20 Cdo 866/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného R. P., podnikajícího pod obchodní firmou R. P. KM s., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. P., zastoupenému advokátkou, pro 14.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 2616/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č.j. 25 Co 40/2006-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud shora označeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 29. 7. 2004, č. j. Nc 2616/2004-5, jímž obvodní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2003, č. j. 23 Sm 153/2003-5 ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 3. 2004, č. j. 47 Cm 21/2003-18 exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil JUDr. J. G., soudního exekutora. Uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (tzv. blanketní odvolání), že povinný odvolání o takové skutečnosti nedoplnil a že z § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) nevyplývá povinnost soudu, aby povinného k doplnění odvolání vyzval.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), namítá povinný, že zamítnutím jeho žádosti o ustanovení zástupce, byť jeho majetkové poměry toto ustanovení odůvodňovaly, mu bylo odňato právo na spravedlivý proces. Současně poukázal na nesprávný postup exekutora, který sepsal a zabavil věci ve vlastnictví dcery povinného. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustnost nevyplývá, protože usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proto, že neobsahovalo žádné skutečnosti, není rozhodnutím ve věci samé (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31 bod XI).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů zde taxativně vyjmenovaných.
Dovolání, které není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud odmítne.
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu