí, a že vyvolávací cena
dražených nemovitostí nebyla stanovena v souladu se zákonem, označil odvolací
soud za právně irelevantní, neboť oba obmeškalí vydražitelé je mohli uplatnit
toliko v odvolání proti usnesení o příklepu; pokud by tak učinili, zabýval by
se odvolací soud tím, zda při provedení dražby došlo k porušení zákona (§ 336k
odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu však vyplývá, že odvolání proti tomuto
usnesení nepodali.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první obmeškalý vydražitel dovolání
z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož přípustnost
dovozuje z § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř., neboť má za to, že „není možné, aby předmětem dražby byla
neexistující nemovitost“. Poukazuje na to, že předmětné nemovitosti převzal až
dne 16. 1. 2008, kdy se z nemovitosti „označované jako budova č.p.“ vystěhoval
povinný, že téhož dne provedl prohlídku nemovitostí, při níž zjistil, že tato
budova má vady značného rozsahu (vadná elektroinstalace, nefunkční ústřední
vytápění, neodborně sestavené krovy atd.), přičemž mu přítomný znalec mj.
potvrdil, že „stav nemovitosti neodpovídá údajům uvedeným ve znaleckém
posudku“, a současně sdělil, že mu před provedením ocenění nebyla umožněna
prohlídka nemovitostí. Dovolatel dále zjistil, že původní budova č.p.
„zemědělská usedlost“, která stála na pozemku parc. č. a která je dosud zapsána
a zakreslena v katastru nemovitostí, byla na základě povolení Městského
národního výboru v Hranicích ze dne 6. 8. 1990 odstraněna, takže fakticky i
právně zanikla. Stávající nedostavěná a nezkolaudovaná budova mylně označovaná
č.p. se nachází mimo původní budovou zastavěný pozemek, jak to vyplývá z
geometrického plánu. Právě z těchto důvodů dovolatel nedoplatil nejvyšší
podání, jelikož - jak z uvedeného vyplývá - se soudní exekutorka dopustila
závažných pochybení, když dražila neexistující budovu na základě znaleckého
posudku vycházejícího z neúplných informací, takže veškeré dražby „byly
zmatečné a absolutně neplatné, přičemž z dražby konané dne 13. 12. 2007 mu
nemohla vzniknout žádná práva a povinnosti, tedy ani povinnost zaplatit rozdíl
na nejvyšším podání“. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud se
těmito jeho námitkami ani předloženými důkazy nezabýval, skutkový stav věci
nezkoumal a pouze konstatoval, že tyto námitky měl uplatnit v odvolání proti
rozhodnutí o příklepu. Napadené usnesení tak vychází z neúplně, popř. nesprávně
zjištěného skutkového stavu věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února
2003, sp. zn. 21 Cdo 870/2002, publikovaný v Soudní judikatuře č. 56/2003, v
němž byl zaujat závěr, že o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, se při zjišťování skutkového stavu věci jedná např. tehdy,
jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány
okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich
prokázání byly nabízeny důkazy). Dovolatel má tudíž za to, že „pokud něco
neexistuje, pak to nelze dražit“, a že zabýval-li by se odvolací soud jeho
skutkovými tvrzeními, musel by dojít k závěru, že „již usnesení o příklepu je
nepřezkoumatelné, neboť je nevykonatelné“. Navrhl, aby napadené usnesení
odvolacího soudu i usnesení soudní exekutorky byla zrušena a věc vrácena soudní
exekutorce k dalšímu řízení.
Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím
odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Druhý
obmeškalý vydražitel přisvědčil námitkám prvního obmeškalého vydražitele a
učinil totožný procesní návrh.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009
Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst.
1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto
ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012,
sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru
uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11,
zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i
nadále použitelné), s § 237 odst. 3 o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb.
přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m
odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2. Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí
obdobně.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
V posuzované věci byl dovoláním napaden výrok usnesení odvolacího soudu, jímž
byl změněn výrok usnesení soudní exekutorky, kterým rozhodla, že první
obmeškalý vydražitel je povinen zaplatit do rozvrhované podstaty ve lhůtě tří
dnů od právní moci tohoto usnesení k jejím rukám rozdíl na nejvyšším podání
učiněném dne 13. 12. 2007 oproti nejvyššímu podání učiněnému dne 8. 12. 2009 ve
výši 290.000,- Kč, přičemž na úhradu tohoto závazku se započítává jistota
složená tímto obmeškaným vydražitelem dne 13. 12. 2007 ve výši 70.000,- Kč,
tak, že je povinen zaplatit do rozdělované podstaty k rukám soudní exekutorky
rozdíl na nejvyšším podání učiněném dne 13. 12. 2007 oproti nejvyššímu podání
učiněnému při dalším dražebním jednání dne 24. 4. 2008 ve výši 210.000,- Kč ve
lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, přičemž na úhradu tohoto závazku
se započítává jistota složená dne 13. 12. 2007 ve výši 70.000,- Kč.
I když odvolací soud uvedený výrok usnesení soudní exekutorky změnil, ve
skutečnosti - pokud jde o povinnost uloženou prvnímu obmeškalému vydražiteli
zaplatit do rozdělované podstaty k rukám soudní exekutorky rozdíl na nejvyšším
podání ve výši 210.000,- Kč (po započítání složené jistoty) - je jeho
rozhodnutí v napadené části měnícího výroku výrokem potvrzujícím. Přípustnost
dovolání v dané věci je tak třeba posuzovat podle § 238a odst. 1 písm. f),
odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak,
použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v
dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc,
usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí
další dražební jednání. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení při dalším dražebním
jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší podání stanoví ve výši poloviny
výsledné ceny [§ 336a odst. 1 písm. d)]; jinak o nařízení a provedení další
dražby platí obdobně ustanovení § 336b až 336d, § 336e odst. 2, § 336g, 336h, §
336i odst. 3 a 4, § 336j až 336l.
Podle § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen
nahradit náklady, které státu a účastníkům řízení vznikly v souvislosti s
dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší
podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,
rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená
vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto závazky, zbývající část se vrátí
vydražiteli. O závazcích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením
(odst. 2).
Obmeškalý vydražitel je osoba, které byl pravomocně udělen příklep, jíž soud
zaslal výzvu k doplacení nejvyššího podání a která nezaplatila ani v dodatečné
lhůtě nejvyšší podání, v důsledku čehož bylo usnesení o příklepu zrušeno. V
případě, že je při dalším dražebním jednání dosaženo nižšího nejvyššího podání,
je obmeškalý vydražitel povinen zaplatit rozdíl mezi nejvyšším podáním, jež
učinil, a nejvyšším podáním, které bylo dosaženo při další dražbě, neboť jinak
by došlo k poškození věřitelů i povinného (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.
Občanský soudní řád II., § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck,
2009, s 2535 - 2536).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 2332/2010,
konstatoval, že povinnost zaplatit rozdíl mezi nezaplaceným nejvyšším podáním
dosaženým při původní dražbě a nejvyšším podáním dosaženým při dalším dražebním
jednání (při němž bylo vydraženo za částku nižší) vyplývá pro obmeškalého
vydražitele přímo z § 336n odst. 1 o. s. ř. (přičemž zákon nespojuje povinnost
zaplatit tento rozdíl s výší vymáhané pohledávky).
Nejvyšší soud dále v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava
rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika
relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek.
Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny
nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených,
určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3)
vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu.
Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla
završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi
znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008).
Jestliže se nemovitost při prvním, novém nebo dalším dražebním jednání
nepodařilo prodat, nemůže soud (soudní exekutor) upustit od provedení výkonu
rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti, dokud výkon rozhodnutí nebude
zastaven. Pravomocným usnesením o příklepu (zaplatil-li vydražitel nejvyšší
podání) vstupuje řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do
další fáze (úseku) - rozvrhu rozdělované podstaty (srov. Kurka V., Drápal L.
Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, s. 557). Podmínkou pro
uložení povinnosti uhradit rozdíl na nejvyšším podání podle §336n odst. 1 o. s.
ř. je tedy pouze skutečnost, že vydražitel podle § 336m odst. 2 o. s. ř. ani v
dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání a že při dalším dražebním jednání
podle § 336m odst. 2 o. s. ř. bylo dosaženo nižší nejvyšší podání.
V posuzované věci bylo zjištěno, že dovolateli byl při dražebním jednání
konaném dne 13. 12. 2007 udělen příklep na dražených nemovitostech za nejvyšší
podání v částce 990.000,- Kč, že však nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,
která mu byla určena, nezaplatil, že při dalším dražebním jednání konaném dne
24. 4. 2008 bylo dosaženo nejvyšší podání v částce 780.000,- Kč, avšak ani to
nebylo dražitelem FAST MONEY CORPORATION s.r.o. zaplaceno, a že předmětné
nemovitosti vydražila při dražebním jednání konaném dne 8. 12. 2009
vydražitelka V. B., která zaplatila nejvyšší podání, a usnesení o příklepu
nabylo právní moci.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že první obmeškalý vydražitel je
povinen zaplatit rozdíl na nejvyšším podání z dalšího dražebního jednání (po
započtení složené jistoty) je jeho rozhodnutí zcela v souladu s výše uvedenou
právní úpravou i judikaturou dovolacího soudu.
Dále dovolatel - s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003,
sp. zn. 21 Cdo 870/2002, publikovaný v Soudní judikatuře č. 56/2003 - namítá,
že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že odvolací soud se nezabýval
jeho námitkami ani navrženými důkazy, z nichž vyplývá, že soudní exekutorka se
dopustila závažných pochybení, když dražila neexistující budovu na základě
znaleckého posudku vycházejícího z neúplných informací, takže veškeré dražby
„byly zmatečné a absolutně neplatné“, že krajský soud nezkoumal skutkový stav
věci, a pouze konstatoval, že namítané okolnosti měl uplatnit v odvolání proti
rozhodnutí o příklepu, a že napadené usnesení tak vychází z neúplně, popř.
nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Dovolatel ovšem pomíjí, že tento
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze uplatnit jen v
případě, je-li dovolání přípustné (srov. § 237 odst. 3 a § 242 odst. 3 o. s.
ř.).
O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní
otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, nebo v
usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130),
neboť uvedené námitky prvního obmeškaného vydražitele jsou v dané fázi
exekučního řízení v odvolacím i v dovolacím řízení irelevantní, jelikož je mohl
uplatnit jen v předchozí fázi exekuce (což vystihuje jeho námitka v dovolání,
že „již usnesení o příklepu je nepřezkoumatelné, neboť je nevykonatelné“), tedy
vznesl-li by námitky proti udělení příklepu [k tomu srov. § 336k odst. 1 o. s.
ř. a dále usnesení ze dne 25. října 1999, sp. zn. 21 Cdo 1256/99, uveřejněné
pod číslem 57/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší
soud zaujal a odůvodnil (mimo jiné) závěr, že účastníci řízení o výkon
rozhodnutí prodejem nemovitosti jsou oprávněni podat odvolání proti usnesení
soudu prvního stupně o příklepu vydražené nemovitosti jen za podmínek uvedených
v ustanovení § 336j odst. 2 o. s. ř. (poznámka NS - nyní v § 336k odst. 2 o. s.
ř.), tj. tehdy, jestliže byli přítomni při dražbě a vznesli námitky, nebo
jestliže jim v rozporu s ustanovením § 336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. nebyla
doručena dražební vyhláška a nebyli proto přítomni při dražbě]. Podal-li by
první obmeškalý vydražitel námitky proti udělení příklepu na vydražených
nemovitostech, byl oprávněn podat odvolání proti usnesení soudní exekutorky o
udělení příklepu, o němž by odvolací soud rozhodl podle § 336k odst. 3 o. s. ř.
Při rozhodování o povinnosti obmeškaného vydražitele podle § 336n o. s. ř. však
jeho námitky (uplatněné v jeho odvolání a dovolání) již zohlednit nelze.
Nepřesnost uvedená v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, že první obmeškalý
vydražitel mohl předmětné námitky uplatnit toliko v odvolání proti usnesení o
příklepu, není sama o sobě způsobilá přípustnost dovolání založit.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1
písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130
zákona č. 120/2001 Sb. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § § 243b odst.
5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek tohoto řízení
nemá na jejich náhradu právo, a oprávněnému ani povinnému v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly; druhý obmeškalý vydražitel se účastníkem dovolacího
řízení nestal, neboť dovolání proti usnesení odvolacího soudu nepodal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu