20 Nd 245/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka
Poledny v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) JUDr. I. Š., a 2) npor.
Mgr. J. K., o ochranu osobnosti a zaplacení nemajetkové újmy, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 8/2015, o přikázání věci jinému
soudu téhož stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 8/2015 se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalobce podal u Okresního soudu v Pardubicích proti žalovaným žalobu na ochranu
osobnosti a zaplacení nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v
souvislosti s rozhodovací činností soudkyně JUDr. I. Š., která v trestním
řízení projednala obžalobu a vydala rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 2 T
159/2011 a činností npor. Mgr. J. K., který vedl přípravné trestní řízení.
Současně namítl podjatost všech soudců (č. l. 113, 115 spisu) a navrhl přikázat
věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalovaná 1) sdělila, že ponechává rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu na
soudu. Žalovaný 2) se nevyjádřil.
Soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (č. l. 112a,112b spisu) shodně uvedli,
že pokud žalobce znají, pak jen z úřední činnosti. K projednávané věci nemají
žádný vztah. Žalovaná 1) je jejich bývalá, dlouholetá, kolegyně, která si
zvolila zástupcem pro doručování svého syna J. Š., člena justiční stráže, a
proto s ním přicházejí běžně do kontaktu. Pouze soudkyně Mgr. Jitka Nováková
uvedla, že s žalobcem a jeho bývalou manželkou byla v „kamarádském“ vztahu,
který již před několika lety ustal.
Podle § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci
jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému
soudu téhož stupně (odstavec první). Věc může být jinému soudu téhož stupně
přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec druhý). O přikázání věci rozhoduje
soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má
být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má
být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla
být přikázána (odstavec třetí).
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U
soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro
kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím
učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec první). Předseda
soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci
1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu,
přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §
12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že
tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k
rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec druhý).
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu.
Podle § 16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je
vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce
(přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc
jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.
Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle § 12 odst. 1 o. s. ř. může
být věc přikázána (k žádosti předsedy okresního soudu) jinému soudu téhož
stupně (s výjimkou situace předpokládané § 16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li
splněny buď předpoklady vymezené v § 15 odst. 1, odst. 2 věta první, část věty
za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle § 16 odst. 1 o.
s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc
přikázat jinému soudci téhož soudu (§ 16a odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců Okresního soudu v
Pardubicích neoznámil podle § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu
skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen (natož aby tak
učinili všichni soudci tohoto soudu), a nadřízený soud dosud nerozhodl o
vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž
naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout
o přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla
podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3.
2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016).
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu v
Pardubicích se nepřikazuje podle § 12 odst. 1 o. s. ř. Okresnímu soudu v
Olomouci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu