20 Cdo 899/2023-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Michálkovická 967/108, identifikační číslo osoby 47673036, proti povinnému L. K., narozenému XY, bytem ve XY, toho času ve Věznici Mírov, se sídlem v Mírově 27, Šumperk, zastoupenému JUDr. Antonínem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Opavě, U Lučního mlýna 1033/16, pro 186 254 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 22 EXE 2960/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2022, č. j. 66 Co 335/2022-54, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále „odvolací soud“) ze dne 8. 9. 2022, č. j. 66 Co 335/2022-54, jímž odvolací soud k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 5. 5. 2022, č. j. 22 EXE 2960/2019-36, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odmítá podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl.
II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též „o. s. ř.“, neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o.
s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh.
obč.). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat. 2/ Dovolání povinného (ve znění podání povinnému ustanoveného advokáta ze dne 14. 2. 2023) vymezuje předpoklad přípustnosti dovolání tak, že právní otázka „zásadního právního významu“, zda jsou dány podmínky pro zastavení exekuce, „má být dovolacím soudem vyřešena (…) jinak“ a že otázka, zda provedené důkazy byly hodnoceny v souladu s § 132 o.
s. ř., měla být „odvolacím soudem (…) vyřešena jinak“. Dovolatel tímto způsobem nerespektoval zákonem taxativně určená hlediska přípustnosti dovolání ve znění § 237 o. s. ř., neboť na řešení právní otázky odvolacím (nikoli tedy dovolacím) soudem a formulace „otázky zásadního právního významu“ ohledně značně generalizovaných podmínek pro zastavení exekuce, jež „má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, nelze přípustnost dovolání založit. Mínil-li dovolatel posledně zmíněným vyjádřením zákonné kritérium „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, nijak nepřiblížil, jakou konkrétní rozhodovací praxi dovolacího soudu by měl Nejvyšší soud nově revidovat, resp. jakou vlastní judikaturu by měl dovolací soud překonat.
3/ Kritikou hodnocení důkazů odvolacím soudem (tvořící převážnou část textu dovolání) a skutkovými námitkami nelze dosáhnout vymezení důvodu dovolání ani předpokladu přípustnosti dovolání (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). 4/ Princip otázky zásadního právního významu ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu byl u předpokladu přípustnosti dovolání s účinky od 1. 1. 2013 opuštěn v důsledku vydání nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, uveřejněného pod č. 147/2012 Sb., jenž zrušil tehdy platné ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. 5/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.