20 Cdo 932/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. S., proti povinným 1/ R. B., 2/ RNDr. B. V., zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, 3/ P. R., zastoupenému JUDr. Igorem Velebou, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická 151, pro 20.450.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 Nc 6160/2008, o dovolání 2/ povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2009, č. j. 26 Co 766/2008-51,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu ze dne 7. 7. 2008, č. j. 19 Nc 6160/2008-5, ve výrocích II. a III. (jimiž byla exekuce nařízena na majetek povinného 2/ a 3/) a ve výrocích IV. a V. (pokud se dotýkali práv a povinností povinných 2/ a 3/) a řízení o nařízení exekuce na majetek povinných 2/ a 3/ zastavil (výrok I.); současně uložil povinné 2/ zaplatit soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Praha 10 JUDr. Igoru Ivankovi, se sídlem v Praze 6, Na Zátorce 12, na nákladech exekuce 93.415,- Kč (výrok II.) a povinnému 3/ uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 480.165,- Kč (výrok III.); rovněž zavázal oprávněného zaplatit povinné 2/ na nákladech exekuce 120.624,60 Kč k rukám jejího zástupce (výrok IV.) a povinnému 3/ částku 120.624,60 Kč rovněž k rukám jeho zástupce (výrok V.).
Proti výroku II. usnesení krajského soudu podala 2/ povinná dovolání.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. (§ 238a, § 239 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009) není dovolání přípustné proto, že usnesení (a tedy i jeho jednotlivý výrok) o nákladech řízení či nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení (exekuce) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání 2/ povinné podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatelky, náklady v tomto řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu