20 Cdo 886/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. H., zemřelému, pro 1.235,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 3023/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2007, č. j. 13 Co 110/2007-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne ze dne 26. 5. 2006, č. j. 17 Nc 3023/204-14, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 11. 6. 2004, č. j. 17 Nc 3023/2004-6 (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady 4 122,16 Kč do tří dnů od právní moci usnesení s tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce exekutora z 23. 6. 2005 – EX 922/04-26, se ruší (výrok III.).
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 13 Co 110/2007-24, usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že smrtí povinného předmět exekuce – nárok na mzdu – zanikl, neboť nemohl přejít na jiného, a že pokračování exekuce s právními nástupci povinného by se mohlo týkat jen dosud nevyplacené části mzdy do doby smrti povinného. Povinný však právního nástupce neměl, neboť dědické řízení bylo podle § 175h odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Nebylo-li možné uložit povinnost hradit náklady exekuce povinnému, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, musí být rozhodnuto o uložení této povinnosti oprávněnému, který si při podání návrhu na nařízení exekuce musí být i této skutečnosti vědom.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním oprávněný, pokládaje je ve výroku, kterým byl zavázán k zaplacení nákladů exekuce, za nesprávné. Namítá, že náhrada nákladů exekuce oprávněným podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“), je možná jen tehdy, pokud lze oprávněnému přičítat procesní zavinění. „Úmrtí povinného rozhodně nepředstavuje riziko pro oprávněného“ a ačkoliv taková situace může nastat, dovolatel se domnívá, že „sama o sobě není ještě důvodem, aby její důsledky měly být kladeny k tíži povinného a uložena mu povinnost náhrady nákladů exekuce“, jelikož v případě úmrtí povinného nemá na zastavení exekuce „žádné procesní zavinění“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5, větou první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., (povinný zemřel, exekutorovi náklady řízení nevznikly a oprávněný právo na jejich náhradu nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu