21 Cdo 870/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. Ž., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. V.,
zastoupenému advokátem, o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního
soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 268/98, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2001 č.j. 16 Co
76/2001-104 takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního
stupně), aby žalovanému byla uložena povinnost opravit „zápočtový list“ ze dne
20. 7. 1998 tak, aby v něm byl „uveden důvod skončení pracovního poměru zrušení
ve zkušební době podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, v údaji o průměrném výdělku
částka 8.018,- Kč, nárok na čerpání dovolené na zotavenou ve výši 2,5 dne s
tím, že žalovaný bude zavázán zdržet se jakýchkoliv dalších údajů, zejména
zdržet se sdělení ,doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše
jmenovaného pracovní posudek‘ “.
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově nejprve rozsudkem ze dne
30.9.1999 č.j. 15 C 268/98-35 uložil žalovanému povinnost „vydat žalobci
potvrzení o zaměstnání s údaji uvedenými v § 60 odst. 2 zák. práce, zejména s
vyznačením délky trvání pracovního poměru, skutečností rozhodných pro posouzení
nároku na dovolenou, uvedením důvodu skončení pracovního poměru mezi žalobcem a
žalovaným, tj. že ke skončení pracovního poměru došlo podle § 58 odst. 1
zákoníku práce, dále údaje o výši průměrného výdělku a dalších skutečnostech
rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo hmotné zabezpečení
uchazeče o zaměstnání, a to v souladu s § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě“, a
že „žalovaný je povinen z potvrzení o zaměstnání vypustit doporučení budoucímu
zaměstnavateli, aby si vyžádal na žalobce pracovní posudek“; dále rozhodl o
nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 1.
2000 č.j. 16 Co 457/99-50 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně „při
svém rozhodování nerespektoval procesní dispoziční zásadu a rozhodl o jiném
předmětu řízení, než žalobce požadoval“ a že „ze žalobního petitu není zřejmé,
čeho se žalobce v řízení hodlá domáhat. Žalobní požadavek na úpravu potvrzení o
zaměstnání totiž je natolik nekonkrétní, neboť žalobce vůbec neuvádí, které
potvrzení o zaměstnání požaduje upravit a jakým způsobem se tak má stát“.
Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby tuto vadu řízení odstranil
„postupem podle § 5 a § 43 odst. 1,2 o.s.ř.“
Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově poté rozsudkem ze dne 24.
11. 2000 č. j. 15 C 268/98-74 žalovanému uložil povinnost „opravit zápočtový
list vydaný žalovanému (správně žalobci) s datem 20. 7. 1998 tak, že do
zápočtového listu uvede jako důvod skončení pracovního poměru zrušení ve
zkušební době podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, v údajích o nároku a čerpání
dovolené na zotavenou uvede nárok ve výši 2,5 dne a žalovaný do zápočtového
listu nebude uvádět další údaje, zejména vypustí sdělení ,doporučuji budoucímu
zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše jmenovaného pracovní posudek‘ “, žalobu,
aby žalovanému byla uložena povinnost „uvést do zápočtového listu údaj o
průměrném čistém měsíčním výdělku žalobce ve výši 8.018,- Kč“, zamítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že
doporučení budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na žalobce pracovní
posudek, je v rozporu s ustanovením § 60 odst. 3 zák. práce, neboť „taková
informace není náležitostí potvrzení o zaměstnání“; taková poznámka „by mohla
být vykládaná způsobem, který by poškozoval pověst žalobce jako pracovníka“.
Požadoval-li žalobce doplnění údaje o nároku na dovolenou a uvedení údaje o
způsobu skončení pracovního poměru, v tomto směru „nebyl mezi účastníky
rozpor“. Nebylo však možné vyhovět žalobě v části, v níž se žalobce domáhal
doplnění zápočtového listu o údaj o průměrném čistém měsíčním výdělku ve výši
8.018,- Kč, neboť vzhledem k ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb. se
průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje v hrubé mzdě.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4.
2001 č. j. 16 Co 76/2001-104 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost „opravit zápočtový list vydaný
žalobci s datem 20. 7. 1998 tak, že do zápočtového listu uvede jako důvod
skončení pracovního poměru zrušení ve zkušební době podle § 58 odst. 1 zák.
práce, v údajích o nároku a čerpání dovolené na zotavenou uvede nárok ve výši
2,5 dne a žalovaný do zápočtového listu nebude uvádět další údaje, zejména
vypustí sdělení ,doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše
jmenovaného pracovní posudek‘ “ zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalobce je
povinen zaplatit žalovanému 5.176,- Kč na nákladech odvolacího řízení k rukám
advokáta. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 60 zák. práce, „v němž je
zakotven nárok zaměstnance na vydání posudku o pracovní činnosti, a který
vymezuje údaje, jež musí takový posudek obsahovat“, a dovodil, že těmito údaji
„ovšem nejsou údaje, jakým způsobem byl ukončen pracovní poměr mezi účastníky
pracovněprávního vztahu“. Posudek o pracovní činnosti má podle názoru
odvolacího soudu rovněž obsahovat toliko skutečnosti rozhodné pro posouzení
nároku zaměstnance na dovolenou na zotavenou, „tedy údaje k posouzení celkového
nároku na dovolenou na zotavenou podle ustanovení § 100 a násl. zák. práce“, a
proto „žalobce se mýlí, pokud má za to, že v posudku má být údaj o jeho nároku
na dovolenou na zotavenou ve výši 2,5 dne“. Podle názoru odvolacího soudu
„žaloba také zcela nepřípadně obsahuje obecný požadavek, aby žalovaný do
zápočtového listu neuváděl ,další údaje‘, přičemž jedním z těchto údajů mělo
být doporučení žalovaného vůči budoucímu zaměstnavateli žalobce, aby si na něj
vyžádal pracovní posudek, byť je zřejmé, že takové doporučení nemá být součástí
pracovního posudku“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal,
že poznámka „doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na jmenovaného
pracovní posudek“ má pro žalobce „šikanózní charakter a byla používána v zájmu
poškodit žalobce jako pracovníka“. K podávání informací ve smyslu ustanovení §
60 odst. 3 zák. práce žalobce nedal žalovanému souhlas. Podle názoru žalobce
„tento údaj by měl nahrazovat pracovní hodnocení“, které je však zaměstnavatel
povinen vydat zaměstnanci na základě jeho požadavku, nikoli „na vyžádání
dalšího zaměstnavatele“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný uvedl, že má-li v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 zák.práce
a ustanovením § 3 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. sdělit údaje o dosažené
kvalifikaci a jiné údaje o výkonu povolání zaměstnance, „nelze toto provést
pokud si nový zaměstnavatel nevyžádá od pracovníka, aby si tento pracovník
nechal od minulého zaměstnavatele vydat pracovní posudek“; „proto tedy ono
,doporučení budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal pracovní posudek‘ “.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen
„o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti
pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení)
v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je
podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal
napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že
potvrzení o zaměstnání ze dne 20. 7. 1998 žalobce převzal v srpnu 1998 - podle
ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968
Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č.
111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb.,
č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992
Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č.
138/1996 Sb., tedy podle ustanovení zákoníku práce ve znění účinném do
30.9.1999 (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení § 60 odst. 2 zák. práce při skončení pracovního poměru je
zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci, popřípadě jinému zaměstnavateli na
jeho žádost potvrzení o zaměstnání, uvést v něm zejména dobu jeho trvání,
skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou na zotavenou a
závazky zaměstnance vůči zaměstnavateli, a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v
čí prospěch jsou prováděny z zaměstnancovy mzdy srážky, jakož i další
skutečnosti stanovené právními předpisy.
Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník
práce a některé další zákony, ve znění účinném do 31. 12. 2000, tj. předtím než
nabylo účinnosti nařízení vlády č. 461/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, v
potvrzení o zaměstnání vydaném zaměstnavatelem zaměstnanci při skončení
pracovního poměru je třeba kromě údajů o zaměstnání, druhu konaných prací a
dosažené kvalifikaci uvést:
a) dobu, která byla zaměstnanci započtena pro účely dovolené na zotavenou,
b) skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění,
c) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii pro
účely důchodového zabezpečení za dobu před 1. lednem 1993,
d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše
přípustné expoziční doby,
e) zda ze zaměstnancovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká
je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud
provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,
f) údaje o dohodě o setrvání v pracovním poměru po určitou dobu po vykonání
závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky, popřípadě po uplynutí doby studia
(přípravy), včetně údajů o tom, kdy tato doba skončí, byla-li tato dohoda před
1. červnem 1994 uzavřena,
g) údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro
posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo na hmotné zabezpečení uchazečů o
zaměstnání.
Podle ustanovení § 60 odst. 4 zák. práce nesouhlasí-li zaměstnanec s obsahem
pracovního posudku nebo potvrzení o zaměstnání, může se domáhat ve lhůtě tří
měsíců ode dne, kdy se o jejich obsahu dověděl, u soudu, aby zaměstnavateli
bylo uloženo přiměřeně je upravit.
Z uvedeného vyplývá, že odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že bývalého
zaměstnavatele sice tíží povinnost uvést v potvrzení o zaměstnání (kromě
jiného) dobu, která byla zaměstnanci započtena pro účely dovolené na zotavenou,
není mu však možné uložit, aby bez dalšího (srov. § 110a zák. práce)
deklaroval, v jaké délce vznikne zaměstnanci nárok na dovolenou na zotavenou u
nového zaměstnavatele; lze rovněž sdílet názor, že bývalý zaměstnavatel nemá
ani povinnost uvádět v potvrzení o zaměstnání, kterým ze způsobů uvedených v
ustanovení § 42 zák. práce byl pracovní poměr rozvázán.
V další části, v níž odvolací soud rozhodl o požadavku, aby žalovanému bylo
uloženo „zdržet se jakýchkoliv dalších údajů, zejména zdržet se
sdělení ,doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše
jmenovaného pracovní posudek‘ “, však rozsudek odvolacího soudu trpí vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř.].
Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku uvede soud
podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má
prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými
úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí
zjištěn skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil.
V posuzované věci je z obsahu žalobcova úkonu (podání) učiněného do protokolu
při jednání soudu prvního stupně dne 14. 11. 2000 nepochybné, že kromě jiného
jednak požaduje, aby z potvrzení o zaměstnání datovaného dne 20. 7. 1998 byla
vypuštěna věta „doporučuji budoucímu zaměstnavateli, aby si vyžádal na výše
jmenovaného pracovní posudek“ a dále, aby žalovanému bylo uloženo nedoplňovat
obsah tohoto potvrzení o zaměstnání o žádné další údaje, než o ty, jejichž
doplnění sám navrhuje. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce
domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen
učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se
žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí
povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit),
která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Z uvedeného vyplývá, že po
odstranění vad již nebyla žaloba neurčitá (jak z toho vycházely soudy obou
stupňů) v tom, že by přesně a jednoznačně nevymezovala po stránce procesní,
čeho se žalobce domáhá, a že by uplatněný požadavek nebyl způsobilý posouzení z
hlediska hmotného práva.
Odvolací soud, který svým měnícím rozsudkem zamítl žalobu jako celek, náležitě
odůvodnil své závěry, k nimž dospěl, domáhal-li se žalobce, aby v potvrzení o
zaměstnání bylo uvedeno, v jaké délce mu vznikne nárok na dovolenou na
zotavenou u nového zaměstnavatele a kterým ze způsobů uvedených v ustanovení §
42 zák. práce byl pracovní poměr rozvázán. Z jeho rozhodnutí však v rozporu s
ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nelze zjistit, jakými úvahami se řídil,
jestliže dospěl k závěru, že žaloba obsahuje „zcela nepřípadně“ také doporučení
budoucímu zaměstnavateli žalobce, aby si na něj vyžádal pracovní posudek, i
když současně uvádí, že „je zřejmé, že takové doporučení nemá být součástí
pracovního posudku“. Protože odvolací soud náležitě neobjasnil uvedený rozporný
závěr ve věci samé, není jeho rozhodnutí v této části věcně přezkoumatelné.
Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř.] je postiženo i řízení jako celek. O takovou vadu řízení při
zjišťování skutkového stavu věci se jedná například tehdy, jestliže v rozporu s
ustanovením § 120 o.s.ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro
posouzení věci, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny
důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice nebyly
tvrzeny, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení
skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti.
Ustanovení § 60 odst. 4 zák. práce umožňuje zaměstnanci domáhat se u soudu
přiměřené úpravy nesprávného potvrzení o zaměstnání ve lhůtě tří měsíců ode
dne, kdy se o jeho obsahu dověděl. I když se zaměstnanec nedožadoval ve
stanovené lhůtě přiměřené úpravy původního potvrzení o zaměstnání, může se jí
dožadovat proti jakémukoli dodatku k takovému potvrzení o zaměstnání do tří
měsíců ode dne, kdy se o obsahu dodatku dověděl; to platí tím spíše, jestliže
zaměstnavatel uvedl v dodatku skutečnosti a okolnosti, které nebyly obsaženy v
původním potvrzení o zaměstnání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.
6. 1968 sp. zn. 6 Cz 25/68 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek roč. 1968, pod č. 96). Uvedená tříměsíční lhůta je lhůtou
prekluzívní (propadnou), jejímž marným uplynutím dochází k zániku práva domáhat
se v řízení podle ustanovení § 60 odst. 4 zák. práce přiměřené úpravy
nesprávného potvrzení o zaměstnání. Bylo-li právo uplatněno po uplynutí
stanovené lhůty, přihlédne soud k zániku práva, i když to účastník řízení
nenamítne (srov. § 261 odst. 4 zák. práce). K řádnému uplatnění práva na
přiměřenou úpravu potvrzení o zaměstnání je zapotřebí, aby oprávněný účastník
své právo uplatnil zákonem stanoveným způsobem žalobou u soudu, popřípadě
vzájemným návrhem (§ 97 o.s.ř.); uplatnění práva pouhou námitkou proti obsahu
potvrzení o zaměstnání vyjádřením nesouhlasu s postupem zaměstnavatele v rámci
jiného sporu, nemá na běh prekluzívní lhůty žádný vliv.
Protože v posuzované věci bylo řízení vedeno původně o vydání potvrzení o
zaměstnání, které pak - jak z obsahu spisu vyplývá - žalovaný zaslal žalobci
poštou dne 7.8.1998, bylo povinností soudu zabývat se ex officio otázkou
dodržení zákonem stanovené lhůty k následnému uplatnění práva na přiměřenou
úpravu vydaného potvrzení. Neučinil-li to odvolací soud a zabýval se bez
dalšího posouzením věci samé, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud
České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k
dalšímu řízení (§ 243 odst. 1, část věty za středníkem, § 243b odst. 2, věta
první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá a třetí
o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2003
JUDr. Zdeněk
Novotný, v. r.
předseda senátu